Prosinec 2007

Jak je to s elitami?

16. prosince 2007 v 14:34 | Blechovan
Jedním z nejfrekventovanějších termínů, hovoří-li se o naší společnosti, je slovo ELITA. Čumí na nás z televizní obrazovky co chvíli, hučí z rozhlasových přijímačů jakbysmet. Reklama se elitami ohání jak motýlkář sítí na ty krásné chudáky. Někdy mám dojem, že se ELITA snaží nachytat co nejvíce občanů (pardon, voličů či daňových poplatníků) do jakési virtuální motýlí síťky, aby … Co aby? Snad aby mu dali ve volbách hlas, platili daně a po pokoj volbách? Hlavně aby - bez ohledu na slušný poslanecký či ministerský peníz splatný za třeba i neslušnou práci - žádnou solidní práci nevyžadovali. Že ji často ani nečekají, to už je smutná známá pravda.
Ale opravdu. Cože to ta ELITA je?
Tak se mrkneme do akademického Slovníku spisovné češtiny: "Elita - vybraná část, výkvět, společenská elita." Tak to jsme se moc nedověděli. Že by naši samozvaní elitáři byli výkvětem? Čeho asi? Hamižnosti? Bezohlednost? Lživosti?
Nejprve k té hamižnosti. Pro podporu hamižnosti jako vlastnosti politických elit dneška hovoří hojné případy našich tzv. elitních představitelů. Tak třeba pan Kalousek a jeho štědrý švagr vyšetřováný policií pro podezřelé obchody, zavražděný svým partnerem z podniku. Nebo šetrný pan Čunek, schopný ušetřit miliony ze mzdy, která takovou částku v souhrnu nikdy nedosáhla. Případně pan Gross, který dokázal koupit stamilionovou hodnotu jen tak mimochodem, aniž by na ni měl něco víc než búra (protože dost spotřeboval na nákup bytu). Eventuálně další elitní politik pan Topolánek, jehož podnikatelský záměr v Kroměříži sice zkrachoval a za společností, v jejímž vedení působil, zůstaly milionové dluhy, zato na jeho kontě přibylo dost a dost za prodej znehodnocených akcií? Mohli bychom bohužel pokračovat ještě dlouho. Možná i panem Bursíkem …
Další význačná vlastnost dnes vyhlašovaných elit je bezohlednost, která na cestě za majetky a korýtky je všeobecně známá. Tak třeba pan Julínek, ministr ohrožující zdravotnictví, chladnokrevně odvolává vysoce kvalifikované odborníky (nejsou oni tou skutečnou elitou?), pokud se postaví proti jeho zámyslu splnit Topolánkovy sliby o noci dlouhých nožů; ruší nemocnice a specializovaná - špičková - pracoviště, aby snad v centrech měst získal lukrativní prostory pro nějaký kšeft s nemovitostmi? Případně pan Čunek, který, aniž by byl sebeméně rasistou, chová se tak vůči Rómům, kteří snad opravdu působili komplikace. Jenže metoda použitá k odstranění nějakého problému by neměla být ve svých důsledcích horší než ten problém.
A jak je to s tou lživostí? Tak to už by bylo opravdu podceňování případných čtenářů, uvádět nějaké další příklady. Stačí se jen začíst do volebních programů zelených, lidovců či připomenout Smlouvu ODS s občany, a jsme doma. Tedy v našem českém zatuchlém pelíšku - jak výdobytky své "revoluce" trefně nazval někdejší disidentní prezident a restituent Havel.
Tedy politické elity jsou přečasto značně neelitní. O majetkových elitách už ani netřeba se široce rozepisovat. Kdo by neznal tak významné majetkové elitáře, jakými byli pánové Kožený, Krejčíř, Pitra, a stovky podobných! Jsou svobodní asi v tom smyslu, jak to vyjádřil pan Kocáb: "Abych byl svobodný, musím být bohatý." Oni bohatí jsou. Většině občanů musí stačit ta svoboda bez bohatství.
Zbývá tedy jen oblast kultury a vědy. No, tam by se to zdálo jasnější. Jenže právě naopak. Byl jsi uznávaný umělec i za vlády Národní fronty přísně vedené komunisty? Pak jsi darebák, určitě jsi spolupracoval s StB (netýká se přeběhlíků typu Jaromíra Štětiny, Mejstříka a veletuctu dalších) a tudíž pro tebe není ve světě kultury místo. Nanejvýš si někde v zátiší tvoř pro šuplík a moc se neukazuj. Máme dost dnešních elitních kritiků (šteigervaldů, hanáků, justů, novotných a dalších a dalších), kteří sice za té doby kulturního barbarství byli u korýtek - byť třeba i skromných -, ale včas poznali na koho je třeba nadávat a komu je třeba podkuřovat. Tehdy i dnes.
Nu a ve vědě se prostě o těch dřívějších úspěších raději většinou mlčí. Díky alespoň za to, že ty současné úspěchy vědců a techniků jsou blahosklonně brány na milost.
Tak se mi po tom všem uvažování zdá, že jediná a neoddiskutovatelná elita národa je pořád stejná, jako dříve. Jsou to obyčejní poctiví a pracovití lidé, kteří vychovávají své děti k pracovitosti a slušnosti, nekradou, nelžou, nejsou bezohlední. Svou prací vytvářejí hodnoty, ze kterých pak tyjí dnešní falešné elity politické, novinářské, majetkové. Proto se mezi VIP, tedy oficiální elity, nedostanou. Jim to však nevadí.
Takže. Važme si skutečné elity národa - národa.