Duben 2008

Všechno už tady bylo?

4. dubna 2008 v 21:14 | Blechovan

Někdo to rád špinavé

Pod tímto titulkem uveřejnil svého času časopis Dikobraz satirickou charakteristiku americké prezidentské kampaně. Autor, americký satirik Art Buchwald, je již dávno mrtev, ale prezidentské kampaně (a nejen ty americké) si svůj kolorit do značné míry zachovaly dodnes. Takže, začtěme se, zamysleme se…

Nikdy je nespatříme, ale faktem je, že v této prezidentské kampani jsou klíčovými postavami muži z elitního Speciálního pomlouvačného týmu obou kandidátů. Jsou ukryti ve sklepě jejich hlavních štábů a mají za úkol šířit divoké historky o soupeři.
Podařilo se mi vloudit se na jejich pracoviště. Kolem stolu pokrytého volební mapou USA sedělo pět mladých politických géniů; šestý je měl pod komandem. Právě s někým hovořil telefonem. "Nahoře chtějí, abychom okamžitě napadli našeho Oponenta, že je příliš měkký v boji proti zločinnosti. Nemáte něco po ruce?" zvolal.
Jeden člen týmu se ozval: "Co kdyby náš kandidát prohlásil, že jeho protivník je nejen měkký v boji proti zločinnosti, ale ještě je sám podezřelý ze série vražd na Cape Codu?"
"To je pěkně špinavé," řekl kdosi pochvalně. "Ale nahoře nebudou chtít, aby s tím jako první vylezl náš kandidát."
"Tím lépe. Vrazíme to do televizní inzerce a potom náš kandidát vystoupí, že s takovým obviněním si nepřeje mít nic společného a že takovou taktiku ve volební kampani odsuzuje. Tím se to hezky rozmázne. My to zahrajeme špinavě a on čistě a výsledek bude dvojnásobný."
"Dobře vymyšleno," souhlasil šéf týmu. "Teď bychom měli ještě nějak zdramatizovat stanovisko opozice v otázkách národní obrany."
"Už se na tom maká," pravil muž s červenými kšandami. "Vysvětlíme lidem, že oponent je slabý v otázce obrany, protože posledních dvacet let odmítá denně recitovat Závazek věrnosti americké vlajce."
"Raději nejdřív někde vyzkoušíme, jestli to zabere. Nemáte někdo něco nového na téma, že Oponent během války s Grenadou spálil vlajku pruhů a hvězd?"
"Vydáme dementi, že to neprovedl přímo Oponent, nýbrž jeho stará matka."
"Myslíte, že tomu někdo uvěří?"
"Samozřejmě. jak by si někdo mohl něco takového vymyslet?"
"Dělá někdo z vás něco na tématu Bůh žehnej Americe?"
"Necháme do tisku prosáknout informaci, že Oponent v případě zvolení hodlá zakázat tuto píseň v pořadech všech tří hlavních televizních společností. Zprávu doplníme tvrzením že je rozhodnut dotáhnout tuto záležitost třeba až před Nejvyšší soud."
"To by mohlo mít u vlastenců úspěch. Náš kandidát něco takového ochotně vsune do svého příštího projevu a ani se nás nebude ptát, kde jsme to vzali."
"Tím získá víc hlasů, než kdyby musel vysvětlovat, jak chce vyrovnat schodek ve státním rozpočtu."
"Apropos, když už je řeč o hlasech: boss nás žádá, abychom mu připravili zase něco tak dobrého, jako byly ty narážky na Oponentovo duševní zdraví," pravil muž s pruhovanou kravatou.
"Vyřiďte mu, ať se spolehne. Co byste, pánové, řekli na příklad tomuhle: Dáme do veřejnosti, že Oponent zamýšlí vydat zákon o zbavení práva nosit střelnou zbraň pro každého Američana, který je vyšší než pět stop a jeden palec. V Texasu to zaručeně vyvolá paniku."
"To už zachází příliš daleko. Kdo má na to skočit?"
"Národ. Neskočí poprvé, neskočí podruhé. Když to ale zopakujeme potřetí, národ to sežere i s navijákem."

Přiznám se, že když jsem tento americký žertík před lety četl, zdál se mi až neuvěřitelně přehnaný. Po několika posledních svobodných volbách v naší České republice vidím Buchwaldův pohled jako dost umírněný. Nejde ani zdaleka jen o Kubiceho zprávu nebo tvrzení, že Klaus byl opětovně zvolen prezidentem díky komunistům.