Leden 2013

Změní se s počasím i vláda?

28. ledna 2013 v 16:07 | Blechovan |  Na téma
Počasí je názorným příkladem změn. Tedy kdyby byly takové změny sebevědečtěji zdůvodněny, nakonec vše dopadne docela jinak.
Říkávalo se, že jaká je vláda, takové je počasí. Přitom se souběžně nadávalo na jedno i na druhé. A podobnost počasí s vládami je i v té nepředvídatelnosti změn. Vlastně spíše v chybných předpovědích očekávaných změn. Vládní politiky i počasí.
Ovšem to počasí je přece jen spolehlivější. Změny jsou sice přečasto jiné, než nám rosničkářská věda zdůvodněně ohlásila, ale jsou velmi časté. Naproti tomu očekávané změny ve vládě - alespoň poslední zkušenosti to potvrzují - vůbec nemusí znamenat změnu vládní politiky. Je to, jako bychom u autíčka vyměnili rezervu. Auto jede pořád stejně, jak si to naplánoval řidič. Problém je v tom, kdo je řidičem. Nebude to ani předseda vlády, ani prezident, ba ani voliči. Prostě kdosi tajemný, ale tím mocnější.
To u počasí máme jasno. Svatý Petr je zodpovědný za stav počasí a na slovo poslouchá příkazy Nejvyššího. My občané se můžeme modlitbami přimlouvat za snesitelnější nepohodu, ale poručit nemůžeme. Vždyť si pamatujeme, že jsme kdysi "poroučeli větru, dešti", ale oni si dělali co chtěli dál. Vládní Nečas je na tom v tomto směru podobně. Poroučet si lidé mohou (jako třeba s církevními dary, tzv. restitucemi), vláda udělá to, co ji přikazuje - ale KDO?
Já prostě mám raději počasí než vládu. Jeho změny se dají - třeba až dodatečně - racionálně vysvětlit.
Zkrátka Není změna jako změna.

KONEC HISTORIE?

