Červenec 2011

Firma a reklama

26. července 2011 v 13:54 | Blechovan |  Na téma
Snad mi prominete ještě jeden malý příspěvek na dané téma
Když nás prezident Hácha daroval Hitlerovi jako feudál své nevolníky, zmizela z našeho domu firemní tabule. Byla hezky vyvedena strýcem 'malířem a natěračem' a sdělovala, že v domě sídlí firma ... výroba a vývoz košikářského zboží.
Byl jsem sice moc malý, ale stejně jsem se dotazoval táty, proč tak hezkou reklamu odstranil. Vysvětlil mi to hravě: "Víš, Jendo, teď nařídili, že všechny veřejné nápisy musí být nejprve německy a pak teprve česky. Tak jsem raději tu reklamu odstranil.
Zaujalo mne to, a proto jsme s kamarádem prohlíželi okolní domky. Ze všech, s výjimkou kováře a malého obchůdku, zmizely podobné firemní reklamy, ale lidé stejně věděli, že tam je zámečník, onde kolář, tady zase další košikář či právě onen malíř a natěrač a podobně.
Tehdy ovšem dotyčné tabule nelhaly. Uváděly jen to, co zájemce za firemní tabulí očekával.
Takže ne každá reklama klame a některé byly dokonce odstraněny jako vlastenecké vyjádřením nesouhlasu s okupací.
To už je tak dávno, že to snad ani nikdy nebylo...

Volební reklama

25. července 2011 v 18:59 | Blechovan |  Na téma
Pokud se někdo diví, že pod námětem reklama se objeví volební kampaň, tak se asi ještě nezamyslel nad českým způsobem voleb (a ty ostatní se asi o mnoho neliší).
Před volbami každá volební strana sepíše hejno slibů, kterými jako reklamou chválící dobré zboží hodlá získat podporu občanů. Po volbách, na rozdíl od běžné obchodní reklamy, nemá občan možnost reklamace. Snad až za čtyři roky, ale do té doby...
Nevěříte? Tak si dovolím vložit citát z Novinek.cz 25. 7. 2011:
"Politici mohou lhát, soudí státní zastupitelství a odkládá stíhání Johna
Státní zastupitelství odložilo trestní oznámení na předsedu Věcí veřejných a poslance Radka Johna kvůli jeho slibu o vracení poslaneckých náhrad. Státní zástupce odložení zdůvodnil tím, že nesplnění předvolebního slibu není trestním činem, i když by 'takové prohlášení bylo činěno vědomě nepravdivě'".
Jinými slovy volby jsou podvodem a zákon s tím počítá. Takže reklama, jejímž účelem je spíše než informovat (často nepravdivě) prostě oblbnout kupující, aby honem koupil právě to, co reklama propaguje, je ve srovnání s volebními sliby čestná. Právě proto, že zákon umožňuje reklamaci. Zkuste reklamovat třeba V V či ODS za naprosté popření části jejich volebních programů. Budete směšní. Ostatně mám obavy, že taková pochybnost se netýká jen vládnoucího trojspolku, ale voleb obecně.
Zlatá reklama třeba na "osvědčená" farmaka v boji proti plešatosti, otylosti a kdečemu!

Zmatky se "začátkem"

19. července 2011 v 20:16 | Blechovan |  Na téma
Tak na příklad narození. Jeden malý kluk se narodil, byl pokřtěn, vychován, vystudoval, prožil život a ve stáří potřeboval nový Rodný list. Zajel si do rodné obce a tam se hlásil se svou občankou o zmíněný dokument. Jenže podle matriky se žádný takový občánek 1. prosince 1931 nenarodil! Tedy celý život dané datum narození stačilo, je uvedeno na všech úředních listinách, kterých bylo za dlouhá léta bohatě, ale prostě se zřejmě nenarodil. Kdo není v papírech, není.
Vzpomněl si tehdy na jednu válečnou hru. To kdysi "duchařili" a stoleček mu vyklepal jiné datum narození. Zasmáli se všichni a byl by i on na duchovu chybu zapomněl, kdyby mu nevrtalo v hlavě, že není něco v pořádku. Podle vyprávění mámy se totiž narodil v neděli nad ránem (tedy 29. 11.). A 1. prosince 1931 nebyla neděle, ale úterý.
Vyzval proto místní matrikářku, aby se podívala na to starší datum - a zase nic. Když už chtěl odejít s nepořízenou, zalistovala sympatická paní dopředu v matrice a vítězně zvolala: "Tady to mám. Je to zápis ze 4. prosince, ale jako datum narození je uvedeno 1. 12."
Tak vidíte. Kde byl začátek onoho - teď už dědka?
Věc mi vyjasnila sestra dotyčného. Porodní bába, která pomáhala dítěti na svět, bydlela na druhém konci celkem rozsáhlé obce a hned po ošetření rodičky se hnala domů navařit nedělní oběd. Fara nebyla na cestě, takže na chlapečka a jeho zápis zapomněla. Teprve při nějaké další návštěvě rodičky přišli na chybu. Jenže výpis z matriky, tehdy posílaný měsíčně do Olomouce, už byl odeslán. Tak kluka zapsali na nejbližší "volné" datum, tedy dne 5. prosince se správným datem narození.
No vidíte. matrika nematrika, kluk se dožil osmdesátky a teprve v posledním roce si ten začátek života ujasnil. Stalo se něco? Ani ne. Až na ten zmatek se začátkem.

