Září 2007

Proč?

19. září 2007 v 19:26 | Blechovan
Ne a ne to pochopit!
Často se ptám proč zákon řeší to či ono právě tak, jak to řeší. Ne pro můj nesouhlas, ale vzhledem k zdánlivé nelogičnosti důsledků přijatého řešení.
Asi je třeba uvést nějaký příklad.
Tak třeba příspěvky státního rozpočtu obcím. Malé obce si stěžují, že ve srovnání s velkými dostávají několikanásobně méně peněz na jednoho občana. To ustanovení o dotacích vypadá logicky. Velká města mají i takové potřeby, které malé obce netíží (třeba městská hromadná doprava, městská policie a jiné). Jenže v našem prostředí se kolem dotací mafianizuje. Město, kterému chybí pár desítek či stovek občanů, aby dosáhlo na podstatně vyšší dotace, si nakoupí občany, kteří sice ve městě nebydlí, ani nepůsobí, ale jsou zapsáni do osob s trvalým pobytem. Řeší se to třeba jejich registrací na adresu radnice či nějakého domu, kde však žádný z těch nakoupených mrtvých duší ve skutečnosti nebydlí. Proč překročením stotisícové hranice (na příklad) získá město na všechny občany vyšší dotaci, ne jen na ten počet, který danou hranici překročil. Pak by taková vychytralost hraničící z kocourkovštinou byla pro město drahá. Nemluvě o tom, že je nemorální. Trochu podobně je tomu i u získávání žáků do školy v místě, kde je dětí méně. Ale tam to může mít racionální jádro. Nejen udržení školy, ale také třeba kvality a diferenciace vzdělávacího zaměření.
Nebo jiný příklad. Jistá instituce poruší předpisy (nebo dokonce zákon) a je příslušnými orgány pokutována. Třeba zastupitelstvo Zlína poruší předpisy při zadávání zakázek. Dostane pokutu dejme tomu tři miliony. Proč tato pokuta nepadne na skutečného viníka? Proč neplatí vedení (primátor s radou či příslušným šéfem odboru) ze svého? Tak pokuta za špatnou práci postihne obyčejné lidi, kteří musí ze svých daní zaplatit (byť nepřímo) pokutu za neschopné, či ještě hůře schopné a dobře placené vedení města. Podobně je tomu při hospodaření - zajisté na naše poměry velmi dobře placeného - vedení banky. Kdo hradí ztrátu, kdo uhradí případnou pokutu (při porušení dejme tomu antimonopolního zákona)? Ředitel? Členové Správní a Dozorčí rady? Ne, banka jako ústav. Což v mnoha případech znamenalo, že vlastně viník, který dejme tomu probendil stovku milionů nekvalifikovaně poskytnutou půjčkou - je na tom pořád lépe než řadový pracovník banky, plnící svědomitě a bezchybně své úkoly. Ostatně to zaplatí "klienti" banky nízkým zúročením svých vkladů. Takové odborné selhání odpovědného vedoucího pracovníka dokonce nemusí být překážkou pro zařazení na senátní kandidátku! Také Armáda České republiky není ani v tomto směru bez problému. Za chybný postup … dostane pokutu. Proč armáda - tedy všichni občané, kteří platí armádu svými daněmi? Proč ne konkrétní osoby na ministerstvu?
Mohli bychom pokračovat. Tomáš Baťa měl zaveden systém spoluodpovědnosti (vázáním části odměn vedoucích pracovníků až do jejich odchodu od firmy). Naše domácí praxe chrání vlastně i špatného vedoucího pracovníka víc než většinu poctivých občanů.
Proč? Protože ti manažéři patří mezi opory režimu, zatím co ti obyčejní a v podstatě chudí režim nezajímají? Nevím…

