Květen 2013

Nemá to lehké!

20. května 2013 v 17:49 | Blechovan |  Na téma
Kdože a co nemá lehké? No přece prezident Miloš Zeman. Důvodů je hned několik věrtelů. Uveďme si alespoň některé:
Není kníže;
je venkovan, takže nemá v Praze podporu; ostatně nemá ani číro!
Mluví většinou pravdu a dokáže být až protivně věcný;
nebojí se vyslovit kritiku na adresu prodejné části redaktorů, která za cizí a hlavně dobrý peníz dokáže černé líčit v nejjasnějších barvách;
nefandí Sudeťákům a respektuje historickou pravdu;
nehledá naši identitu v Německu, ale tady doma;
dokáže být stejně jedovatý ke komunistům jako třeba k nenažranosti katolického kléru;
prosazoval by zlepšení ekonomické spolupráce s Ruskem a Čínou, kde jsme měli a máme dobré jméno, ale dnes tam naše trhy převzal demokratický západ.
A nakonec to hlavní: dokázal pro svou kandidaturu získat většinu národa, ale neusiloval o podporu landsmanšaftů, MMF či Ameriky!
To, že má rád jinou značku alkoholických nápojů než třeba Kalousek či Šláfnberg nehraje žádnou roli. Ale zásadní jeho nectností je to, že se nenechá tak snadno manipulovat jako náš spící místopředseda vlády.
Mnohá média už hromadí kupy klacků. Nejprve prezidentovi a republice pod nohy a pak? Hurá!!!

Go, marihuana, go!

13. května 2013 v 18:59 | Blechovan |  Na téma
O co víc a důsledněji se snaží ve světě omezit kouření tabákových výrobků, o to usilovněji je propagována náhrada - marihuana. Ona sice má jiné účinky, ale než se škodlivost masové (neomezované) spotřeby projeví, mohou být superkšefty. A vo to go, že ano?

Zdání klame

6. května 2013 v 20:18 | Blechovan |  Na téma
Čas prý plyne stále rychleji? Někdy ano, jindy ne. To se jen nám starým zdá, že den je neobyčejně krátký, zatímco v dětství jsme toho za jediný den prožili nepočítaně.
Tak já to vidím následovně. Jako dítě jsem vyběhl z domu, sehnal pár kamarádů - o nic víc se nestaral - a pustili jsme se do her a zábav. O ostatní se starali rodiče, stařečkovi, no prostě jiní.
Dnes se ráno pracně přesvědčím, že už je doba vhodná pro budíček. Probudím se tedy. Nějaký čas strávím v koupelně, něco v kuchyni, něco na nákupech. Nesmím zapomenout, že musím vyvenčit psíka. Je mu sedmnáct roků, takže si pozornost plně zaslouží. Nu a je pomalu čas na oběd. Seženu jídlo, pojím, umyji nádobí, zase vyvenčím psíka a s uspokojením sleduji, jak nasycený a vyběhaný zalehne na své matraci, aby se trochu propsal. Sedím v křesle ve snaze něco si přečíst. Když opět otevřu oči ...
Mohl bych pokračovat. Přijde večer a já - pokud bych bilancoval - zjišťuji, že jsem vlastně nic neudělal. Prostě ten den nějak utekl. Jenže pak přijde večer a noc. Převaluji se na posteli a nějaký rozumný sen ne a ne mi zavřít oči. Tak je zavřu mechanicky - a ono nic. Převracím se z boku na bok, občas vstanu, projdu se po bytě, otevřu okno, že snad čerstvý vzduch s tím spánkem pohne, a ono nic. Slyším odbíjet hodiny, ani nevím kterou, ale každou chvíli mi ten zvuk připomíná, že vlastně mám spát a nespím. Kde je nějaké spěch plynoucího času? někdy nad ránem se na chvíli ponořím do snů, abych najednou zjistil ... viz výše.
Shrnu-li své "pozorování", bude závěr asi takový: "Čas se vleče jak nevěstina dlouhá vlečka, navíc přišlápnutá svědkem. Hodina očekávání spánku je dlouhá jak provazec DNK. Den utekl jak mléko nepozorné kuchařce, ale to není nic proti tomu, jakým fofrem mizí z mé paměti celé roky, ba desetiletí."
A že čas plyne se zvyšující se rychlostí? Už jste někdy s chřipajznou čekali v čekárně u doktora? Nebo ve frontě na Úřadu práce? Případně kdysi dříve ve frontě na banány? Tomu chce někdo říct, že čas fofruje? Ani náhodou!
Než si to pořádně rozvážím, budou na mne už asi jen vzpomínat. Jestli!
Tak, ksakru, plyne ten čas stále rychleji, nebo prostě plyne stále rychle?

Budoucnost?

1. května 2013 v 17:45 | Blechovan |  Na téma
"…?"
Copak v dnešních podmínkách máme nějak jasnou budoucnost? Čeká nás škrtání a škrtání až k bankrotu? Nebo dostane někdo rozum a tenhle ekonomický tobogán, tak milý bankám - zvláště těm zahraničním - když domácí vlastně už nemáme, někdo včas zarazí?
Chtělo by se doufat, že když máme tuhletu demokracii, tedy vládu lidu, že se bude vládnout pro lid. Jenže ono to tak nějak nefunguje. Vládne se spíše pro sponzory. A čí zájmy tito sponzoři upřednostňují? No samozřejmě že vlastní.
Co potřebuje obyčejný (ba většinou i neobyčejný) občan pro svůj spokojený život? Já si myslím, že práci a mír, aby mohl v klidu přivést na svět, vychovávat další pokolení a těšit se z něj. A máme nějakou naději (o jistotě už nemůže být ani řeč), že vytrvalé peskování a poručníkování jiných zemí, tedy těch, co mají jiné představy o životě než "Západ", nevyústí ve velkou válku? Vždyť těch malých je za poslední dvě desetiletí až neúnosně a na tu velkou se Velmoc super a de lux intenzivně stamiliardovými vojenskými rozpočty i desítkami miliard pro zahraniční aktivity CIA připravuje.
Takže jaká budoucnost? Ani pánbůh by nevěděl, kdyby vůbec byl. Tedy, kdyby se aspoň nějak lidstvo domluvilo, kterého že z bohů bude uctívat v jednotě národů.
"…?"