Duch smrti

12. července 2011 v 17:22 | Blechovan |  Na téma
S duchy, jak známo, nebyla nikdy žádná legrace. Přečtěte si pravdivou historii z jedné moravské obce. O její věrohodnosti nejsou žádné pochyby. Jednak to potvrzují mé vzpomínky na vyprávění stařečků a rodičů, jednak jsem místa působení toho zloducha i některé účastníky duchových hrátek znal.
V naší obci se kdysi dávno rozšířila zvěst, že každý člověk, který těžce onemocní - a že takových při infekčních nemocech bývalo nepříjemně mnoho -, může být v noci vyzván, aby odešel ze světa. Tím, kdo k sobě nemocné pozdě v noci zvával, byl prý duch smrti. Vysoká postava zahalená v bílém rubáši se prý zjevovala pod okny místnosti nemocného a výmluvným gestem ho zvala k sobě. Nejeden nemocný stařeček či stařenka si ráno svým dětem postěžoval: "Tak už tady s vama dlóho nebudu. Přišel mě pozvat na onen svět duch smrti."
Občas se opravdu, den dva po takovém pozvání, někdo z těch duchem navštívených rozloučil se světem a vydechl naposled. V době, kdy se tyto skutečnosti odehrávaly, tedy někdy v druhé polovině devatenáctém století, bývala lidská pověrčivost až neuvěřitelně houževnatá. Není proto divu, že mnozí nemocní přijímali podobné pozvání duchem smrti jako nevyhnutelný osud. Avšak již v té době pověr se vyskytovali také lidé se zdravou nedůvěrou k podobným zjevům. To se stalo uvedenému duchu smrti osudným.
Když totiž jednou zase lákal na onen svět novou oběť, "mladí", tedy děti nemocného, se nespokojili s odevzdaností svého milého stařečka, ale rozhodli se přijít věci na kloub. Hned druhý večer po prvním vystoupení ducha smrti si na něho počíhali. Sotva se jeho bílá postava pod oknem zjevila, vyběhli ze skrytu, a než se duch smrti vzpamatoval, už byl v zajetí.
Nejprve ho zmlátili jak žito; duchům přece žádné fyzické násilí neuškodí. Pak došlo k odhalení bílého rubáše a na scéně se místo ducha smrti objevil poněkud schlíplý mladík, který se prý strašidelnou pozvánkou na onen svět mstil za to, že byl dotyčným kdysi přísně pokárán.
Nic nepomohly výmluvy a došlo až k soudu. Po něm prý dotyčné strašidlo strašilo v kterémsi vězení celé dva roky, načež se z obce vystěhovalo, aby mělo od lidí - a případné msty - pokoj. No snad i pro tu spontánní přezdívku Duch smrti.
Ještě po letech, s odstupem generace, se vyskytl podobný případ. Jenže tentokrát jako podnět k ochotnickému vystoupení v roli ducha smrti nefigurovala touha nějakého ťulpase po mstě. Nemocné a strádající chodil zvát na onen svět majitel pohřebních služeb. Prý měl špatné obchody, a tak se snažil, aby se trochu pohnuly. Také tento duch byl odhalen a soudem oceněn.
Inu, fušovat andělům smrti do řemesla je zjevně trestné jednání.

Duchu, co žádáš?