Hrozné divadlo

4. září 2007 v 16:46 | Blechovan
Bejvávalo, bejvávalo ... ?
Za starých časů na venkově žily vedle sebe často tři generace. Nejstarší - stařečci - sice bydleli již na výměnku, tedy předali pole či řemeslo mladší generaci, ale ani zdaleka "neužívali zaslouženého odpočinku". Nejčastěji se starali o tu generaci nejmladší, o vnoučata, zatím co rodiče pracovali. Na poli, v dílně, kde tam. Také starosti o malé hospodářství (drůbež a podobně) často ležela na bedrech těch nejstarších. A oni se snažili, seč jim síly stačily, a někdy i víc.
Tak tomu bylo i v našem příběhu. Bylo léto. Hospodář s manželkou odešli na políčko, slunce žhnulo a žně vyžadovaly každou chvíli, každou pracovitou ruku od svítání do soumraku. Doma zůstala jen stařenka, sedmdesátiletá robečka (to někdy v devatenáctém století býval věk spíše výjimečný), které svěřili malého pětiletého kloučka do opatrování. "Hlavně, maminko," říkal hospodář při odchodu na pole, "dávéte pozor, aby nejaké poberta neukradl z teho mála, co máme. A taky aby malé Fanda moc nezlobil. A divéte se, ešli nekde kolem nehoři; to vite, o žňách je oheň časťéši host než indá." A stařenka ho uklidňovala: "Šak to néni poprvni ani naposledy, co se o Fanóša budu starat. A o to ostatni taky. Enom klidně běžte na pole, ať to stihnete před bóřkó. Sósed Tiché si stěžuje na picháni v zádech. A to je jasny, že přinde nejaká bóřka. Šak už mám hromničku přichystanó, aby do nás neuhodilo."
Stařenka tedy zůstala s vnoučkem sama. Popravila na dvorku, co bylo třeba, zametla dvorek, nasypala drůbeži, nakoukla do chlívka, jestli prasátko a kozena něco nepotřebují. Pak připravila oběd a nakrmila vnuka i sebe. Po obědě - kdo by se divil u staré robky - se posadila k peci a v klidu klímala. Přemýšlela, nepřemýšlela, spala, nespala, Fanoušek ležel za pecí a hrál si s nějakou hračkou.[1]
Najednou ji vyrušil hluk na dvorku. Slepice kdákaly, husy kejhaly a čuník volal jak o zabijačce. Než se stařenka vzpamatovala, už slyšela, jak v průjezdu zarachotil tragač, který tam stával v pohotovosti, aby se hospodář či jeho žena nezdržovali, když potřebovali zajet na pole pro zelené krmení.
Stařenka se konečně probrala a hned vyběhla z kuchyně do průjezdu, aby zjistila, co se to tam děje. Jenže sotva otevřela dveře (z kuchyně vedly rovnou do průjezdu), vrhl se na ni nějaký chlap, zatlačil ji do kuchyňky a začal ji škrtit. Stařenka se ani nepokusila volat o pomoc. Nejpravděpodobněji byla zticha také proto, aby neupozornila na vnoučka, který se za pecí třásl strachy, jen aby ho darebák zloděj neobjevil.
Co taková stará robka potřebuje, aby dodýchala? Chlap se o ni přestal zajímat, sotva mu v rukou zvadla. Rozhlédl se, co by ještě na tragač mohl přiložit, byl to jenom nějaký hrnec nebo mísa, a rychle pryč. Ukradené vstrčil do pytle, ve kterém už měl zabité prasátko, popadl vodítka tragače a upaloval pryč.
Fanóš se po chvíli vzpamatoval. Honem utíkal ke stařence, ale ta ležela na zemi a na jeho volání, prosby a pláč neodpovídala. Rozběhl se tedy pro pomoc. Jenže v době žní na vesnici (městysi) nebylo téměř živáčka. Jen staří s malými dětmi, a ti nedokázali malému chlapci pomoct. Až nakonec kterýsi výměnkář zaběhl na pole, aby sousedovi oznámil strašnou zprávu. Samozřejmě že se případu ujal policajt. Jenže opět, co mohl zjistit. Všichni lidé na poli, staříčci, pokud byli přece jen doma, po obědě pospávali…
Nejprve Fanóšek, stále ještě se třesoucí hrůzou, popisoval zloděje a vraha. No, hlavně tragač, se kterým zloděj ujel. Ještě si však pamatoval, že se vydal směrem k Ovčáčku, odkud vedla cesta k lesu.
Tam byl policajt úspěšnější. Lidé, co pracovali na poli, si vzpomněli, že kolem nich spěchal s tragačem naloženým dvěma pytli a mířil si to kolem lesa za Slížany. "To byl určitě jeden z tech, co só v Trubecké zmoli," tvrdil kterýsi sedláček. "A vypadal dost vystrašeně," doplňovala svého manžela selka. "Šak zme si hneďka řikali, že určitě zas neco ukradl. Hledéte ho v Trubecké zmoli."
Hledali, hledali, ale nenašli. Všechno, co po zlodějském a vrahovi zůstalo byl zbytek provizorního tábořiště. Ohniště, koleje od vozu typického pro kočující rodinu a - no, pár hromádek. Dílem od koníka, dílem od psíků, dílem od ostatních.
Vrah a zloděj včas utekl. Hledejte v rakouské říši jednoho kočovníka. A jak ho poznat, když jediný svědek vraždy se strachy a hrůzou třásl, kdykoliv na tu událost přišla řeč. Tak se stalo, že lotr světské spravedlnosti unikl. A té boží? "Kdyby nejaká spravedlnosť byla, tož by Pánbuh musel hromem takovyho lumpa na mistě zabit," uzavřel v hospodě u Halamy řeč kterýsi ze sousedů, co po práci přišli spláchnout celodenní prach z polní práce.
Tak nějak mi to vyprávěla stařenka, když jsem byl ještě malý kluk. Snad mne chtěla varovat před zlými lidmi, snad chtěla zdůraznit, že božímu trestu darebák neujde a o co přijde ten trest později, o to bude přísnější. Peklo bylo tehdy častou konečnou stanicí všech darebáků - alespoň v představách věřících. A to naše stařenka byla.
A pak v jednadvacátém století si člověk přečte v novinách sdělení: "Dvojice mladíků byla odsouzena ke 14 letům vězení za vraždu stařenky, kterou přepadli u ní doma, udusili ji peřinami a pak ukradli vše, co cenného našli - 70 korun.
Jak na bohy nevěřím, tak se mi chce říct: "Kdyby aspoň nějaká boží spravedlnost byla!

