Únor 2011

Únor bílý ...

26. února 2011 v 14:46 | Blechovan |  Různé
Únor bílý, pole sílí - říkával kdysi dávno jeden pozapomenutý umělec. Jenže únor je, ale bílý ani náhodou. Tak co mají chuděry pole, louky ba i lesy dělat? Sílit nemohou, tak nejspíš slábnou. Už aby tady byl březen. I když prý i letos podle pranostiky "za kamna vlezem" (to jsem zvědavý jak, když máme všude ústřední topení), ale pole, to se za kamna nevleze, a ústřední topení tsaké nemá k disposici.
Asi zase potraviny zdraží. A to dokonce i kdyby se vláda nepřičinila, jako že se přičiní. Však to vyhlašuje hrdě a tvrdě.

Ano, ale s rozumem

23. února 2011 v 18:43 | Blehovan |  Na téma
Život má nespočet nabídek zábavy, ale i problémů. Není proto dobré, aby si člověk zábavou vytvářel nové problémy zbytečně.
Starý katolický asketismus (nejen v otázkách sexuálního života) není záhodno nahrazovat opakem - bezuzdností. Prostě jednat s rozumem i v situaci, kdy - zejména mládež a pak starší pánové - rozum často ztrácejí.
Katolická církev bývala v této otázce opravdu až neúnosně úzkoprsá. Ostatně se tak snaží - alespoň podle papežských postojů - chovat i dnes. Však známe její stanovisko v otázkách sexu i manželského. Prý jen když se nebráníme početí. Na druhé straně mnoho kněží zvolilo takový sex, který nevyžaduje žádné zábrany početí. Ano, jedná se o sklony k "lásce" s ministranty - ostatně s tím měla církev, vlastně její kněží, problémy na celém světě donedávna a odedávna.
Vztah muže a ženy není téma pro tabu, ale současně celá sexualita by neměla být (a zvláště její výstřelky či deviace) tématem pro veřejné exhibice. Prostě - ano, ale s rozumem.
Mimochodem. Víte, že Československo patřilo mezí přední státy, které zrušily trestný čin homosexualitu už před půl stoletím?

