Únor 2010

Zdravotnictví a adrenalinové sporty

24. února 2010 v 18:56 | Blechovan
Dnešní doba - vlastně někteří dnešní politici - se výrazně staví proti "přílišné" solidaritě ve státem garantovaných pojištěních. Proto musí nemocní platit regulační poplatky, které nic neregulují, proto byly tak zvaně zastropovány odvody do zdravotního a důchodového pojištění. To aby příliš bohatí (třeba i šéf ČEZ se svým vteřinovým příjmem 78 Kč, případně hodinovou mzdou 4 700 Kč nemusel na ty málo schopné a "proto chudší" příliš doplácet.
Na druhé straně se stále uvažuje o stanovení, co je ve zdravotnictví považováno za standardní, tedy plně hrazené z pojištění, a co je již nadstandard.
Domnívám se, že za zamyšlení stojí otázka, zda jsou adrenalinové sporty tím, na co by měli všichni pojištěnci přispívat rovnou měrou. Prastará adrenalinová "hra" je známa pod názvem ruská ruleta. Takový boháč, pochopitelně šlechtic, který už nevěděl jak a čím se pobavit, si prý vzal revolver, zatočil bubínkem, ve kterém byl jen jeden náboj, a pak se střelil do hlavy. To napětí, zda vyjde výstřel či ne!
Tak daleko dnešní potřeba pošimrat nervy a zvýšit produkci adrenalinu zpravidla nesahá. O to víc se ovšem uplatňují různé sporty, jejichž hlavním a téměř jediným smyslem je poskytnout nervům hluboký zážitek. Nedovedu ani všechna ta lákadla pojmenovat. (Jen si klikněte na heslo "adrenalinové sporty" a uvidíte, co jich je.) Jeden fakt je však zřejmý. Tyto sporty neslouží ničemu jinému, než ta ruská ruleta, naštěstí nejsou tak nebezpečné. Ačkoliv…
Když si učitel se svým žákem vlezl do plastové koule, aby zažili adrenalinový blahobyt zorbingu cestou ze svahu někde pod Pradědem, jistě nepočítal se smrtí a zraněním. Připomínám ještě jednou. Jediným zdůvodněním takového "sportu" je právě jen a jen ten adrenalinový příliv. Proč potom, když učitele museli odvézt do nemocnice a dlouhou dobu náročně léčit (pokud mu nezůstanou následky na celý život), proč se jeho léčba hradí ze stejného konta, jako třeba léčba rakoviny dítěte, poporodní potížee roddičky nebo třeba operace žlučníku stárnoucího pacienta?
Mělo by být jasné, na co se všeobecné zdravotní pojištění vztahuje. Ten nadstandard, tedy pojištění při činnostech, které k normálnímu životu a práci nepatří, by se měl připojišťovat. Kupuješ si lístek k asistovanému seskoku padákem či zorbingovému bingu, abys zažil pocit silně dráždící nervy? Tak by měl provozovatel podobných hrátek v ceně služby mít sjednáno i toto nadstandardní připojištění.
Zažil jsem situaci, kdy si nějaká stařenka vyzvedávala v lékárně léky. Sotva jí paní magistra sdělila, kolik má doplácet, zesmutněla a stydlivě prohlásila: "Tak se, paní magistro, nezlobte. To si budu moct vyzvednout až zase dostanu důchod." A odešla. Neměla na doplatek a regulační poplatek, které jsou prý nezbytné. Proč?
Proto, aby mohl být léčen po zaviněné bouračce nějaký bonviván, který to kalil ve svém superfáru dvoustovkou? Nebo onen učitel, který byl při své adrenalinové hostině dokonce svědkem smrti svěřeného žáka?



Důchody?Když ptáčka lapají...