24. ledna 2013 v 14:52 | Blechovan |  Různé
Jakmile došlo k hromadné dezerci východoevrop-ských zemí a republik SSSR od socialismu, vyvstala potřeba zhodnotit nově vzniklou situaci. Mezi prvními hodnotiteli byl nějaký pan Fukujama, který sebevědomě, stručně a věcně usoudil, že historie skončila. Teď už navždy, nejen na věčné časy, bude vládnout kapitalismus, a nikdy jinak. Formy mohou býti rozličné, avšak nadnárodní monopoly se vždy shodnou (abychom parafrázovali klasika).
Jenže život je jak dítě na trampolíně. Jeden neví, co to s ním udělá, když si trochu víc poskočí. Podívejme se na záznam odposlechu dvou podnikatelů, který byl omylem zachycen místo záznamu rozhovoru dvou levi-cových darebáků.
J. "Tak už prý zase vězíme v krizi. A pak prý skončila historie," obrátil se na svého miliardářského přítele Fuku miliardář pan Jama.
F. "Ále skončila neskončila, krize je a vždy byla součástí historie. Jenže dnes žádná krize není."
J. "Jak můžete, vážený pane Fuku, tvrdit, že krize není, když jen v tom českém vědérku, kde mám také jakousi výrobnu, je půl milionu nezaměstnaných?"
F. "Vy mne udivujete, vážený příteli Jamo. Co má nezaměstnanost společného s krizí? Ostatně finministr finministrů, šéf šéfů a někdejší lidovec lidovců pan Kalousek prohlásil před dvěma lety, že krize není a nebude. Dnes tvrdí, že už skončila. A na věrohodnosti tohoto prohlášení nic nemění ani fakt, že se právě dosti ovíněný vracel z neplánované besedy s Českou stranou pirátskou. Dokonce i prezident toho, jak se to honem jmenuje, ten náš zadní dvoreček, pan Sualk si pochva-luje, že jsme se zde nikdy neměli tak dobře jako dnes. Tak jakápak krize."
J. "Tak to vlastně máte pravdu, čili you are true, pane Fuku, nikdy jsem neměl tak vysoké čisté zisky jako dnes. Pan prezident ví, o čem mluví."
F. "Teď mi došlo, že vy tu krizi posuzujete ze špat-ného úhlu. Je pravda, že je málo práce. To však má pozitivní vliv na mzdy a poslušnost zaměstnanců, potažmo právě na naše zisky. Čili - krize je jev obojetný, pro nás prospěšný a tudíž tato krize krizí není."
J. "Mne ale pořád straší ty analogie s 19. a 20. sto-letím, které vždy vedly k nárůstu nespokojenosti a v důsledku toho k rebeliím, které mnohdy vážně ohrožo-valy jedině správný historický vývoj. Po tom devate-náctém století se už zdálo, že to válka všechno dá do lajny, jenže se vyskytli tihleti bolševici a byl malér nad maléry. Pak se v tom dvacátém přece jen zase blýskalo na lepší časy. Itálie, Německo a kdejaká další země se rozhodly udělat rázný pořádek, ale nakonec se to znovu zvrhlo. To když Hitler zapomněl na to, kdo ho platí, a chtěl nám utrhnout východní nerostné bohatství před nosem."
F. "No právě. Zase je tu jakási komplikace, zase se vyskytují takoví, co by ji řešili na úkor nás, nejúspěš-nějších, nejschopnějších a nejelitnějších a ve prospěch kdejaké lůzy. Jen si vzpomeňte na Čínu či Vietnam, Kubu či Latinskou Ameriku. A to je ta nejlepší a skoro poslední příležitost, abychom udělali ve světě definitivní pořádek. Na naše armády nikdo nemá a dlouho mít nebude. Naše peníze potřebují všichni, i když se nám tu a tam něco nedaří. Vždyť žádný stát nemá a nikdy neměl tolik peněz, kolik naši poddaní v Americe a dalších zemích ročně ze svého chudého majetku vloží do vývoje a výroby našich nových zbraní."
J. "Jenže zbraně, to není všechno. Jsou tu také lidé a ti se mohou proti nám postavit a pak…"
F. "Pchá! Jen ať to zkusí. Nejsme tak naivní, jako byli v Rusku v 1917. nebo v části Evropy po 1945. Dnes umíme mnohem lépe vypěstovat tvrdou až bezohlednou konkurenci na trhu práce, takže ti nezaměstnaní jsou pro nás darem z nebes. Víte, kolik jsem jen já v minulém roce ušetřil tím, že jsem lidi postrašil, že tu a tam nějaký stát zbankrotuje? Všechny vlády horempádem přijímají taková omezení všelijakých dávek, vynucených svého času tvrdohlavostí zaměstnanců a umožněných neroz-hodností elit, že se už mnohde lidé ohlížejí po nějaké pastoušce jako za blahých časů císaře a krále Františka Josefa. Nu a pak se neodváží mrmlat něco o nedo-držování pracovní doby, nedostatečných bezpečnost-ních opatřeních či dokonce o vyšších mzdách."
J. "Jenže se stačí podívat na Tunis, Egypt a další naše někdejší věrné sluhy, jak se to tam vrbí."
F. "Nebojte se, příteli, takový tyátr přece nepovede k ničemu zlému. Neoblíbená figurka odejde, jiná nastoupí na její místo a bude nám opatrněji, ale o to důsledněji sloužit dál. My máme peníze, my máme armádu, my máme sílu a v neposlední řadě CIA a její prsty a ruce ve všech zemích. Víte, kolik je dnes na světě lidí? A kromě pár idealistů a tu a tam nějakého komunisty se to všechno dá šikovně koupit. Neexistuje žádný konkurent, který by nás mohl přeplatit."
J. "Aspoň trochu jste mne uklidnil. Hned svým zaměstnancům vysvětlím, že v chudých zemích je tolik lidí ochotných dělat za bůra, takže vůbec nepotřebujeme ty zhýčkané a nenažrané evropské místní pracovníky. Přesvědčil jste mne, že každá nezaměstnanost je dar boží pro nás, lepší a nejlepší lidi. On se ten pracující póvl stejně nikdy nedomluví a nesjednotí, takže jen ať řádí další a další krize. Jen se trochu obávám všeli-jakých těch novinářů, redaktorů a podobných P. R. ovlivňovačů veřejného mínění."
F. "Právě reklama, pane Jamo, to je naše nejsilnější zbraň. Když dobře zaplatíme, naše noviny, televize, a vůbec kdekdo, bude ochotně vysvětlovat, že pro plebs je žádoucí, aby měl méně peněz, menší mzdy, menší práva a nižší důchody, protože jen my, elita elit, víme, jak z té krize ven, jak předejít bankrotu. Nu a tím pádem také právě my víme, jak předejít nějakým levičáckým požadavkům."

Opět budou volby

19. ledna 2013 v 14:19 | Blechovan |  Různé
Proč budu volit? Jen a jen proto, že se nechci vyhýbat občanské spoluodpovědnosti, byť vím, že hlas psa do nebe nedoletí a hlas ve volbách není pro zvoleného - bohužel - závazný.
Koho budu volit? Nemám "svého" kandidáta. Vím, že nebudu volit nevěrohodného. Ne toho, kdo se natolik necítí být občanem státu, který chce vést, aby se spokojil s jediným, českým občanstvím. Nebudu volit toho, kdo lže tak drze, že dokáže prohlašovat svou nezodpovědnost za skutky vlády, v níž je místopředsedou. Nebudu volit toho, kdo dokáže veřejně cynicky zažertovat na úkor důchodců tezí, že vlastenecky uvědomělý důchodce zemře včas. Nebudu volit člověka, který dokáže odsuzovat poválečné uspořádání světa jen proto, že národu, který válku s desítkami milionů nevinných obětí programově připravil a zahájil, bylo po prohrané válce v něčem ublíženo. Nebudu volit toho, kdo trpí duševní inkontinencí, takže jednou hlásá "A", aby je po druhé pomocí "B" vyvracel.
Jak by bylo prostší, kdyby prezidenta vybrali opět zvolení poslanci a senátoři! Já bych pak na volbu mohl zaslouženě nadávat, kritizovat ji, ale nemusel bych se cítit provinile, že jsem volil špatně. Jenže, co když jsem volil ty poslance a senátory?
Jako spoluobčané si můžeme za všechny své šéfy sami, byť ne každý ve stejné míře.

