Červenec 2008

Chléb a hry

18. července 2008 v 17:25 | Blechovan
Již starý Řím před tisíciletími znal dnešní moudrost nejmoudřejších, že se lidem musí poskytnout chléb a hry - panem et circenses -, aby trpěli vládním a majetkovým špičkám kdejakou lumpárnu. V Římě se to osvědčilo až do doby, kdy začalo být chleba méně a vzrostl počet zájemců. Zvláště tehdy, když římská "elita" povolala na pomoc proti kdekomu kdekoho. Všichni ti povolaní žoldnéři ze suchem trýzněných východních stepí nejprve poslušně pacifikovali neposlušné občany a vzdorné součásti římského impéria, aby zanedlouho zpacifikovali i ty degenerované římské "elity".
Dnešní nejvyšší vrstvy zaujímají poněkud jiné postoje. Uznávají potřebu chleba i her u svých poddaných, leč požadují, aby se při zajištění chleba postaral každý sám o sebe; zato her nabízejí nepřeberný počet. Touha po hrách je sycena například podobnými tanečky, které sehrává dnešní vládní koalice kolem pana Čunka, okolo paní Vesecké, kolem problému kdo, s kým, jak a za co - kdeco. Takový problém herečky X Y, která se rozešla s hercem Y X, aby si mohla vzít milionáře X Z, jistě nasytí tisíce hladových. Tedy prahnoucích po hrách. Podobně se sport mění v hru typu kdo za kolik a kam. Pryč se staromilským Tyršovým Ni zisk, ni slávu! Nejde ani tak o to, "kdo výš, dál a rychleji", jako o to, kdo za nejvíc.
Podíváte-li se na televizi či na příslušné stránky internetu, můžete sledovat statečné odpalovače raket, bombometčíky i obrněnce pročisťující civilní irácká či afghánská města a obce. Jako prémii dovolí imidžmejkři v médiích zahlédnout i účinky uváděné činnosti. Stavby se hroutí, mrtví a ranění padají - samozřejmě ti nepřátelští - a lid se baví.
Baví se opravdu? Nevím, jak a kdo se takovou špinavostí, jakou je bezesporu agresivní válka vedená bez ohledu na mezinárodní právo, skutečně baví, ale platí všichni. Lid platí pánům jejich výdělečné hry, včetně těch válečných, ale ne všichni mají možnost se postarat o dobrý chléb pro sebe a své rodiny.
Chtělo by se zvolat: Starý dobrý otrokářský Řím! Krmil potřebné a bavil je. Jednou předhazoval lvům křesťany, aby pobavil stoupence starých kultů, podruhé - když císařství přijalo křesťanství za státní náboženství a staré kulty zakázalo - mučil a popravoval ty dříve bavené označené za pohany.
Kdy konečně vládci vytvoří podmínky tak, aby se každý mohl opravdu sám starat o sebe a své blízké a hry si volil podle svého vkusu sám?
Jak pravil starý Záhorák: "Něviem, něviem, ťažko, ťažko, a keď, tak sotva."