Únor 2014

Konec moravskoberounského medvěda

26. února 2014 v 17:35 | Blechovan |  Různé
Kdysi před léty jsem měl nějaké jednání v Granitolu Moravský Beroun. Doprovázel mne tam přítel, který v této firmě dříve pracoval. Ve firmě jsme vyřídili potřebné, přítel vychutnával atmosféru továrního provozu, s řadou dělníků a techniků si povykládal, ponadávali na poměry. No prostě jako obyčejně.

Když jsme procházeli městem, vyprávěl mi příběh z dřívějška, jehož věrohodnost jsem sice neověřoval, ale neměl jsem a nemám důvod, abych příběhu věřil méně než zprávám, které slýcháme denně v rozhlase či televizi.

Město prý bývalo spojeno s medvědem nejen svým názvem, ale také šelmou, chovanou jako takové erbovní zvíře. Místní občané i turisté medvěda v jeho klecovém výběhu obdivovali, tu a tam mu vhodili nějaký ten - samozřejmě zakázaný - mlsek, kluci na něj volali a pokřikovali jako na kamaráda. No prostě medvídek patřil ke koloritu a k dennímu životu města.

Klecovému vězni se pravděpodobně zazdálo, že:

Všechna sláva, polní tráva,

medvěda pak bolí hlava,

když je stále za mřížemi.

Nad obdiv si volnost cení.

Zřejmě si obdivovatelé Míšovu náklonnost nezískali. Jak jinak si vysvětlit, že když jednou jeho ošetřovatel opomněl zajistit dvířka klece, medvěd vypochodoval za výhružného mručení do města a kde co potkal, nakládal s tím jako někteří mladíci, co nedokáží nic jiného než ničit, kazit, mrzačit.

Lidé byli opatrní a rozumní, takže mu šli z cesty zavčas, aby s někým nenaložil jak s kontejnerem na odpadky či s dopravní značkou. Kupodivu jeho cestu městem se nikdo neodvážil zkřížit, takovou autoritu měly medvědí tlapy. Mobily tehdy ještě ani neotravovaly, ani lidem nesloužily, takže nebyl při ruce nikdo, kdo by zabránil z klece uprchlému zamířit na dětské hřiště.

A tehdy se proslavil jeden školák, byl to syn policisty, který usoudil, že raději udělá průšvih, za který to slízne od táty a kdekoho, než by nechal šelmu řádit na pískovišti a chovat se k dětem jako k těm zmíněným odpadkovým nádobám. Nezaváhal a odskočil domů (naštěstí bydleli kousek od toho hřišťátka), sebral z tajného úkrytu tátovu nabitou pistoli, a pak se statečně medvědovi postavil do cesty. Padl výstřel a k překvapení všech strachem znehybnělých přihlížejících naštěstí (kdo četl Vinnetoua, tak pochopí to "naštěstí") padl i medvěd. O pískoviště a děti na něm ztratil zájem.

Dále se to odvíjelo osvědčeným způsobem. Seběhli se oficiální činitelé, postřelené zvíře uklidnili nějakou injekcí, klukovi vynadali za tu střelbu. Jeho táta dostal později co proto, že má doma nabitou služební zbraň, no zkrátka dál už to nebylo zajímavé.

Jen to, že chlapec se stal načas hrdinou města a byl dokonce ve škole veřejně pochválen.

Jak jsem vyslechl, tak jsem napsal. Příběh o medvědovi, kterého mělo město nejen ve znaku, ale také v kleci. Ze znaku dodnes neuprchl, z klece, pokud vím, jen jedinkrát.

Pravda a fantazie

25. února 2014 v 12:23 | Blechovan |  Na téma
Často, když čtu nějakého sebevědomého psavce, co vysvětluje historii, říkám si: "Jakou ten musí mít fantazii, aby si toto vymyslel!"

Nejčastěji se to vyskytuje v případech, kdy autor fanaticky zastává jedině správný názor politický nebo náboženský, případně rasový.

Abych byl konkrétní. Jeden katolický představitel uvedl pro média, že katolická církev vlastně chránila "čarodějnice" před upalováním. To v politických procesech padesátých let někteří komunističtí představitelé chránili Horákovou, Slánského, Husáka, Švermovou…? Tak ani komunisté neplácají, ale spíše se omlouvají za chyby, které měly i tragické následky.

Jiný příklad. Německý význačný politik se nechal slyšet, že Svatá říše římská národa německého chránila Evropu před agresory z východu. Jaksi nezpozoroval, že všelijaké ty výbojné jízdy Tatarů, Mongolů a kdekoho z východu nejprve vyčerpaly své hlavní síly na Ukrajině a v Rusku, takže do střední a západní Evropy přišly podstatně oslabené. Kdo tedy vlastně chránil před agresí z východu? Snad Řád německých rytířů svými nemilosrdnými válkami ve východní Evropě, porobením tamějšího obyvatelstva… a - jak napsal v Mein Kampf Hitler -, díky ním a bezohlednosti vznikly dvě německé východní marky.