11. července 2011 v 16:17 | Blechovan |  Na téma
(Tento příběh mi v mládí vyprávěl stařeček. tehdy i se jmény účastníků. Na jména jsem raději zapomněl, příběh si zapamatoval.)
Co svět světem stojí, komplikují všemožní duchové lidem život. Bylo by možné uvést celou řadu příkladů, spokojím se však s jedním.
V obci, kde jsem se narodil, vedla cesta z libovolné hospody do naší čtvrti kolem hřbitova. Tak se stalo, že jednou pantáta Iksypsilon poté, co v hospodě u Halamů vypil o pět piv víc, než byla jeho norma, a snědl hned dva talíře pověstných špekáčků po Halamovsku, šněroval silnici směrem domů a přitom pečlivě kontroloval postupně pravou a levou krajnici cesty. Právě když procházel kolem hřbitova a napadly ho myšlenky poučeného hříšníka, zakmitala se postava celá v bílém u hřbitovní zdi, obrostlé keři a mladými stromky. "To nemůže být nic jiného než duch," hrklo v pantátovi, ale hned si věděl rady a třesoucím se hlasem zvolal, "duchu, co žádáš?" Ač se to stalo už téměř před stovkou let, věděl každý, že vhodným darem či službou lze uplatit nejen vládní i další politiky, ale i duchy. Na odpověď nemusel strachem roztřesený pantáta čekat dlouho. Od hřbitovní zdi se k němu donesla žádost: "Přines mi papír! Dobře se ti tady na místě odměním." Je zřejmé, k jakému úkonu ten papír měl sloužit. Pantáta však žádný papír při sobě neměl a nemohl proto žádosti vyhovět. Ve spěchu došněroval cestu a když přišel domů, vykládal svůj duchařský zážitek panímámě. Ta, jako správná hospodyně, hned vyzvídala, jakou odměnu tam měl ten duch nabízet. Je skoro k neuvěření - tak nevěřte, kdo nechcete -, ale pantáta byl donucen se k té hřbitovní zdi vrátit a odměnu hledat. Nenašel ani ducha, ani papír, jen takovou tu typickou hmotu, která i v době nedigitální vysílala do okolí srozumitelné signály: "Tady jsem."
Byl to duch, nebyl to duch? Otázka zůstala neodpovězena, ale příběh se s humorem vyprávěl, aniž by nevyřešení problému vadilo.

Muž dvou tváří?

4. července 2011 v 18:58 | Blechovan |  Na téma
Tak bývali pojmenováni nikoliv pozorní, prozíraví a moudří, ale nejspíše nespolehliví a vychytralí človíčci, kteří na objednávku doby zastávali s plnou rozhodností požadované (a pro ně prospěšné) stanovisko. Kdysi pradávno, to tady poroučeli Němci, jsem slyšel následující odsudek mladíka, obhajujícího vyšší a nadřazenou rasu nordických nadlidí. Tehdy o něm chlapi v naší dílně (poslouchal jsem to ještě jako malý kluk) prohlásili: "Ten, kdyby přišli Číňané, nechá si honem upravit šikmé oči.
No, Číňané nepřišli, ale byla v módě spíše ruština. Dotyčný se stal rozhodným zastáncem nových spojenců. Pak zase dějiny popojely a on si najednou vzpomněl, že má v Německu příbuzné a donedávna pomáhal vyhledávat hroby německých vojáků i příslušníků waffen SS, aby mohli být s poctami uloženi do země. Jaksi přitom nebral v úvahu staré německé rčení, že kam vkročila noha německého vojáka, kde jsou jejich hroby vojáků, tam je Německo.
Roky tomuto dvojtvářnému muži už neumožní opět změnit názor, vyměnit tvář za novou, vhodnější, vyvstane-li "potřeba". Nehrozí nebezpečí, že by se musel učit čínštinu. Ostatně ani tu angličtinu už nestačil do své nedávné smrti zvládnout. Každopádně mi takové názorové převtělování připomíná jedno z posledních prohlášení nezapomenutelného Karla Čapka: "Kdo byl poctivý dříve, je poctivý i dnes. Kdo byl zrádce dříve, zradí zase." (Citováno volně.)
Ale pozor! Něco docela jiného je, když mladý člověk hledá své místo i své názorové zakotvení. Ten se ke "své tváři" teprve propracovává. Ten má právo a svým způsobem i povinnost upravit své názory podle informací, které mu život přináší, čímž teprve dospívá.
Život, to je svým způsobem kolotoč informací. neměl by však být kolotočem karieristické změny názorů.

Vzkaz Boženy Němcové

3. července 2011 v 13:42 | Blechovan |  Různé
Ve svých pohádkách vyslovila Božena Němcová rady i varování. Připomeňme si z pohádky Jak Jaromil k štěstí přišel.
O vládě:
"A myslíš si, že všechno patří králi? Nikoli, on si k tomu většího práva nebere … Či myslíš, že by tě tvojí poddaní milovali, kdyby na tebe pracovat museli a pak vídali, jak ty jejich pracně vydělané peníze v rozkoších prohejříš, a za to všechno jim sotva k jejich prosbám milostivě ucho nakloníš?"
O životním prostředí:
"S těmito květinami a stromy, co jich zde vidíš, jsme my srostli; to je náš zákon: vyhyne-li ta zahrada, vyhyne celá naše říše. … Protož opatrujem každý strůmek, každé kvítko …"
Dnes jsme trochu jinde. Vláda ve vztahu k občanům, a my všichni vůči přírodě.