Říjen 2012

Mnohomluvná doba a jedno slovo

30. října 2012 v 14:09 | Blechovan |  Na téma
Dnes jsou média slovy přeplněna tak, že vypreparovat z nich to jediné, hlavní slovo je obtížné. Pokusil jsem se však o to, a tady je výsledek.
Tak zvané elity majetku a moci mají, když ne za jediné, tak alespoň za hlavní slovo: PRACHY
Většinoví plebejci místo toho uctívají PRÁCI.
Ti, kdo usilují mít stále víc a víc, mají v záloze další jedno významné slovo: VÁLKA.
Ti ostatní, kteří na války doplácejí, naopak uctívají slovo MÍR.
Lidé toužící po šťastném rodinném životě uznávají třetí "jedno slovo" - LÁSKA.
Nu a ti, co jsou už napakovaní a přesycení normálností, ti usilovně propagují vše, co doprovází slovo SEX.
Tak si vyberte podle vlastního zaměření. Nebo také nabádám známým rčením: "Moudrému napověz, hloupého trkni!"

Jenom něco?

22. října 2012 v 19:13 | Blechovan |  Na téma
"Něco je spatně..." To je týdenní téma. Hned v úvodu vyhlašuji své přesvědčení, že nikdy nebylo vše dobře. Není a tak hned ani nebude.
Tak si vezměme třeba starověk. Tehdy vzali lidé na pomoc při uspořádávání věcí společnosti všeliké bohy. Ale ani jejich návod nebyl bez zásadních chyb. Když se třeba podíváme na judaismus, tedy jeden z pramenů křesťanské civilizace. Bůh zástupů, Jehova, věnoval Izrael Izraelitům, ale jaksi opomenul, že země, kterou jim dává, je už obydlená. Tedy ve jménu svého Boha museli Izraelité vyvraždit kdekoho, aby konečně Filištíni uznali, že pány jsou v dané oblasti Židé.
O mnoho lepší to nebylo ani s křesťanstvím, které z judaismu převzalo základní představy o světě a údajně je polidštilo (humanizovalo láskou k bližnímu). Jak se ta láska projevovala? Aby se mohla projevit, museli křesťanští feudálové s využitím otroctví a nevolnictví podmanit Evropu. Nebylo to bez bolesti. Nejedna skupina obyvatel, často velmi početná, musela být válkou, a to bezohlednou válkou, přesvědčena o pravdě Krista ve výkladu Vatikánu. Nu a když se přesvědčit nedala? Inu, zbraně měly Evropané kvalitní. O to větší masakry nastaly, když se ve jménu lásky, Ježíše a Božské trojice (případně Panny Marie, matky Boží) kříž šířil Evropou. Polabští a Pobaltští Slované by mohli mluvit, ale nemohou; křesťanští Frankové (Němci) je z Evropy vyeliminovali. A později? Jen těch mrtvých v boji o tzv. Boží hrob!
No, pak nad Evropou zavládl kříž a kalich a válčilo se mezi nimi ostošest. Když se konečně v Evropě rozhodlo, jak má svět vypadat, bylo nutné o středověké pravdě přesvědčit i nekřesťanské země, zpravidla bohaté, pokud je Evropané nezpacifikovali. Jako třeba Indie. Nebo Amerika. Tam to přesvědčování bylo obzvláště krvavé. Když ti primitivové indiánští nechtěli jen tak pro nic a za nic předat křesťanským vojskům a misionářům zlato i půdu. Bylo nutno přesvědčit je, že Evropa má lepší zbraně. A měla!
Také se vyskytovaly houfy odlišných názorů, které bránily, aby se poměry uspořádaly dobře, tedy dobře podle představ Vatikánu. Převeliké tisícovky upálených kacířů, neméně čarodějnic a čarodějů. Nu a jsme v novověku. Křesťanství vládne feudální Evropě, ale jaksi to pořád bylo špatně. Následovalo vyřizování účtů s měšťany, než konečně vznikl kapitalistický systém a ten usoudil, že heslo "Modli se a pracuj" je v zásadě dobré a hlavně kšeftu prospěšné.
Zase se vyskytli nějací nespokojenci a zdálo se jim, že když Bůh stvořil člověka k obrazu svému, měli by si lidé - jakožto individuální boží obrazy - být rovni. Když k tomu nepomohl Hospodin, měly pomoct revoluce. A zase tekla krev. těch, které revoluce měla sesadit i těch, kteří se chtěli stát rovnými, volnými, zkrátka bratry - teď již nejen v Kristu.