Ještě jiný příklad. Někteří dnes vychvalují sté Rakousko-Uhersko málem jako demokratický standard. A jeho představitele jako mírotvůrce. Dokonce tady jeden známý prohlašoval že František Josef I. Byl velkým mírotvůrcem a neválčil. Pro ilustraci uvádím nedobrovolný podíl našeho národa na první světové válce, kterou prokazatelně zahájilo Rakousko-Uhersko formálně rozhodnutím císaře.

RU povolalo do války 1 220 000 mužů Čechů. Z nich padlo253 000(20,7 %), zatímco do zajetí jich upadlo190 000(15,5 %).

ČSR po válce podporovala246 000 válečných invalidů. V republice žilo 142 000 válečných vdov a 256 000 válečných sirotků.

Jako dík za tuto službu českému lidu nedávno v Praze obnovili jezdeckou sochu Františka Josefa I.

Při uvádění historických skutečností by měla na prvním místě být historická přesnost, ne ideologická podjatost.


Já má každopádně mnohem raději fantazii vědců a umělců. Ti přinášejí nové myšlenky, nové rozvojové možnosti, ale ne na úkor nějaké nižší rasy či národa, jiného politického či náboženského založení. A nikdy ne fanaticky, vždy spíše jako podklady k diskuzi o řešeních, než jako svatou pravdu.

Moc věcí nedává smysl

17. února 2014 v 19:22 | Blechcovan |  Na téma
Co (ne)dává smysl? Přemnoho věcí.

Tak na příklad honba za vzdělanostní společností. Samozřejmě že podporují možnost získání vysoké kvalifikace těch, kteří k tomu mají předpoklady. Ale samotný glejt ještě neznamená opravdovou kvalifikaci. Je také třeba, aby za bumážkou byly schopnosti. Honba za procenty je v tomto případě kontraproduktivní. Tak třeba Švýcarsko má - vyjádřeno v procentech - jen asi poloviční počet vysokoškolsky kvalifikovaných ve srovnání s Řeckem! A výsledek? Vzdělání by mělo být rozhodujícím způsobem ovlivněno jednak schopnostmi zájemců, jednak potřebou (složením pracovních požadavků a odborností) společnosti. Mává-li někdo diplomem získaným za dva měsíce, buď je to génius, nebo vlastně podvodník. Co asi častěji?


Rovněž konfiteor-modlitba neoliberálů, že jen soukromý vlastník je dobrým hospodářem a je lepší než stát, je spíše lží. Jako kdybychom nevěděli, že u větších podniků s firmou mávají nikoli vlastníci, ale pověřené vedení, pardon menežment. Rozdíl ve prospěch zisku soukromé firmy je v tom, že když chce ušetřit, uškrtí počet zaměstnanců případně i jejich mzdy. Stát se pak musí starat o nezaměstnané nebo alespoň o minimální sociální dávky (případně chránit velkovlastníky před nespokojenosti nejchudších), chce-li se považovat za moderní společnost. Také když státní podnik není dostatečně ziskový, státní představitelé zvažují důsledky, pokud by podnik uzavřeli. Naproti tomu soukromá firma prostě zaměstnance vyhodí. Jen těch "přesunů" výroby do míst s menší ochrannou zaměstnanců a nižšími mzdami! Jen těch úniků před zdaněním do daňových rájů! Daně platit nechtějí, ale aby jim stát zabezpečil podmínky pro bohatnutí a bezpečnost, to ano.


Stát, kraj či obec, když provozují firmu, hledí nejen na prosperitu firmy, ale na potřeby daného regionu. Myslí i do budoucna. Soukromník myslí na maximální ziskovost. Jak třeba v hornictví pan Bakala, že?


Podle mého nedává smysl ani propagace gayů. Zdůrazňuji propagace, třeba jejich pochody hrdosti. Je samozřejmé, že člověk postižený z hlediska přírody jistou abnormalitou v pohlavní orientaci nemá být z tohoto důvodu nijak diskriminován. Však i u nás byla trestnost homosexuality dávno, někdy v šedesátých letech, zrušena. Boj za "rovná práva" homosexuálů, aby se na příklad na ně vztahovaly stejné zákony jako na manželské páry, nemá mnoho společného se svobodou osobnosti. Proč se vytvářely nějaké zvláštní (výhodné) podmínky pro skutečné rodiny? Protože rodina přivádí na svět a připravuje do života budoucí generaci. V upadajícím Římě musel mít každý muž, který něco chtěl znamenat mezi smetánkou, svého chlapečka k intimním hrám - katamita (catamite). A jak Řím skočil, víme.


Jistě není možné příliš kategoricky tvrdit, že to či ono (ne)dává smysl. Ale oslavovat v době, kdy v zemi jsou statisíce nezaměstnaných bohatství nemnoha, to opravdu smysl nedává.

