Květen 2009

Kam také jdou peníze ze zdravotního pojištění

29. května 2009 v 17:23 | Blechovan
Včera u nás zazvonil domovní zvonek. Seběhl jsem těch pětačytřicet schodů k domovním dvěřím, abych otevřel dvojici dobře vyhlížejících mladých mužů. Na můj trochu udivený dotaz mi sdělili, že jsou z Vojenské zdravotní pojišťovny a shánějí nové pojištěnce, mladší než padesát roků.
Jistě by mi vysvětlili, proč je výhodné být právě v této pojišťovně. I když já v ní jsem už dlouho a o nějakých výhodách nevím. Ostatně mi nejde - a většině občanů asi také ne - o výhody, ale o péči o zdraví, když ji potřebuji. (Zdůrazňuji, že si na nedostatek a kvalitu péče nemám důvod stěžovat).
Není mi však jasné, zda občané odevzdávají povinně peníze na zdravotní pojištění proto, aby mohly konkurující si pojišťovny platit moderní dýlery - náboráře. Cožpak se tak zvané regulační poplatky zaváděly proto, aby zdravotním pojišťovnám zbylo dost peněz na reklamu a přtahování registrovaných členů?
Rád nerád musím přiznat, že MUDr. Rath má pravdu, když plánuje postupně sjednocování zdravotních pojišťoven do jedné, neziskové, nepřetahující se za další peníze s jinými o platící ovečky. Levicoví politici, ať v KSČM, ať v ČSSD mají nesporně pravdu. Zdraví může být opravdu výnosným kšeftem, ale zdravotní pojištění by mělo být službou potřebným. Proto by stát, naši volení představitelé, neměl projevovat více starosti o bohatství soukromých poskytovatelů zdravotních služeb, ale o to, aby všechny peníze do zdravotnictví občany a státem vložené sloužily právě pro zajištění zdraví.
Vzpomenet si někdo, kteří politici kritizovali v počátku devadesátých let zavádění systému kopy zdravotních pojišťoven? Z původních asi 27 je dnes 11, z nichž je vlastně 10 nadbytečných.

Posun hodnot

28. května 2009 v 21:21 | Blechovan
Před listopadovým převratem si naše společnost vytyčovala jiné hodnoty než dnes. Dalo by se to zjednodušeně vyjádřit takto. Socialistická společnost vyznávala kult práce - zdroje hodnot, prostředku k zajištění sebe i rodiny. Kult osobní odpovědnosti za sebe i své blízké v plném souladu se solidaritou s celou společností (zjednodušeně to vyjadřuje rovnováhu práv a povinností, pocit spoluodpovědnosti za celou společnost). Třetím kultem byl kult rodiny, dítěte. Tam patřilo nejen nezbytné hmotné zajištění, které je jistě jednou z podmínek zdravého vývoje nové generace, ale také širší zajištění života rodiny (bytovou výstavbou s podporou státu; postupným rozvojem školství při zajištění, že po absolvování daného stupně školy absolvent získá odpovídající zaměstnání; zdravotním zabezpečením nezávislým na finančních možnostech rodičů…).
Základní podmínkou životních jistot rodin, kterou se snažil stát plnit velmi důsledně, bylo úsilí o mír a mírové soužití států.
Ke své vlastní škodě socialistický stát ne vždy své oficiálně proklamované hodnoty dodržoval. Zvláště ke své škodě se dopouštěl i hrubých chyb vůči některým občanům.
Dnes jsou vytyčovány hodnoty jiné. Bohatství (s dodatkem, že nezáleží, zda se na jeho tvorbě daný občan podílel poctivě či jinak; vždyť miliardové majetky nevytvoří nikdo prací, ale spekulacemi, tunelováním, dokonce i zločinně), sobecký individualismus (plodící společenskou bezohlednost) a podřízení mravnosti prostředkům ke zbohatnutí. Zamysleme se nad tím a vyvoďme ze závěrů důsledky nejen v předvolební kampani.
A to opět tato společnost provozuje ke své škodě.

