Únor 2012

Co by, kdyby ...

13. února 2012 v 19:34 | Blechovan
Otázka zní: "Co by se stalo, kdyby se (něco) nestalo či stalo jinak?"
Odpověď zní: "Stalo by se, co by se nestalo, kdyby se něco stalo jinak?"
Jak v bohy nevěřím, musím zvolat (tučným písmem):
"Ani všichni bohové nedovedou odpovědět na nesprávně položenou otázku!"
A trochu vážně. Představitelé států, krajů a kdečeho si přece musí předem rozmyslet, co asi bude následovat po přijetí určitého rozhodnutí. Když je rozhodnutí aktuálně blbé (častý jev), bude následovat prů*er. To se přece kolem nás děje dnes a denně hned několikrát. Stačí si přečíst noviny. A v těch je to většinou podáno s ohledem na slabé nervy některých čtenářů či čtenářek ohleduplně, tedy zkresleně.
Zvolám tedy ještě jednou tím tučným písmem:
"Panebože, osviť ty korupčníky, lichváře, tuneláře, učiň zázrak, aby začali vládnout ne s miliardáři, ale s rozumem."

Neznám, jak to v pytli vypadá

7. února 2012 v 18:56 | Blechovan |  Na téma
Tmu jako v pytli neznám. Důvodů je hned několik. Tím prvním je ten, že já osobně jsem zatím v pytli nebyl. Druhý zase vyplývá z rozdílného materiálu. Ani klasická pytlovina nebyl světlotěsná, natož nějaký plastový pytel dnes! Ostatně dnes snad opravdová tma ani neexistuje. Možná jen ta, kterou mají různí papaláši pod vládním svícnem. Ale tam můj oslabený zrak nedohlédne, takže zase nevím.
Prostě tma jako v pytli je výraz zastaralý, dokonce ještě předtotalitní, a to je co říct. Dnes nám hrozí nanejvýš black out, no ale to je ještě horší představa než ten pytel. Černý mimo? To už je jako státní rozpočet a od toho raději pryč.
Takže nakonec buďme rádi rčení o tmě jako v pytli, byť překonaném vývojem.

Zoufalství školské

2. února 2012 v 23:42 | Blechovan |  Na téma
Zoufalství - toto slovo trefně vyjadřuje situaci kolem školství. Jak jinak než zoufalstvím nazvat některé úvahy údajných reforem. Na jedné straně se někteří vyjadřují, že není třeba tolik vysokoškoláků, že by třeba učitelé vysokou školu mít nemuseli. Na druhé straně se hovoří, že by vystudovat VŠ mělo až 80 % populace. Tedy skoro všichni vysokoškolsky obrábění, jen ti učitelé, kteří vzdělávají děti a mladou generaci, ti by studovat nemuseli.
Nebo jiný příklad. Prý zavedení školného umožní i chudým studentům snadněji získat vysokoškolskou kvalifikaci. To proto, že by banky poskytovaly studentům "výhodné" půjčky. Takže nám namlouvají, že zadlužení studentů z rodin s podprůměrnými příjmy (60 % rodin) umožní většímu počtu vysokoškoláků lépe se připravit na život. Chce to doplnit: Umožní to velkému počtu mladých, aby se na dlouhé roky zadlužili. Exekutoři si již mnou ruce.
Jiný příklad. Ve státem řízených vysokých školách (menšina českých VŠ) chtějí omezit akademickou svobodu, a na řízení vysoké školy a udělování akademických titulů zvýšit vliv - ne kvalitního výběru, ale těch, kdo třeba ani potřebné vzdělání nemají, ale mají peníze, kterými školu a některý její grant podporují.
Prostě zoufalství.
Právě školství je oblast velice citlivá na změny. Nepromyšlená opatření zanechávají stopy na celé generaci mládeže. A to se mluvívá o vzdělanostní společnosti!
Kvalitní vzdělání se nezíská vysokým počtem studentů ani penízky bohatých rodičů či půjčkami od bank, ale kvalitně připravenými studijními programy, vysokou kvalifikací vědeckopedagogického sboru každé školy a dobrou přípravou studentů na středních školách.
A ještě maličkost, která nezáleží jen na školách. Velký počet absolventů v takových oborech, které společnost potřebuje a zaměstná je výhodný nejen pro ty studenty, ale i pro jejich budoucí zaměstnavatele, protože ti budou mít největší užitek z vysoké odbornosti svých zaměstnanců. Tomáš Baťa to věděl a proto také školství věnoval zvýšenou pozornost.