Leden 2012

Přemíra sněhu

22. ledna 2012 v 14:17 | Blechovan |  Různé

Přemíra sněhu

Několik poválečných roků bylo obdařeno pěknými zimami a přehršlí sněhu. Doma to představovalo denně odhazovat sníh, aby byl chodník kolem domu a zahrádky čistý. MNV občas vyhlašoval pracovní povinnost pro muže na odklízení sněhu, protože se stávalo, že přes noc závěje zavály všechny přístupové cesty a bylo nutno je pro zásobování a cestu do práce uvolnit. Teprve později byla organizována odklízecí služba, která, již bez účasti občanů, v časných ranních hodinách zajišťovala sjízdnost silnic.
V zimě 46/47 sníh zasypal silnice a závěje zavály úvozy tak, že bylo beznadějné snažit se do Kroměříže autobusem dostat. Většina studentů z Morkovic měla v Kroměříži podnájem, takže je trable s dopravou netížily. Ovšem bylo nás několik, kteří museli dojíždět denně. MNV vyhlašoval pracovní povinnost na odklízení sněhu, ale kdo si dovede představit třeba asi pět metrů hluboký úvoz u Lutopecen (a to nebyl jediný podobný úsek), chápe, že to nemohlo pár chlapů a kopa studentíků zvládnout. Zvláště, když stále padal nový sníh a vítr jej nemilosrdně smetal do vyházených výkopů. Autodopravce to vzdal a studentíci se obrátili s nadějí na vlak. Hlavní tratě byly v pořádku vyčištěny, ale ta morkovská nebyla hlavní. (Dnes už není vůbec. Na jejím místě zřídili cyklostezku.) Tak nám nádražáci řekli, že nás odvezou, když si ale sami budeme čistit koleje. Na trati nebylo tolik úvozů a už vůbec ne tak hlubokých jako na silnici, tak jsme to přivítali. Ráno jsme nastoupili a před polednem jsme už viděli Nezamyslice. Tehdy však strojvedoucí (pan Navrátil) prohlásil: ,,Tak, kluci, a jedeme zpátky." Nám se to nechtělo líbit, však už jsme kousek od cíle. Ale on to vysvětlil srozumitelně: ,,No jo, sem jste mne doproházeli, ale podívejte se za sebe, už jsou tam nové závěje. Kdo mi prohází cestu zpátky, když vás zavezu do Nezamyslic, co?" Ten den jsme vyčistili skoro dvacet kilometrů trati, ale do školy jsme se stejně nedostali.
Když už to trvalo skoro měsíc, rozhodl jsem se, že si do Kroměříže zajedu na lyžích aspoň pro zadání úkolů, a tak. Na cestu jsem se, trdlo hloupé, vydal sám. Podle toho to také vypadalo. Držel jsem se poblíž silnice a do Kroměříže jsem se dokodrcal až odpoledne. Vnikl jsem do školy kde už byl klid. Vyučování dávno skončilo. Na zpáteční cestu jsem ve stejném dnu nechtěl, asi bych to v jednom dni (a o hladu) ani nezvládl. Proto jsem se rozhodl přenocovat (o hladu a chladu - netopilo se) ve třídě. Noc byla nebezpečně dlouhá. Nad ránem mne už hlad i zima trápily srdnatě a já odpočítával každou čtvrthodinu, kterou mi napovídaly věžní hodiny. Konečně jsem se dočkal rána. Čekám, kdy se ozvou první hlasy studentů, a ono nic. V osm hodin, když nikdo nepřicházel a vyučování žádné, jsem konečně vyšel z třídní ilegality na chodbu, kde jsem potkal školníka. Velice se podivil, cože tam dělám, když OD VČEREJŠKA JSOU PŘECE CELÝ TÝDEN UHELNÉ PRÁZDNINY!
Co bych lhal. Bylo mi do breku. Hlady, lítostí, vztekem. Školník jakožto nejvnímavější středoškolský pedagog pochopil situaci a pozval mne dílem na snídani, dílem na zahřátí a hlavně asi na povzbuzení před zpáteční cestou.
O mnoho let později jsem si na tu cestu vzpomněl, když jsme probírali s kamarády "vojenská přísloví". Hned to první zní: ,,Nebuď iniciativní, všechno dělej až na třetí výzvu!"
Podobný zážitek se již nemusel opakovat. Doplním jen, že v některých případech, třeba po tanečních prodloužených, jsem z Kroměříže pochodoval domů pěšky. Indiánským pochodem za dvě a čtvrt hodiny jak nic. Ovšem bez závějí.
Autem je to prokazatelně pohodlnější a rychlejší.

Špatnost msty

14. ledna 2012 v 20:40 | Blechovan |  Na téma
Mstivost a msta, to jsou pojmy příliš emotivní. Na rozdíl od spravedlivého trestu či odplaty, msta znamená jistou nepromyšlenost, lidově řečeno - mstíme se i s úroky.
Kdo je mstivý, byť by tvrdil, že není jako ten, komu se mstí, je horší. Proto není msta trestem, ale velmi často nepřiměřenou odvetou. Ve druhé světové se na příklad německá armáda v Jugoslávii, na Ukrajině či v Bělorusku mstila za odpor obyvatelstva mnohonásobnou tvrdostí. Zabili partyzáni německého vojáka? My, statečná nordická nadrasa, zabijeme deset, sto těch méněcenných, kteří nás nechtějí poslouchat.
I když v běžném životě rozdíl mezi důvodem (často jen záminkou) ke mstě a odvetou není tak markantní, podstata je stejná.
Nemstěme se, ale nejprve se zamysleme, zvažme příčinu i následek, a teprve pak přikročme k vyřešení vzniklé situace.
Msta terorem za (často jen údajný) teror není ničím jiným, než opět neodpustitelným terorem. Mezi jednotlivci stejně jako mezi státy.
Buďme lidmi rozvážnými a všem nám se bude žít lépe.