Listopad 2013

Provokační lži

28. listopadu 2013 v 16:00 | Blechovan |  Na téma


Mne nejvíce vyprovokují lži. A takové ty drzé, které se tváří zasvěceně a jsou přitom úplně vymyšlené, ty mne opravdu dovedou vyprovokovat, lidově řečeno vytočit.

Takovou provokací bylo kdysi pradávno chování jednoho kroměřížského občana. Naprosto bez důvodu, jen snad aby potupil vedoucí dětského tábora, na němž ovšem nebyl on, ani někdo z jeho blízkých, vykřikoval na nádraží při příjezdu dětí: "Konečně jste tady, chudáčkové, zase doma z té mučírny. Byli vás tam, nekrmili, ve špíně jste žili…"

Bylo to krátce po válce a dotyčný byl známý šmelinář, což znamenalo že mezi lidmi nebyl oblíbený a navíc měl pifku na poválečné uspořádání země, které šmelině nepřálo.

Ve skutečnosti se vracelo asi padesát dětí ze zotavovny na Rusavě, kde se o ně starali vedoucí, kteří je i z dřívějška znali, a byli jejich staršími kamarády (dívky skoro maminkami). Jen jako příklad. Když se děti vydaly na výlet, některým menším nožky nestačily brouzdat se po kopcích, tak je vedoucí - samozřejmě "muži" - poponášeli na zádech. Dívky naopak po večerech malým dětem přepíraly prádlo a v denních hrách ušpiněné šatky, občas vyžadující zásah jehly a niti.

Byl jsem ještě s jedním přítelem na nádraží a ta provokace se mne velice dotkla. Tam pár studentů věnuje půl prázdnin, pečuje o svěřené děti jako o sourozence, a nějaký šmelinář, který zbohatl na válečném černém trhu díky předražování zboží, kterého bylo po válce válečný nedostatek, je uráží! Pustili jsme se do něho slovně, ale on si na nás začal tak vyskakovat, že jsme přivolali policistu, co byl náhodou na nádraží. Provokatér zkrotl. Policista se na něj obořil: "Pane Zkoumálku, vždyť vy jste v podmíněném trestu, tak co tady vyvádíte!" Provokatér se začal vykrucovat, že jako dělal jen legraci, že se chtěl pobavit.

Tehdy mého přítele, studenta napadla prima myšlenka: "Každý špás něco stojí," prohlásil smířlivě, "měl byste zaplatit i za tento. Postačí, když přispějete na další běh tábora, aby rodiče dětí nemusely tolik platit."

Věřte nebo ne, šmelinář se ani nevykrucoval. Vytáhl tisícovku, a že prý jestli to stačí. Rychle jsme přinesli poštovní poukázku, tu vyplnil a peníze poslal poštou na adresu ONV, s určením na dětské zotavovny.

Kéž by každý provokatér byl vytrestán alespoň takovou mírnou pokutou. A raději přiměřeně provokaci, tedy lživému tvrzení nebo dokonce lživé akci.

Nejsou prsa jako prsa

19. listopadu 2013 v 14:22 | Blechovan |  Na téma

Tak jsem se jednou svezl stopnutým nákladním autem. Byla to vétřieska čili vejtřaska. V kabině byl řev, že by i leckterý lev, ba možná i rozezlený politik mohl závidět, ale v teple jsem docestoval do cíle, kam mne povinnost hnala, ale jízdní řády ne a ne nabídnout vhodný spoj.

Jak už to bývá, vedli jsme s řidičem řeči o všem i o věcech dalších. V jednu chvíli, když jsem si povzdechl, že autíčko dělá rámus jak vzteklá lochneska, řidič mi vysvětlil: "Však jedu do opravny. Trochu jsem tu vejtřasku prohnal terénem, a praskla jí při tom prsa."

Mléko nikde, krev nikde, takže - nejsou prsa jako prsa.

To jeden můj známý si stýskal, že jeho snacha shání peníze, aby si mohla nechat prsa zmenšit. Tedy ne opravit, jen zmenšit.

Bože, co si ti lidé nevymyslí za nesmysly. A dosud ani nejdokonalejší trh i s jeho neviditelnou rukou nezařídil výměnný obchod: "Ty chceš větší kozy, prosím, sousedka ti za mírnou úplatu prodá. Kdepak. Musí zaplatit obě. A pak se zjistí, že ten implantát ohrožuje zdraví. A co následuje? Další návštěva opravny, tedy nemocnice, další prašule. A to všechno jen a jen pro vnější dojem, reklamu, vlastně oblbování lidiček, protože ať zmenšená, ať zvětšená prsa osobnost nevytváří, jen propagují.

Ty vejtřasky to měly jednodušší. Nešlo o velikost, ale o funkčnost.

JAK PRO KOHO

11. listopadu 2013 v 17:37 | Blechovan |  Na téma

Pokud je pro diváka jinojazyčný film jen podívanou, pak je dabing jednoznačně nejvhodnější. Titulky jsou málo úplné, někdy obtížněji čitelné (pro osoby s horším zrakem) a vždy narušují soustředění na obraz a děj na plátně (obrazovce).

Pokud je film součástí zdokonalování výuky jazyka (tedy sledující již dost zná, ale originál rozhovorů v jiném jazyce zdokonaluje jeho ovládnutí řeči, pak ty titulky jsou namístě, jako berlička při občasném překladovém zaškobrtnutí.

Nu a pro ty, kteří dotyčný jazyk poměrně dobře znají - ani dabing, ani titulky, ale vlastní hlavička. Tedy soustředění na text bez nějaké berličky.

Jistě namítnete, že to je rada jak od moudré Horákyně. Proti tomu nemám co namítnout.

S kým na rande?

5. listopadu 2013 v 19:38 | Blechovan |  Na téma

Téma týdne mi připomíná pradávné časy. Tehdy nebyl problém: kam na rande. Prostě jsme se s vyvolenou chytili pod křídla a pluli jsme krajem. Kam jsme dopluli bylo lhostejné. Hlavně, že jsme pluli spolu.

Hlavním a někdy těžce řešitelným problémem bylo: s kým na rande. Vždyť těch kamarádek bylo plné město a nejedna byla i z venkova. Nu a ony to viděly naprosto obdobně o nás.

Říká se, kdo vybírá, přebere. Tak jsme většinou zas až tak mnoho nevybírali. Až jsme všechny potenciální přítelkyně ověřili, nakonec se skoro vždy našla ta pravá. Následoval sňatek a bylo s randěním konec. Jednak jsme měli byt, takže jsme nemuseli přemýšlet kam na rande, jednak jsme měli děti, takže jsme ani nemohli přemýšlet. Jak jinak, než s malými dětmi doma.

Těm hodně mladším přeji dilema, KAM NA RANDE a připomínám mírné varování: Pozor, s kým na to rande jdete. Ta možná následující etapa (v bytě), aby byla s vhodným, ne jen náhodným partnerem.

Za následující větu mne asi ukamenujete.

Nementoruji, ale varuji, že vybrat si dívku může mít vážné následky. Mnohem jednodušší je koupit si třeba auto. Když se omrzí, prodá se do bazaru a koupí se jiné. Ženy se koupit nedají. Tedy dobré ženy.