Srpen 2009

Koloniální války XXI. století

25. srpna 2009 v 19:49 | Blechovan

Zdá se vám to nesmyslné, nějaké koloniální války čtyřicet roků po rozpadu koloniálního systému? Ale je to denní skutečnost.
Podívejme se na příměr. Francie v 19. století ovládla mimo jiné Alžír. Jistě ne proto, aby alžírskému obyvatelstvu poskytla humanitární pomoc, ale aby z Alžíru a jeho obyvatel těžila bohatství pro svou vládnoucí třídu. Po druhé světové válce se Alžír (a ostatní kolonie) snažil všemi silami vybavit z koloniální závislosti. Stálo jej to další zbídačení, rozvrat i tak slabé ekonomiky a především statisíce mrtvých a miliony postižených zraněními, hladem a nemocemi. Ale zvítězil. Takže alžírská nafta patřila Alžířanům. Podobně to bylo třeba ve Vietnamu, kde se ovšem přichomýtli také Američané. Prohráli a museli odejít. Vietnamské přírodní bohatství a strategická poloha se nestaly bohatstvím USA, ale zůstaly Vietnamcům.
A co se děje dnes, když již nadešlo XXI. století? Vedou se krásné řeči o pravdě, lásce, spravedlnosti, ale především o svobodě a demokracii. Jenže vůně nafty a lákadlo výhodných základen k zpacifikování každého případného konkurenta donutilo Ameriku, aby zasáhla. Nejprve v Afghánistánu. Záminka vypadala věrohodně až na to, že tam Amerika bojovala a s pomocí svých satelitů - ČR nevyjímaje - bojuje s nepřítelem, kterého kdysi sama pomohla zorganizovat, vycvičit a vyzbrojit. Svoboda Afghánistánu? No, stojí na bodácích USA a jejich satelitů. Demokracie v Afghánistánu? Inu, prezident této demokratické země poníženě vyzývá USA, aby omezily útoky na civilní cíle a snížily tak ztráty žen, dětí a vůbec nevinných občanů. A to je asi tak všechno, co si může svobodně v této zdemokratizované zemi dovolit. Přesně tak tomu bývalo v někdejších koloniích či u nás za protektorátu. Tady zatím těží USA spíše jen výhody ze strategické polohy, ale platí za to mrtvými a raněnými (včetně obětí z řad satelitů). Jo a svět získal další drogy.
Nebo Irák. Dnes už snad ani dítko školou povinné nevěří, že byl Irák nebezpečím pro USA či dokonce svět jako takový. Ale nafta, ta byla, je a bude důležitá stejně jako vojenské základny americké armády, které někdejší vládce Husajn nedovolil založit stejně jako zestátněnou naftu nedovolil předat do cizích rukou. Teď už ji mají vesměs ti správní demokraté z Abú Ghraib či Guantánama. Svoboda Iráku je taková, že když si pozvou Iráčané oficiálně návštěvu ze sousedního Íránu, tak ji Amíci zabásnou. Ještě to tak, aby se Irák kamarádil, s kým chce, ke komu má blízko! Nač by potom američtí hoši v této zemi umírali? Ostatně jako v době kolonií, vojáky stáhnou z nebezpečných měst, ale usadí je v opevněných táborech, kam se Iráčan dostane jen jako kolaborant.
Když si Honduras zvolil svého prezidenta, který není Americe nakloněn, připustí se vojenský převrat. Pučisty jmenovaný prezident - tedy očividně nelegální diktátor - je sice nabádán, aby se s tím svrženým domluvil, ale víc nic. Prostě svržený Zelaya neposlouchal strýčka Sama a americký kapitál, tak z hrušky dolů. To by tak hrálo, aby si ve Střední Americe lidi dělali to, co se jim líbí. Poslouchat se musí, milánkové! I demokracie jen podle amerických not.
Kdepak. Kolonie už nejsou ani náhodou. Je svoboda, demokracie a americká snaha o světovládu. Nu a zastaralé dělové čluny nahradily letadlové lodě a ty potvory rakety.