Rasy? Spíše jednotliví lidé

15. února 2011 v 16:45 | Jak |  Na téma
Tvrdit, že jedna rasa je lepší či horší než druhá, je vždy nepřesné. Dějiny mnohokrát prokázaly, že ti, kdo byli vydáváni za méněcennou rasu, se ukázali jako lepší než ta tehdy rasa panská. Ostatně i barbaři v době římského impéria byli mnohdy v mnoha směrech nad úspěšnějšími Římany. Vždyť řada římských vzdělanců pocházela z poražených národů (nejen Řeků či Keltů). Nakonec Řím podlehl údajným barbarům, kteří pak za staletí vytvořili novou a daleko pokročilejší kulturu.
U nás se dnes nejčastěji dostávají do hledáčku rasové kritiky Rómové (vždycky se jim říkávalo cikáni). A proč? Protože jsou méně přizpůsobeni našemu většinovému způsobu života? Jeden příběh z dětství. V Morkovicích měli Malíkovi obchod smíšeným zbožím. Potýkali se s předválečnou krizí velice obtížně. Pokud chtěli vůbec prodat zboží s nadějí na vlastní výdělek, museli "svěřovat", prodávat na knížku, čili na dluh. Jednou přišel do obchodu místní cikán, který vyráběl kotlíky, řetězy a podobné potřebnosti. Vždy přes zimu vyráběl a na jaře se vydal do světa , aby zboží rozprodal. Přišel tedy k Malíkům s prosbou, že vdává dceru a potřeboval by na svatbu nakoupit, ale peníze může zaplatit až se v létě vrátí ze světa. To byla pro obchodníka situace složitá. Bohatým - to byli v místních podmínkách větší sedláci - svěřoval, ale cikánovi? Nakonec se rozhodl. Když si půjčují bohatí, nemůžu přece chudého odmítnout. Žádané mu na dluh vydal a pak čekal, co bude dál.
A bylo. Sedláci ne a ne splácet dluhy. Ostatně jich měli kde tam mnoho a výdělky byly špatné. Zato cikán na sklonku léta přišel, dluh do haléře zaplatil, a ještě přidal nový řetěz (dnes to může připadat až humorné, ale tehdy byla opravdu jiná doba a řetěz se v hospodářství vždy hodil). To bylo jeho poděkování, že pan Malík cikánovi věřil.
Cikán zaplatil a ještě poděkoval, sedláci ne a pan Malík přišel jak o obchod, tak o rodinný dům.
Ne, není to v rase. Je to v jednotlivých lidech a v podmínkách jejich života. Když se dnes příliš poukazuje na fakt, že většina rómských rodin žije ze sociálních dávek a často nepříliš poctivě, bylo by třeba poukázat i na to, že i ti z Rómů, kteří by rádi pracovali, práci seženou jen s velkými obtížemi. Ať už jsou příčiny jakékoli, situace je taková, že nahrává příživnictví, cizopasnictví a drobným krádežím i dalším lumpárnám tam, kde by měla pomáhat v začlenění do společnosti.
Ostatně dnes se mnozí vytahují i nad zahraniční dělníky, kteří k nám přicházejí často za hubeným výdělkem. Problém není v národnostním či rasovém rozdílu. Problém je opět v podmínkách, kdy při masové domácí nezaměstnanosti jsou lákáni zahraniční dělníci. Je jim totiž možné vyplácet nižší mzdy, vydělá se tedy na nich víc. Opět ten problém není v lidech, ale v podmínkách, které panují.
Kdepak rasismus. Společenské podmínky vymezují rozhodujícím způsobem chování jednotlivců i celých skupin.
Pokud se krádeže dopustí Čech nebo Róm, jedná se o krádež a je správné ji postihnout. Není v tom ani stín rasismu. Pokud ovšem všechny skupiny občanů (národností, ras) mají jinak stejné a odpovídající podmínky pro život.
Boj s rasismem není ani v obhajobě, ani v kritice - třeba těch Rómů, Vietnamců či koho. Boj s rasismem spočívá v boji proti nespravedlivému dělení společnosti.

Prastarý hřích

15. února 2011 v 16:43 | Blechovan |  Na téma
Rasismus asi patří mezi nejstarší všelidské hříchy. Vždyť již pouhé nahlédnutí do bible ukáže, že Hospodin daroval Abrahamovým kočovníkům zemi osídlenou tehdejšími Palestinci.a. Židé se od té doby považovali za národ vyvolený. Když je jeden národ vyvolený, tedy nadřazený jiným, jsou ostatní rasově méně hodnotní (nemají to u vrchnosti tak dobré). Zjednodušuji? Jistě, ale podstata je pravdivá.
Kdysi mi máma vyprávěla příběh své kamarádky. To bylo tehdy, když se obě připravovaly na biřmování. Kamarádce vybrali rodiče jako kmotra místního obchodníka, pana Tálského. Když svou volbu ohlašovali místnímu faráři, ten protestoval: "Toho nemůžete za kmotra vybrat, vždyť je to Žid." Na námitku, že dotyčný je od narození pokřtěný a je tedy křesťan, dostali odpověď: "Žid, kdybys na něho celý Jordán vylil, Židem zůstane." Zjednodušené? Jistě, ale podstata tehdejšího katolického rasismu je pravdivá. A to bez ohledu na to, že Kristus byl právě tak Žid jako pan Tálský.
Pak přišlo období nacismu. Miliony a miliony lidí byly v nacistických koncentračních likvidačních táborech bezohledně vyvražděny. Vedle Rusů, Ukrajinců, Poláků, Čechů a dalších také mnoho, přemnoho Židů. Mezi nimi i dotyčný pan Tálský. Byl sice pokřtěný, ale jeho otec a matka ne.
Skončila druhá světová válka a celý svět z pocitu spoluviny (že nestačil včas zabránit nacistickému řádění) přidělil část Palestiny Židům a vytvořil na palestinském území dva státy - židovský a palestinský. Palestincům se nelíbilo, že Židé obsazují jejich zemi, jejich domovy a mnozí se s rozhodnutím OSN o vzniku státu Izrael nesmířili. Jenže byli a jsou tou slabší stranou. Proto se dnes na území, které po tisíciletí obývali Palestinci, a které OSN také Palestincům přidělila, usazují Židé, původní obyvatelstvo vyvlastňují a díky takřka absolutní vojenské převaze (podepřené masivními finančními dary ze zahraničí) si dělají nárok na zemi, kterou prý jim kdysi Hospodin zaslíbil. Zjednodušuji? Jistě, ale podstata je pravdivá.
Toto všechno povídání chce poukázat na složitost pojmu rasismus, mnohotvárnost jeho projevů a v řadě případů i nejednotnost v hodnocení.
Shrnuto - jakékoliv nadřazování jednoho národa, jedné skupiny nad jiné je nehumánní, nežádoucí, škodlivé.
Je to fuj!

