Září 2012

Ani náhodou!

25. září 2012 v 12:52 | Blechovan |  Na téma
Prý "je mi to jedno". Ani náhodou. Není mi lhostejné nic, co lze ovlivnit tak, aby to bylo užitečné a spravedlivé. Tedy nejen pro mne, i když to také.
Není mi šumafuk dokonce ani to, co ovlivnit celkem vzato - přesto, že se oháníme demokracií dnes a denně - vůbec nemohu, protože o tom rozhoduje nějaká tak zvaná elita. Pokusím se to objasnit. Jsem v letech, kdy mne rozhodování o reformě důchodů už nepálí. Natolik jsem už skromný (a starý), že - jak to kterási parlamentní slípka prohlásila podle pravdy - že se obejdu i když budu mít méně. Však on mne někdo nechá zpopelnit.
Záleží mi však na tom, aby se ti mladší, mladí i nejmladší nemuseli třást strachy z důchodového bezdomovectví, ze zdravotní bezmocnosti, z natolik nezdravé stravy, že - jak se vždycky říkalo - by to ani pes nežral.
Zkrátka. jakmile by mi to všechno - a mnoho, mnoho dalších věcí - zlhostejnělo, už bych se ohlížel do kterého krematoria je to odsud nejblíže.

Věřím na pohádky

17. září 2012 v 18:00 | Blechovan |  Na téma
Tak "já věřím na víly? Jo a jo a jo?"
Prosím. Na pohádky věřím, ale víly? Jo a jo a jo? Ani náhodou! Dnes už víly z pohádek přesídlily na E55, případně do lépe vybavených, honorovaných a nezdaněných podniků moderní zábavy. A v takové víly nemusím věřit, těch je v našem životě víc než těch hezkých pohádkových.
Jak by to bylo krásné, kdyby život byl pohádka! Pak by ty víly večer při úplňku tančily na lesních pasekách, pomáhaly by potřebným chudým jako bohatým ke spravedlnosti. Takové víly by si nemusely komplikovat život výškou DPH, druhým ani třetím důchodovým vysavačem peněz (pardon, pilířem). Nemusely by se obávat tunelářů, podvodníků. Snad nějaký ten zlodějíček, ale s tím by si věděly rady. Na druhé straně není slunce bez mráčku, jistě by se našel nějaký zlý kouzelník, ani by to nemusel být ministr, který by se do nějaké víly zamiloval, rozvedl by se s manželkou a ulovenou chudinku by pojal. Za ženu, samozřejmě. A stejně samozřejmě jen do doby, než by se mu omrzela a on se začuměl třeba do nějaké missky či topmondelky.
Jó, dnes už ani pohádky nejsou to, co bývaly! A víly? Jak pravím. Buď jako terénní pracovnice v lokalitách typu E55 nebo masérky, pornoherky a jiné nezdárné dcerky.
Nedivte se. V tržním světě tančit bezplatně, bez televizní reklamy... No dovolte! Copak jsou ty víly blbé?

Bezcharakterní

11. září 2012 v 18:23 | Blechovan |  Na téma
Věcné vysvětlení pojmu charakter je lepší nechat odborníkům. Ti to dokáží tak pěkně zamotat, že se do charakteru vleze i naprosto bezcharakterní lotr.
Vlastně kdo je bezcharakterní, když charakter je, jak jsem uváděl o pár řádků dříve, i naprostý nedostatek charakteru? Přece když může být záporný růst, záporná nula, může být i záporný charakter. Takže lháři, podvodníci, tuneláři, korupčníci, zloději, násilníci a četní další odborníci na lumpárny mají jasně charakter. Tedy hodně záporný, ale charakter.
Hrát si se slovíčky je příjemné, ale hrát si s těmi záporně charakterními, to není žádná radost. Ať se jedná o bezdomovce nebo monista!

Pokročilá dospělost

4. září 2012 v 16:18 | Blechovan |  Na téma
Rozhodně se nemohu pochlubit šílenou dospělostí. Takový výraz je přiměřený dorostencům a dorostenkám, hlavně té jejich mladší kategorii. (Omlouvám se, že nepoužívám módní zkomoleninu "týnejdžr.) Tak to už mnoho desetiletí se nevztahuje na mne. Proto asi mimo předpokládané zaměření odpovědí zavrčím něco jiného.
Ať již je někdo dospělý málo, mnoho nebo dokonce šíleně, měl by si současně uvědomovat, že daný stupeň dospělosti vyžaduje také odpovědnost. Zatím to spíš vypadá tak, že slovu šíleně (dospělý) by odpovídal výraz šíleně nezodpovědný. A v tom je ten háček. A za šílené považuji i fakt, že mnozí zneužívají ten pocti mladých, že jsou už naprosto, až šíleně dospělí k tomu, aby získali jejich sympatie, peníze, podporu, místo toho, aby je zapojili do celospolečenských tvořivých aktivit. Krásně se to kritizuje, ba i odsuzuje, když sám nenesu žádnou odpovědnost, ale pouze "s nadhledem, často i bez znalostí, o zásluhách nemluvě" vynáším zasvěcené soudy. nejraději odsudky těch, co už nejsou staří šíleně, ale pro mnoho starostí a práce jen stárnou.
No, ono to skoro nikdo nebude číst, takže snad ani nedostanu vynadáno.
Dobrou radu na závěr: "Vy, co zatím nejste staří ani šíleně ani jinak, stárněte - nebo spíše dospívejte - s rozumem, ať vám zbude energie i na to stáří skutečné."