Leden 2010

Státní maturity a "plzeňské právo"

23. ledna 2010 v 13:54 | Blechovan
Mně se tak trochu zdá, že věčné diskuze a opakované odkládání tak zvaných státních maturit neslouží kvalitě či dokonce zlepšení přípravy středoškoláků, ale naopak. Nepřímo umožňuje na některých středních školách opakovat v poněkud jiné podobě syndrom plzeňského práva.
Pokud dotyčné škole nikdo nemluví do kvality (kontrolou a třeba i zadáním) maturitní zkoušky, skrývá se v tom potenciální možnost nekvality. Naopak. Maturitní zkouška, jejíž kvalita by byla srovnatelná na všech odpovídajících školách, a třeba se státní garancí, by bezpochyby v očích odborné i zahraniční veřejnosti zvýšila důvěryhodnost našeho vzdělávacího systému.
Na druhé straně výběr povinných maturitních předmětů by měl významně zohlednit předpokládané zaměření dalšího studia.To proto, aby byla jakási rovnováha mezi předměty společnými, všeobecnými a těmi, které jsou pro ten který obor dalšího studia rozhodující.
Udivují mne "zasvěcené" informace, kolik milionů už příprava státních maturit stála. Cožpak ministerstvo školství s jeho dalšími orgány není za práci při řízení škol dostatečně honorováno? Opravdu musí být příprava maturit svěřena nějaké výdělečné firmě? Nevím

Úspěšnost

20. ledna 2010 v 19:42 | Blechovan
V naší společnosti se velmi rozšířil termín "úspěšný pracovník". Zamysleme se trochu nad tou úspěšností.
V naší obci byl kdysi takovým velmi úspěšným živnostník, kolář. Pro jednoduchost panu mistru říkejme také Kolář. Pan Kolář byl spolehlivý a nebyl ani příliš drahý. Proto neměl o práci nikdy nouzi. V městečku i v okolních obcích jezdily vozy vyrobené touto firmou k plné spokojenosti zemědělců. Stejně tak menší náklady přepravovali lidé na Kolářových trakařích. Pan Kolář se nevyhýbal ani malým opravám a malým zakázkám. Prosperita mu umožnila postavit rodinný dům, vylepšit dílnu, žít sice skromně, ale spokojeně. Byl tento živnostník úspěšný? Podle mínění spoluobčanů bezesporu.
Jenže podle dnešních měřítek - bulvárem a reklamami prosazovaných - úspěšný nebyl. Neměl vilu u moře, nejezdil do Thajska či alespoň na Mallorku, auto měl starší ojetý český výrobek, paní Kolářová si nenechala ani zvětšit, ani zmenšit prsy, aby byla IN.
Když se dnes hovoří o "úspěšných", létají nejméně miliony, které jsou ovšem často poněkud ušpiněné; velké prachy, velký majetek - to je úspěch podle dnešních pravicových měřítek. Co je na tom prospěšného, že někdo spekulací či hezkou postavou vyzíská velký majetek a považuje se za vysoce úspěšného občana. Já jsem přesvědčený, že mnohem úspěšnější jsou ti, kteří dokáží vlastní prací (jakoukoliv poctivou prací) zajistit rodinu, výchovu svých dětí a jejich přípravu do života.
Opravdová úspěšnost v životě nenastane tím, že "es kommt der tag", přijde šťastný den; třeba výhrou v loterii, úspěšnou spekulací (prostě oblafnutím jiných, většinou poctivých pracovníků), tunýlkem, výhodnou zakázkou "mocných" a tím "úspěšných" přátel nebo dokonce neprokázaným podvodem. A už vůbec ne odíráním vlastních zaměstnanců. Úspěšnější je obyčejný dělník, učitel, prodavač, který odvádí poctivou práci, aniž by zbohatl, ba často musí žít velice skromně.
Prostě úspěch vidím v tom, že človíček vyroste a připraví se do života (v jakékoliv branži) tak, aby sebe i tu rodinu mohl slušně zabezpečit. K tomu nepotřebuje miliony, ale šikovnost v práci, poctivost a vytrvalost a především vysokou morálku.
U těch finančně úspěšných často právě ta morálka pochybí, i když právě takoví všechny lidi práce nejochotněji moralizují.