Mohli bychom chybami, které lidstvo vršilo v počtu přehojném pokračovat i v socializační etapě. A že jak socializujícími, tak proti nim zakročujícími bylo těch chyb - provázených opět oběťmi - přemnoho!
A dnes? Máme prý demokracii a svobodu. Tak co je špatně dnes?
Nemají ji jiné země, proto hurá do nich vojenskými misemi, raketami, bezpilotními vrahy, až nás začnou poslouchat. Víte kolik je tam nafty a jiného bohatství?
A co ta demokracie? Kde je jaká skutečná demokracie? Máme pluralitní systém, ale v rozporu s tezí T. G. Masaryka vítěz voleb nehledí na menšiny, ale efektivně je válcuje v zájmu obohacení se sponzorů. Místo demokracie kvete korupce a lži. Nevěříte? Tak se podívejte na volební programy stran z roku 2010 a na konkrétní opatření, která tehdejší vítězové prosazují. Buď je prostě neplní (na příklad sliby, že se nebudou platby za zdraví zvyšovat), nebo se bezohledně a v rozporu s přáním většiny zavádí to, co volební programy neslibovaly (včetně boje o radar, také třeba ohrožení důchodů tzv. druhým pilířem, úsilí o zavedení plateb ve školství - čímž se konečně přiblíží někdejší stav, že tzv. elita své děti může poslat na studie, aby pak dělaly pány, zatímco obyčejní makači budou vychovávat další obyčejné makače, případně poslušné a silně zadlužené vzdělance). Ostatně se rodí málo dětí, takže 17 000 učitelů prý dostane padáka. A to jim nedávno chtěl ministr školství vrazit na dlaň tři sta tisícovek, když budou ochotní po absolvování vysoké školy nastoupit do školství!
Něco je opravdu špatně. Je málo práce. Je sice přebytek bytů (tady ve Vyškově je nově postaveno asi 60 bytů v ceně od půldruha milionu po čtyři miliónky za kus, ale nejsou kupci. Naprostá většina dohotovených bytů je zatím neprodejná. Zato je přebytek bezdomovců.
Máme dostatek zdravotníků a zdravotnických zařízení, ale musíme prý omezovat počet akutních lůžek, nejsou na ně peníze. Tedy péče o zdraví podle toho, kdo na ně má.
To něco, co je špatně, to je touha po moci a majetku, bezohlednost a nerespektování zásad, které společnost kdysi přijala za svůj základ.
Pokud bude bankéř, makléř či spekulant víc než lidé vytvářející hodnoty prací, pokud bude lepší a nejlepší ten, kdo má nejvíce milionů a miliard než poctivě pracující (třeba dělník, prodavačka, živnostník, lékař ...), potud bude možno říci, že
"stále je něco špatně...!

Na zdraví!

15. října 2012 v 19:34 | Blechovan |  Na téma
Alkohol je od nepaměti významnou součástí lidské stravy. Tedy spíše nápojů, ale ono je to skoro jedno. Od doby, kdy lidé dokázali péct chléb s kváskem, přijímali alkohol jako denní chléb. No a od doby, která se od té zmíněné až zas tak mnoho asi neliší, kdy se naučili vařit pivo, přijímali pivo a v něm etylalkohol jako denní tekutý chléb. Dávno se ještě nevědělo o kaviáru, pizze či hamburgerovém zlu, a staří Sumerové si pochutnávali na pivu, jež je dle písně božím darem.
A je to jak se vším. Bakchanálie a Saturnálie, to je také součást, dokonce jedna ze základních součástí, evropské kultury. Kdo nevěří, nechť se začte do starých antických autorů.
Všeho moc škodí, žádná krajnost není dobrá. V moderní Americe (USA) suchý zákon čili prohibice pomohla vypěstovat vševládnoucí mafie a od té doby se jich stát nedokáže (a možná stát jako takový ani nechce) zbavit. Zavede-li stát příliš vysoké daně na alkoholické nápoje, jde ve šlépějích prohibičníků. Následky jsou zřejmé.
Takže s rozumem pít, s rozumem omezovat.
Nu a když je vhodná příležitost, tak: "Na zdraví!"
S rozumem!!!