Smysl nebo cíl?

8. února 2011 v 18:30 | Blechovan |  Na téma
Smysl života? Ten je daný životem samým a vyplývá ze zákonů přírody, do které i člověk patří. Smysl života je prostě život, žít a předávat geny dalším generacím. Tak to v přírodě funguje. Lidé si však kladou další otázku, totiž po cíli svého života. A tento cíl pak zaměňují za smysl.
A zde je situace velmi rozdílná. Někomu stačí - jako cíl - získat příslušné vzdělání a zručnost, aby svou aktivní prací vytvořil podmínky pro spokojený život svůj a své rodiny. Tedy tam patří pochopitelně i snaha založit rodinu, mít děti, vychovávat je…
Mnozí si klademe náročnější cíle. Zpravidla ten rodinný v něm má své místo, ale nad to se zaměřujeme třeba na vytváření příznivých společenských podmínek pro všechny, na společenskou spravedlnost, na pomoc potřebným.
Jsou i takoví, jejichž cíl či smysl života je v bezohledné snaze získat pro sebe i nezasloužené výsady. Takoví lidé mají jinou stupnici hodnot. Tak trochu parazitní.
Jsou i početné skupiny lidí, kteří vytčenému cíli (smyslu) života přikládají až fanatický význam. Nejčastěji to jsou náboženské přístupy, ale nejen ty. Nezáleží na tom, zda je někdo muslim, křesťan, buddhista či bezkonfesní. Rozhodující je, zda ve snaze obhajovat či dokonce prosazovat právě svůj cíl, bere ohled na druhé, nebo naopak bezohledně nutí ostatní, aby přijali jeho životní názor. Pak je už jen krok k fundamentalismu, k teroru ve prospěch "dobré věci". Upalovali kacíře, čarodějnice, kamenovali odrodilce od víry (již to biblické "Kdož jsi bez viny, vhoď první kamenem" ukazuje, že metody prosazování své představy mají tisíciletou krvavou tradici), znásilňovali celé národy, odpor potlačovali bezohledným využitím armád i těch nejbrutálnějších zbraní.
Já sám jsem obyčejný člověk. Proto bylo a je mým cílem, abych vytvořil příznivé podmínky pro svou rodinu, pro výchovu dětí, ale také to, aby podobné podmínky měli i ostatní. Ne tedy žít na úkor jiných, ale spolu s nimi.
O smyslu života a životních cílech bylo napsáno - a ještě bude - mnoho přehršlí myšlenek. Kéž by společenské klíma bylo příznivé právě pro to základní - pro poctivý život všech.