Byty, byty

18. ledna 2010 v 15:23 | Blechovan
Na začátku devadesátých let jsem navštívil rodinu na teprve nedávno vybudovaném sídlišti v Praze Řepích. Docela se mi tam líbilo. Jak bývalo zvykem při výstavbě sídlišť, obsahovalo běžné sídlištní vybavení - obchod, poštu, školu, školku, hostinec a samozřejmě dobré spojení tramvají a autobusy do zbytku Prahy. Bytovky sice nebyly dokonalé, ale bylo možné konstatovat, že se hromadná bytová výstavba zkvalitňuje. Ostatně ve srovnání s byty většiny obyvatel před válkou šlo o bytovky dobře vybavené.
Procházel jsem sídlištěm a prohlížel jsem si úpravu jednotlivých paneláků, když tu na mne dopadl a uzemnil mne hlas z rádia, který vypadl z otevřeného okna v osmém podlaží: "Když jsme se sem nastěhovali, byli jsme spokojení a byli jsme rádi, že máme dobrý byt. Nedávno nám však jeden architekt z Občanského fóra vysvětlil, že to nejsou kvalitní byty, ale králíkárny, a bylo po spokojenosti. Najednou jsme uviděli fůru nedostatků. Malé byty, jeden jako druhý, levné kuchyňské linky… Tak se budeme snažit z toho tady udělat pořádné sídliště."
Uteklo tolik roků, že dítko v daném roce narozené už může maturovat, ale bydlí se v podstatě stále ve stejných bytech. Teď ovšem to nejsou už králíkárny, ale drahé byty. Když nájemníkům město vyhoví a byty jim prodá do vlastnictví, jedna taková králíkárna přijde se slevou (po dvacetiletém nájemním bydlení bez nutné údržby) něco málo přes půl milionu.
Je ovšem pravda, že malá část původních nájemníků si již výrazně polepšila. Odstěhovali se do přepychových několikamilionových domků (v případě jen dvou tří milionů prostě individuální králíkárny), jistá část původních nájemníků se vystěhovala na volnou nohu - stali se z nich bezdomovci. Nemáš na drahé bydlení, nechtěj, aby ti je někdo zajišťoval, postarej se o sebe; třeba v zimě nezmrzneš.
Bylo a je mnoho věcí oprávněně kritizovaných. Ovšem taková panská kritika, která se vlastně chudším pošklebuje - jako třeba že bydlí jak králíci - a nenabízí a nepomůže zajistit to lepší, taková kritika nepomáhá, ale škodí.
Ostatně ten neznámý ofčácký architekt si už jistě nějaký palác postavil a svůj dřívější družstevní byt pronajímá tak draho, jako by to nebyla králíkárna, ale přepychové bydlení.
A ostatní? Kde by byli, nebýt dříve postaveno několik milionů králíkáren?



Padají farmáři

8. ledna 2010 v 18:44 | Blechovan


Ten titulek je jen neumělý pokus o žert. Kdysi dávno, když ještě pole obdělávali zemědělci - sedláci, husté sněžení s velkými vločkami komentovali lidé: "Padají sedláci." Sedláci, zemědělci, dokonce i statkáři dnes jako pojmenování nejsou v kurzu. Takže padají farmáři.
Měli jsme rodinný domek na venkově. Každou zimu, sotva začal padat sníh, stál před námi problém: Kdo odhází sníh. Kdyby totiž někdo na neuklízeném chodníku uklouzl a třeba si zlomil nohu, cítili bychom se odpovědní a provinilí. I když jsme byli pojištěni i pro takový případ, takže nešlo o strach z povinnosti finanční náhrady, svědomí nedalo. Buď někdo známý, kdo žil v dané obci, za nás sníh odklízel, nebo jsem sedl na autobus, abych učinil povinnosti zadost sám.
Dnes je jiná situace. Podle platných zákonů je za stav chodníku odpovědný jeho vlastník a tím je obec. Nu a teď nastane zádrhel. Obec nemá dost peněz, vlastník domku bydlí daleko a chodník ani silnici nevlastní (už před čtyřmi desetiletími pozemek bezúplatně předal obci), takže: co se stane, když padají farmáři a napadne třeba třicet centíků sněhu?
Co by se stalo. Obec se povinnosti dané jí zákonem zhostí bravurně. Na vstupu do ulice (a nejen té jedné) prostě umístí dopravní značku:
V ZIMNÍM OBDOBÍ SE CHODNÍK NEUPRAVUJE!
A co se stane? Obyčejní občané, kterým právě v letošním roce obec zvýšila daň z nemovitosti, odklidí sníh před svým domem a pokud jim síla stačí i před domkem starých, nemocných sousedů.
V ulicích bohatých, kterým se říká milionářské, ovšem taková tabule není. Tam obec odklidí sníh a někdy i nepohodlné bezdomovce.

Internetový prd

2. ledna 2010 v 14:36 | Blechovan
Je nový rok, silvestrovské veselí doznívá, tak mi odpusťte tento nepříliš vážný poznatek.

Internet je prostředek s nevídanými možnostmi sdělování. Je opravdu spravedlivější než běžná média, protože si na internetu můžeme každý vyhledat takové stránky a informace, které nás zajímají a kterým důvěřujeme. Někdo je zvědavý, která herečka s kým a jak, která topmodelka si nechala své prsy zvětšit či politička zmenšit, aby byla víc šik. Jiný se rád podívá na roztrhaná těla - produkt teroristického boje s terorismem. V potopě informací (záplava by bylo zcela nepostačující vyjádření množství a nepřehlednosti zpráv) zaniknou ty vážnější, které by příliš znepokojovaly lid prostý. Ten by mohl zvednout hlavy a případně i dlažební kostky. Proto čím víc a čím sensačnější sdělení, tím méně té špatné nálady, která by - po havlíčkovsku - přešla z úst do rukou.

Mne například zaujala zpráva z internetových novinek
"Prasnice trpící plynatostí vyvolala poplach. Místní obyvatelé, k jejichž nosům se dostaly její výplody, si mysleli, že jde o únik plynu. Uprostřed noci se pak v australském městečku Axedale ve státě Victoria objevily hasičské vozy. Patnáct hasičů hledalo, odkud zápach pochází. Až po delší chvíli přišli na viníka, stodvacetikilovou ochočenou prasnici."
Článek pokračoval ještě dále docela barvitým líčením jak dotyčná prasnice hlasitě a citelně provokovala tvorbou zápachu hasiče. Inu, internet má neomezené možnosti.

Ve srovnání s touto informací se mnohem menšímu zájmu těšilo sdělení, že od včerejška máme dvojnásobnou DPH za základní životní potřeby (včetně potravin a léků) než třeba před dvěma třemi lety (o 1 procentní bod víc než v minulém roce).
K čemu mohou být vhodné takové prasečí prdy v Austrálii!
(Omlouvám se za trochu obhroublý slovník.)