Ani život není bez trní

15. ledna 2013 v 15:01 | Blechovan |  Na téma
No, je to krásné přísloví, že i ta nejkrásnější růže dokáže poranit, ale krásy jí to neubere. Už proto, že ono mudrosloví obsahuje krásný květ. Však život, přes všechny komplikace a trapasy i tragédie je nakonec také krásný. Jako ta růže. Někdy ovšem spíše planá, šípková, jindy už trochu povadlá, ale trny, ty jsou kupodivu v plné bojové pohotovosti pořád. Prostě čert ani trny nikdy nespí.
Ovšem metafora přísloví je hlubší. Tak jak se musíme o růži pečlivě starat, aby vykvetla do plné krásy, tak je třeba i ve vlastním životě nespoléhat se jen na náhodu, ale usilovat, aby i vlastním přičiněním život rozkvetl v krásný - třebas skromný - květ.
Pěstitel musí pečovat o sazenici, zalévat, odplevelit a podle potřeby i přihnojit. I človíček se o svůj květ života musí starat od mládí. Propást tu etapu, kdy se rostlinka, keřík či kmínek zakořeňují, znamená vypěstovat především ty trny.
Je to na každém mladém, nejen na jeho rodičích, nejen na společnosti. I když oba ti pěstitelé květů by se měli přičinit o dobré podmínky pro vzrůst sazeniček.

Štěně je živel

7. ledna 2013 v 20:26 | blechovan |  Na téma
Když jsem kdysi dávno četl Čapkovu Dášeňku, zdály se mi škody, které ve svém štěněcím věku dokázala způsobit, trochu přehnané. Teď naopak. Podle našeho psího dědka jsem přesvědčen, že Karel Čapek ještě nějaký ten Dášenčin hříšek zamlčel. Mohu potvrdit, že dnešní štěňátka prokazují mnohem výraznější ničitelské sklony a tím i způsobenou škodu podstatně zvyšují. Tak na příklad. Za Čapkových dob mohlo štěně rozkousat koberec. To dnes také. Ale nemohlo poničit desetimetrový koaxiál, nemohlo rozžvýkat flešku či drahé DVD, nemohlo se mu podařit prokousnout drahý mobil - což jsou všechno jen dílčí škody, které ta naše zrzavá potvora, miláček rodiny, jako štěně zvládla.
Také rozhryzané boty baťovky tehdy a dnes, to je rozdíl. Tehdy to bylo levné zboží, dnes taková obyčejná kožená obuv je neobyčejně drahá. Neprodávají ji Vietnamci.
A to už nerozvádím cenu mlsků, které náš někdejší stěňák dokázal omlsat a vyplivnout.
Že naše někdejší štěně bylo živlem nebezpečným, to mohly dotvrdit šrámy na mých nohách, předloktí obou rukou, ba i obličeji. To jsou ovšem škody bezvýznamné. Do krve rozškrabanou nohu nemusí nikdo kupovat novou. Stačí ji nějakým peroxidem či septonexem trochu postříkat a ona se zadarmo zahojí. To rozdrápané dveře, jimiž se dobýval za smečkou, která nezodpovědně odešla s návštěvou do restaurace, to bylo jiné kafé. A důvodem k všemožnému vynadání. Rodině, že to štěně nechala doma opuštěné, abyste si nemysleli, že se nadávalo štěňátku. Přetřít takové dveře, no není to levná záležitost.
Nebudu věc dále rozvádět. kdo štěně měl či má, ví své. Kdo neměl a nemá, neuvěří.
Berte to jako varování (to pro ty druhé) i jako doporučení: "Takové štěně dovede člověka příjemně naladit, kdyby i pět amnestií bylo."

Co nebrat na pustý ostrov

1. ledna 2013 v 14:33 | blechovan |  Na téma
Pokud by mne nakoplo štěstí a já měl možnost trávit čas na pustém ostrově, nebral bych si s sebou řadu nezbytností. Mezi ty nebrané by patřila televize, vláda (libovolná), mobil, rámus, smog, zubaři, a hlupáci.
Jenže problém je v tom, jak bych tam mohl vegetovat já sám, pokud by všichni hlupáci zůstali jinde?
Takže nechci na pustý ostrov ani náhodou, nevzali by mne tam! Je však jistá naděje. Pokud bych na tom ostrově měl svého psíka, ten by nehleděl, zda jsem hlupák či ne a byl by rád, že jsem tam s ním. Ovšem pokud by tam byl náš Justík, nejednalo by se o ostrov pustý, ale zadogovaný, takže vlastně jsem tam, kde jsem byl při přečtení názvu téma tohoto týdne.
Odpověď tedy zní: Copak já vím???