Červenec 2012

Zřídkavé zboží

18. července 2012 v 9:08 | Blechovan |  Na téma
Optimismus je v dnešní době zřídkavé zboží, a co je nejhorší, selhává i import ze zahraničí. Lidové rčení to vyjadřuje jednoduše: Kde nic není, ani smrt nebere. No a není-li důvod k optimismus, pak, jak jsem říkal, nepomůže ani import zahraničními obchodními řetězci. nemáme-li na mysli takový ten optimismus odsouzence: "Je to dobré. Kat má ostrý meč."
Avšak přes uváděné pesimistické vyznění se někde v koutku mysli krčí naděje: "Snad se něco stane a nebude ještě hůř."

Neprozradím!

15. července 2012 v 8:50 | Blechovan |  Na téma
Mám svůj sen, ale neprozradím jej.
Nečas by jej zdražil;
Heger by jej zpoplatnil;
Kalousek by jej zdanil;
Drábek by na něj zavedl nějakou kartu;
Kubice by jej vykecal;
Kocourek by jej odklonil;
Hanáková by jej darovala Vatikánu.
A nakonec by jej vláda vytunelovala, takže by mi zbyly jen ty státní dluhy.
Můj sen je, abychom mohli mít sny, jejichž uskutečnění závisí jen a jen na nás samotných.

Na vědomost se dává …

7. července 2012 v 13:07 | Blechovan |  Na téma
Z dětství si vzpomínám. Z Městečka přikráčel na Blechov místní policajt. Na břichu mu trůnil zavěšený buben, do kterého tloukl paličkami, aby upoutal pozornost, a pak spustil: "Na vědomost se dává..."
Oficiální zprávy obecního zastupitelstva "dával na vědomost" obecní policajt, ale mnohem víc informací šlo jinou cestou. Říkávalo se jí JPP - jedna paní povídala. Těch druhých zpráv bylo násobně víc a byly většinou zajímavější a pikantnější. Policajt nikdy nevyhlašoval, že pan starosta svedl, tu či onu nebo že prodal obecní pozemek za pakatel. Nám, dětem, sice bývaly málo pochopitelné, ale v paměti stejně zůstala často hlouběji šuškandová sdělení než ty policajtské referáty.
Dnes je doba zcela jiná. Přešla nad námi vichřice války, prožili jsme dobu budování socialistické společnosti v plné její rozpornosti a dnes žijeme v čase někdy označovaném jako informační společnost.
A jsme u tajemství. Je k dispozici tolik informací, že se ani odborník nevyzná v tom, která je pravdivá, zkreslená či přímo kec. Všechny informace se dnes neoficiálně rozdělují na veřejné (z nich je ovšem většina neprokazatelná), oficiální, tajné, přísně tajné a vyzrazené.
Média se starají o takovou záplavu zpráv o každém s prominutím veřejně zajímavém prdu, že není síly moci rozhodnout, co je či není pravda. Nu a právě o to jde. Pokud by lidé věděli, že ta či ona informace o korupci a podobných státnických činech představitelů země je skutečně pravdivá, mohla by jim trpělivost dojít a pak by bylo korupčníkům zle. V situaci, kdy se stává tajemstvím, jak ten či onen státní představitel přišel k milionům (ba i stamilionům), nastoupí pořádkové síly práva i spravedlnosti a ty často udělají takový Promopro či CASA zmatek, že občan neví, ani jak se jmenuje, pokud mu to nějaký redaktor neprozradí.
K čemu slouží tedy taková tajemství? Naivní by se domníval, že k tomu, aby se provinilec nedověděl předčasně, co se na něho ví, aby proto nemohl udělat protiopatření. Ve skutečnosti taková "státní" tajemství umožňují, aby třeba ministr vyhrožoval i soudem pro šíření pomluvy, kdyby se nedejbože přece jen některý redaktor osmělil a napsal, zveřejnil - prokazatelnou pravdu. Není třeba vždy vyhrožovat. Stačí zvednout telefon a zavolat nějakému policistovi: "Hej, vy! Vy vyšetřujete ten případ pár stovek milionů bokem? Tak vás ujišťuji, že je všechno v pořádku. Já to musím vědět, já jsem nejlepší ministr." A mohlo by být po starostech. Důkazy o korupci se nesmí zveřejnit, protože to nedovoluje dříve (záměrně) sepsaná kupní smlouva, bez důkazů není odsouzení možné.
Tak jsme se propracovali k jádru problému. Dnes je největším tajemstvím vědět, co je opravdové tajemství a co je pouze habaďura na lidi.