Co je moje?

11. října 2012 v 19:09 | Blechovan |  Na téma
V době vlády údajně miss Neviditelné ruky trhu, jinak řečeno v epoše konzumismu, řekne-li někdo 'To je moje', má na mysli pakl bankovek, bankovní konto a nemovitosti, které z něj dělají příslušníka kasty, co je "in" nebo za vodou, případně oboje. A podle kteréhosi velkošéfa nad námi také "žere jak prase v žitě".
Tak já do téhle kategorie nepatřím. Nejen tím, že vlastně nemám vstupní kapitál, ale ani bych tam patřit nechtěl. Mám v životě docela jiné hodnoty než Zlaté tele, pro které kdysi dle Bible musel Mojžíš nechat vyvraždit na pět tisícovek židovských kočovníků. Oni totiž nečekali, až z hory Sinaj přinese od Boha zástupů, Hospodina či Jehovu (dnes Boha otce) desatero toho, co se nesmí či musí. Bez ohledu na očekávaná sdělení od Nejvyššího, začali se klanět Zlatému teleti.
Tak tedy tomu zlatému dobytku se klanět odmítám. Jak říkám, ctím jiné hodnoty.
Příjemná společnost s dobrými lidmi, samozřejmě dobré vztahy v rodině a pochopení pro potřeby i potíže jiných, TO JE MOJE! Ostatně když se dnes hovoří o elitách, jsou to přečasto příživníci, korupčníci, tuneláři, nepřichycení podvodníci a jen tu a tam poctiví a schopní lidé. Společnost s ručením omezením, nikoliv vždy chvályhodná.
Nejsem 'in', ale je mi dobře. A pokud někdy ne, nemám výčitky svědomí, že pro můj blahobyt jiní trpí hladem, zimou a ztrátou životních perspektiv. (A to nemusíme rovnou do té Afriky, kde sup netrpělivě číhá, kdy konečně ten umírající černoušek přestane být schopen se bránit.)
Nechlubím se, že "to všechno je moje". Spokojím se, že "my všichni jsme".

Co to je, lenost?

2. října 2012 v 13:36 | Blechovan |  Na téma
Když jsem byl malý, nikdy jsem nebyl líný. Zato jsem velmi často "neměl čas", zvláště, když po mně rodiče chtěli nějakou neatraktivní činnost. Tehdy jsem prostě nemohl, protože jsem "měl moc práce do školy".
Také jsem byl líný brzy vstávat. Abych lenost zakamufloval a mohl se ještě chvíli povalovat v peřinách, zalhal jsem (jako že máma věděla, kolik uhodilo), že se ještě musím pomodlit. Prostě jsem nemohl vstávat bez ranní modlitby. Lenost jsem nepřiznal, kamufloval jsem ji modlitbovou potřebou.
Pak čas popojel. No popoletěl. Ráno mi psík přikazuje: "Jdeme, musím!" A já se povaluji v peřinách a vymlouvám se: "Vydrž ještě chvíli, mně se nechce." Což má vyjádřit, že jsem líný vstávat. Ale ve skutečnosti tak nějak nemůžu pohotově vyskočit, vzít vodítko a splnit psí přání i potřebu. Všimněte si, že neříkám "nemůžu" (o úkolech mluvit by asi bylo nepatřičné, a že se ráno - ba vůbec - už dávno nemodlím, to ten psík denně vidí). Raději se hlásím ke stavu lenosti.
Tak běží čas. Dřív jsem lenost kamufloval tezí, že nemohu, tedy nutností dělat něco jiného. Dnes, když nemohu (tu mne bolí, onde píchá, klouby protestují...), maskuji to svou leností.
Ale sobě lhát nemusím. Kdysi se mi nechtělo něco dělat, dnes mnohdy nemohu ani to, co se mi chce.
Ach jo!