Pekelný doučovák

2. září 2007 v 21:14 | Blechovan

Jak dopadla privatizace školství v pekle

Pekelná vláda zasedala na tradiční pracovní večeři, při které řešila problém zaostávání pekla za nebem a dokonce i za lidstvem.
"Já si myslím," zahajoval ministerský předseda Lucifer debatu, ukousnuv pořádný kus pekelného bifteku, "že je nejvyšší čas dělat něco se vzdělanostní kvalifikací našich černých pekelníků. Podívejte se na nebe! Tam každý anděl, o archandělech ani nemluvě, hravě zvládne obsluhu internetu, vyplní libovolný dotazník, ba i žádost o prověření na práci s důvěrnými nebeskými materiály. Ani se mi nechce připustit, že i ten nejposlednější nebešťan umí číst v modlitebních knížkách! Aspoň se tak tváří a při modlitbách koukají do papírů. Naproti tomu tady u nás v pekle abychom si najímali tlumočníky a písaře, kdykoliv má řadový pekelník nějaké jednání mimo naše zavedené teritorium. Zkrátka, musíme naše pekelné síly vzdělat," zakončil své exposé vládce temnot a pekelných majetků. Hned se však přihlásil náměstek Belzebub s námitkou: "Ono se řekne vzdělat naše milé pekelníky, ale kdo to zaplatí? Takový jazykový odborník nebo dokonce specialista na všeliká písma je drahý jak Mikrosoft. Leda že by se mezi našimi milými démony a arcidémony našel nějaký dostatečně gramotný…"
Po tomto prohlášení nastalo trapné ticho. Vždyť ani sám Satan, ač jako nositel tří jmen je trojpekelný, nezná víc než pekelštinu; a psát? Škrábat, to je ještě pochvala pro jeho psací dovednost. Jenže to by nemohlo peklo být alternativou nebe, byť hodně špinavou, aby si nevědělo rady. Satanův poradce doktor Solferdalík se nabídl, že jako příslušník hnutí Za peklo modernější sám zorganizuje pekelný doškolovák, po jehož absolvování bude každý úspěšný student znát nejen základní druhy písma a hlavní světové jazyky, ale bude schopný komunikovat prostřednictvím internetu třeba se samým, no, tamtím, co jsme ho chtěli svrhnout.
Nabídka byla přijata a projekt mohl být spuštěn.
Nejprve vyzval ďáblík Solferdalík pekelné podnikatele, aby sponzorovali tento satanumilý podnik. Stalo se a na peklovizi běžely reklamy, no hotové peklo. Není proto divu, že se přihlásila taková síla uchazečů o vzdělání, jakou by velký Satan ani v nejoptimističtějším lihovém opojení neočekával. Načež se iniciativní doktor Solferdalík a jeho černí apoštolové pustili do díla. Šlo to docela dobře, jenže již první várka abiturientů naznačila, že zde něco smrdí. (Tedy v peklu voní, což je pro pekelníky totéž.) Sotva dostali vyškolení démoni osvědčení o gramotnosti, srotili se na Pekelné třídě a požadovali od Lucifera přeřazení do vyšší kvalifikační skupiny, tedy jako arcidémoni. Na svém požadavku trvali a vyhrožovali stávkou, ba přechodem do nepřátelského tábora nebešťanů, třebas jim vláda pekla slibovala, že v nejbližší době bude přijat nový zákon, který zajistí každému pekelníku s gramotnou kvalifikací alespoň jednoho pozemšťana (nejraději pozemšťanku) pro svádění k hříchům. Jenže noví arcidémoni, právě díky získané kvalifikaci, dobře věděli, že takové houfy v peklo a nebe věrně věřících a svedeníschopných pozemšťanů, aby mohl Lucifer slib splnit, na celé Zemi není. Tehdy se znovu sešla vláda pekla k posouzení vzniklé krize. Po zralé úvaze došla k závěru, že je něco nezbytně nutné udělat, aby se nebezpečná a revoltující vzdělanost nemohla dále šířit. A to by v tom byl čert, aby pekelníci něco nevymysleli.
Hned příští měsíc, tedy ještě před zahájením zápisu pro nový zgramotňující kurz, se vláda usnesla pekelné školství zprivatizovat.
A měl doktor Solferdalík po ftákách. Ledva vyhlásil částku, kterou musí každý zájemce o doškolovák v hotovosti složit, poklesl počet zájemců z řad démonů na minimum. Jen asi stovka arcidémonů projevila zájem, avšak - jak už to bývá - ne každý majetný je studijně zdatný, ne každý studijně zdatný ďáblík je placeníschopný. Tak zanikla akce Za peklo vzdělanější hned ve svém počátku a čerti jsou stále stejně hloupí jako od pravěku. Nebo stejně chytří: Nemusí se snažit svádět!
Jó privatizace, to je mocná ničitelka! Kam se hrabou ti staří a těžkopádní černí andělé bez ní!