Čtvero životních období

10. února 2014 v 18:36 | Blechovan |  Na téma
Post iucundam iuventutem, post molestam senectutem…


No ano. Každý jednou zestárne - má-li štěstí a neumře předčasně. Bohužel ale ne každý, kdo zestárne, zmoudří. Je to někdy poznat již v mládí. Když třeba takový vysokoškolák prohlásí, že není ochotný platit důchod nějaké babě, co seděla celý život v Lídlu na prdeli (cituji z jednoho blogu), nemá příliš naději na zmoudření. Jsa vysokoškolským studentem, měl by být takřka na vrcholu schopnosti poznávat a vyvozovat závěry. On je na vrcholu sebevědomé bezohlednosti. Vždyť se ani nesnaží seznámit se, jak to s těmi důchody je. On neví, že si platí důchodové (a další) pojištění u státu, který mu pak podle podmínek zákona ve stáří (nemoci či sociální potřebě) - řečeno pojišťováckým žargonem "plní". Neplatí tedy jakéhokoli důchodce, ale své pojištění pro budoucí život.

Mne nemrzí ani tak to, že nějaký mladík či mladice prostě neví a nesnaží se poznat, ale se vší rozhodností něco odmítají. Mne opravdu upřímně trápí, že většina médií, včetně té veřejnoprávní televize, pořád zdůrazňuje, kolik pracovníků bude dělat na jednoho důchodce. Nezmiňují se na příklad o tom, kolik opatrných a spolehlivých řidičů musí svým povinným ručením pomáhat hradit škody, které způsobí nějaký řidičovský dobrodruh. Vadí mi, že ani oficiální místa nereagují, aby vysvětlila, že lidé po celý aktivní život svou prací, svými daněmi, svým umem vytvářejí hodnoty, které budou základem pro život mladších generací. Tak jak kdysi naši dědové (nejen od 19. století), tátové, jak generace důchodců pomalu odcházejících ze scény vytvářeli podmínky života pro ty mladé, tak ti dnešní mladí by jim to měli s rozumem vracet v zajištěném stáří. A současně připravovat podmínky pro spokojený život další generace, která teprve nastoupí.

Jinak bychom byli horší než delfíni, kteří se o své nemocné či zraněné starají.


Nu a co je to ono stáří? Mnoho vzpomínek, mnoho starostí - mimo jiné i o mladší generaci -, tu a tam nějaká bolest sem tam trocha radosti hlavně z potomků, tedy z mladé generace, pokud se jí daří.

Jedna hrůza!

4. února 2014 v 19:45 | Blechovan |  Na téma
Dnešní svět, to je jedna hrůza. A to nemám na mysli dovádění klíma, tání ledovců, vesmírné podivnosti nebo AIDS a spol., prostě přírodní pozadí pro lidské řádění.

Na co člověk vyspělých zemí sáhne, to pomrví. Přinesli před deseti lety trvalou svobodu Iráku a od té doby je to tam jedna hrůza. Dokonce se tam po porážce Husajna úspěšně zabydluje Al Kajdá. Nebo třeba Afrika. Aniž bychom museli připomínat právě tu Libyi nebo Egypt, je to tam rozmrvené až hanba. A to nemluvím o Afghánistánu, kde po desetiletém působení Sovětů a několikaleté vládě Tálibánu od roku 2001 dělají pořádek Američané za vydatné pomoci ostatních armád NATO. No aspoň že jsou ty drogy. Jinak by už asi Afghánci vymřeli hlady, nemít tento vzkvétající kšeft.

Americké drony úspěšně zasahují do vnitřních záležitostí různých spřátelených států bez ohledu na kolaterální ztráty žen dětí a dalších nevinných.

V Africe, abych se tam vrátil, se pod záminkou boje za islám i proti němu mydlí dobře vyzbrojené armády i tlupy, zatímco nejedno dítě hladoví.

A co Evropa? Jen se podívejte na Ukrajinu. Vláda si neví rady. Stát se něco podobného třeba ve Francii nebo USA, už by tam byl pořádek a nikdo by neprotestoval proti jeho zavedení. Ale že ta Ukrajina, byť chudá a ještě chudší, sousedí s tím zlým Putinem, co ne a ne prodat nerostné bohatství těm nejpotřebnějším monopolům, neoslavuje homosexualitu a neposlouchá.

No a Sýrie? Hanba plut. Už tři roky za všestranné finanční i zbrojní - a dokonce i žoldnéřské - pomoci vyspělého světa ne a ne svrhnout neposlušného Asáda. A on se pořád, neřád, drží prezidentského koryta, kam byl svého času - ta naivní výmluva - zvolen Syřany. Vždyť za jeho vlády tam žili vedle sebe křesťané i mohamedáni docela pokojně vedle sebe, a on - ta drzost - kamarádil s Putinem!

Pak si přečtete zprávu:

"Více než 1,4 miliónu dětí z 8,9 miliónu dětí v Polsku (téměř 16%) žije v chudobě, mnohé z nich jsou věčně hladové. Nejedí maso, ovoce a jejich rodiče nemají ani na to, aby jim koupili školní pomůcky."

Ostatně nejde jen o Polsko.

Vlastně ne jedna hrůza. Správně by se mělo napsat: Sama hrůza!