20. února 2010 v 20:19 | Blechovan
O co jde pravici při prosazování důchodové reformy? O vyvedením části povinných plateb ze státního pojištění do soukromých pojišťoven. Z toho pak vyplývá, že státem garantovaný důchod by se podstatně snížil.
Ovládnutí části důchodového pojištění zdůvodňují pravicoví politici údajnými problémy s ufinan-cováním současného průběžného důchodového systému. Říkají tedy, že se na důchody vybere málo. Pokud se dnes vybere málo prostředků na zákonem stanovené důchody, je to způsobeno jednak snížením odvodů na důchody topolánkovci, jednak vysokou nezaměstnaností. Odkazy na stárnutí populace jsou v souvislosti se zvyšováním věku odchodu do důchodu a obnovenou výší porodnosti nepřesvědčivé.
Pokud by se přenesla odpovědnost za výši důchodu na kapitalistsické společnosti - v případě povinného vyvedení části důchodového pojištění ze státního účtu na soukromé pojišťovny -, nemohl by takový způsob zajistit, aby se prostředky vkládané národem do důchodového pojištění zvýšily. Prostě by v případě výběru nedostatečného množství peněz bylo pro výplaty ještě méně, protože soukromé finanční instituce si každou finanční operaci nechají setsakramentsky zaplatit. Rozhodně by pojišťovny, usilující o maximální zisky, nepřidaly na důchodové účty ani ň a systém by nebyl třeba proti poklesu příjmů snížením zaměstnanosti vůbec odolný. Právě naopak by se citelná část odvodu spotřebovala na vedení účtu a další podíl na zisk soukromého finančního ústavu. Jinými slovy: Stát nařídí jednotlivcům povinně ukládat část prostředků určených k zajištění v důchodovém věku, ale souhrn vložených prostředků musí být o zisky soukromých pojišťoven vyšší, než bude výplata. Nebo z jiné strany - nikdy nedostanou pracující to, co do soukromé finanční sféry vložili. Vždyť si můžeme připomenout skutečnost, že i když ukládám na bankovní konto vlastní prostředky (které nesou bance samy o sobě zisk), za vlastní vedení konta a za každou í vloženou položku si banka účtuje peníze. A to nemluvíme o oblíbených tunelech a bankrotech různých fiškusů.
Pokud se nevybere na důchody dostatek prostředků, není jiné řešení než dotace (od státu) nebo za druhé snížení důchodů.
Tak to za druhé nám nabízí pravice a ještě bychom si na to museli připlatit.
Snad to občané pravici ve volbách nezapomenou.



Šátky a křížky

5. února 2010 v 21:50 | Blechovan
Zaujala mne krátká zpráva z Francie: "Vášnivou debatu vyvolala ve Francii kandidatura studentky Ilham Moussaidové (22) za krajně levicovou Novou antikapitalistickou stranu (NPA) v březnových regionálních volbách. Tato kandidátka vystupuje na veřejnosti s muslimským šátkem. Dokonce i na volebních plakátech!"
Aby bylo spravedlnosti učiněno zadost, nesměli by vystupovat představitelé křesťanských stran (KDU a podobné) se symbolem kříže. Proč podobná omezení (navíc nerovnoměrná a tudíž nespravedlivá)? Něco jiného je to třeba s povinným náboženstvím na školách, něco jiného, když se kandidát ve volbách hlásí ke své víře. Voliči přece mohou a mají vědět, koho volí. Nebo se to mají dovědět až po volbách (jak je u nás zvykem u řady přeběhlíků)?

Když hořely stohy

3. února 2010 v 19:42 | Blechovan
K diskusi o třetím odboji malou životní zkušenost.

V počátku neslavných padesátých let u nás besedoval můj strýc. V ohni dost bouřlivé diskuze prohlásil: "Však uvidíte, že budou před volbami hořet stohy!" A hořely. Tím se podle něj potvrdily jeho názory, že "lidé bojují proti komunistům". Proti komu bojovali opravdu?
Naši stařečci měli pár měřic pole, které chtěli na stará kolena propachtovat jako přilepšení ke stařečkovu nevelkému důchodu. Dopadlo to jinak. V obci vzniklo JZD a o pacht pěti měřic pole neměl nikdo zájem. Pole tedy svěřili družstvu. To mělo ve svých začátcích hodně hluboko do kapsy a tak stařečkovi dostali z pachtu trochu obilí, brambor a podobně, což posloužilo pro malé hospodářství (jedno prasátko, jedna kozena, několik slepic). Pak hořely stohy a shořely i stohy daného zemědělského družstva. Důsledek se dostavil. Družstvo nemělo už ani na to malé pachtovné. Také díky těm hořícím stohům prosperita družstva přišla později. Ovšem zdrženlivost řady zemědělců vůči družstvu se nezvýšila, spíše sedláci odsuzovali ty "odbojářské" škůdce. Kdo vlastní dřinou vytváří hodnoty, ten si jich dokáže vážit.
Komu způsobili "odbojáři" škodu? Komunistům? Režimu? Ne. Pokud se strýc podílel na přípravě uvedené akce, tak ublížil svým rodičům.
Nakonec se družstvo nejen zotavilo ze ztráty, ale dostalo se mezi výborně prosperující zemědělské podniky. Z toho však už naši stařečci nic neměli, toho se nedožili.