Volby v pekle

5. května 2009 v 20:01 | Blechovan
Jak již dnes víme, nedaří se dostatečně regulovat přísun duší ani do nebe, ani do pekla. Zatím co v předpeklí, tedy v očistci, je přeplněno jak v amerických věznicích, do nebe se vlévá jen skromňoučký pramínek spravedlivých, občas zkalený prominentním nespravedlivcem. Přísun do pekla je lepší, ale jen zdánlivě. Mnohem častěji než dřívější doporučení "jdi do pekla" nebo "táhni k čertu" posílají občané kdekoho docela jinam, z čehož má peklo podstav. Nespokojení svrženci již delší dobu vyzývali jediného spravedlivého, samozřejmě pekelnicky spra-vedlivého, velkovládce Satana, aby s tím něco dělal. Když prý máme v pekle tuhletu demokracii, chce to také volby.
Co měl chudák Satan dělat. Nebe na něho shlíží přes prsty, lidé s ním zaštiťují vlastní lumpárny, ďáblíci si začínají dělat, co kdo chce, čili dokonce i v pekle - jako v mnoha pozemských státech - vzniká forma vlády hanlivě nazývaná jako cochcárna. Ovšem tlak na zvolení nové, neotřelé, a hlavně výnosné metody uspořádání vnitřního života pekla přece jen vyvrcholil vypsáním voleb.
Sotva bylo stanoveno datum a způsob voleb, rozjel se předvolební mumraj se všemi svými podpásovými, divadelními a reklamními triky. Tak na příklad strana Za peklo černější (ZPČ), v jejímž čele zavčas stanul známý arcičert, vlivný Belzebub, prosazovala pekelnickou rovnost mezi pány čerty, samozřejmě s výjimkou skupiny PIP (pekelných interesantních perzón). Naproti tomu populistická strana Za pekelnou republiku (ZPR) hledala své spojence v odsouzencích a proto požadovala uznání rovného hlasovacího práva všem peklu propadlým, s výjimkou soudně odsouzených k trestu v kotli vroucího oleje či na Záhořově loži - ovšem jen na dobu výše zmíněného pobytu. Nejzajímavější volební program však přednesla váženému pekelnému občanstvu až Občanská strana demoratických pekel-níků (OSDP), která hlásala nadřazenost pekla nad nebem i Zemí, nadřazenost pekelných pokladů nad zisky z pozemského svádění, a především tvrdě odsuzovala všechny, kteří v dosavadním menežmentu zastávali nějaké významnější postavení. Samozřejmě mimo Satana a jeho nejbližší.
Na okraji - alespoň zdánlivě - veřejného zájmu se zdálo působit všepekelné Fórum porozumění a lásky (VFPL). Hlavním rysem, a vlastně jediným bodem volebního i jakéhokoliv jiného programu, tohoto hnutí bylo úsilí o sladění zájmů nebe a pekla. Je to sice požadavek naprosto nerealistický, ale originální. To nemůže nikdo popřít. Ostatně ani jiné pekelné strany si vůbec nedělaly těžkou hlavu se splnitelností vyhlašovaných programů a cílů.
Sotva se rozhořel volební boj, stalo se peklo místem vskutku hodným svého jména.
Pomluvy, lži, urážky, nadávky a podrazy zastínily i známé praktiky Skopohlávkových stoupenců. Když si nechal Satan jednou provést průzkum pekelného mínění, získala příslušná průzkumná agentura na nutných úplatcích opravdový majland. Výsledkem průzkumu bylo následující sdělení:
Na základě důvěrného dotazu na názory oprávněných pekelníků (tedy jen svrženců; bez přírůstků z čertích hnízd a jiných náboženských mýtů) bylo rozvržení volebních preferencí ke dnu průzkumu následující:
ZPČ Za peklo černější 49 %
ZPR Za pekelnou republiku 25 %
OSDP Občanská strana demokratic-kých pekelníků 20 %
VFPL Všepekelné fórum porozumění a lásky 6 %

Bude se vám to zřejmě podle pozemské zkušenosti zdát dosti nepravděpodobné, ale přesně tak potom oprávnění pekelňané své hlasy prý rozdělili.
Satanovi tím vyvstal takřka neřešitelný problém s ustavením nové pekelné vlády. Představitelé jedné každé volební strany požadovali v budoucí vládě předsednické, místopředsednické a ministerské zastoupení s nadpoloviční většinou, což není ani v pekle uskutečnitelné. A tvorba koalic? Prosím vás! Tak třeba koalici ZPČ (49 %) a ZPR (25 %) bránil požadavek slabší z nich, aby bylo hlasovací právo přiznáno i vybrané skupině odsouzenců. Spor o to, kdo z odsouzenců je voleb hodný a kdo ne, by snad nevyřešil ani Stvořitel, natož zlí čerti. Snaha OSDP o prosazení nadřazenosti pekla nad nebem a Zemí narazila hned v zárodku na typický právní zádrhel, kterým by bylo řešení vztahu Stvořitel - Satan. Ten je přece jednou provždy vyřešen v neprospěch svrženců, a to nejen dávným božím rozhodnutím, ale především prohranou bitkou mezi anděly svrhujícími a těmi svrženými - už kdysi v pradávnověku.
ZPR a OSDP se nemohly dohodnout mezi sebou, jelikož připuštění odsouzenců k volbám by mohlo znamenat, že praví slušní čerti se v pekle ocitnou v menšině, což nelze připustit. Nemluvě o tom, že potřebná podpora nejmenší strany, tedy VFPL, byla principiálně nepřijatelná, protože neřešila prioritu pekla, ba naopak.
Nakonec vládce Satan rozhodl jmenovat ministerským předsedou Belzebuba, který přibral do vlády zástupce Fóra porozumění a lásky. Těch bylo málo, nemohli proto očekávat, že obsadí významnější počet vládních postů. Za jistý ústupek Zlotřiteli Křivohnátkovi, předsedovi VFPL, lze uznat jeho jmenování místopředsedou vlády. Stalo se tak s ohledem na dlouholeté dobré vztahy tohoto čerta s řadou strážných andělů, čímž bylo možno chápat volební program FPL za splněný a dál se její představitelé nebudou Belzebubovi do práce raději plést. Vládní prohlášení však povolilo, aby u malé pekelné brány (pro dodavatele) byla umístěnka kropenka se svěcenou vodou, a vláda složila slib, že nebude nebi házet klacky pod nohy. To mohl Belzebub slíbit s lehkým srdcem, protože není o nebi známo, že by mělo jakékoliv nohy.
Volby tedy skončily, vláda byla ustavena, dostala těsnou podporu a díky těsné podpoře začala bezohledně vládnout. Co to říkám, ona začala vládnout demokraticky. I když opravdu bezohledně. Typické je, že nespokojení voliči říkali, že vládu voliči podpořili jen těsně, ale vládne děsně.
Nic nového pod sluncem, což?