Duben 2014

Kdo je vlastně závislý?

29. dubna 2014 v 9:48 | Blechovan |  Na téma
Není závislost jako závislost. Já mám na mysli ten fakt, že v mnoha rodinách se vyskytuje psík, který je na svém páníčkovi plně závislý.

Aby bylo jasné. Pusťme psíka na svobodu, ale on se neztratí. Však také na mnoha místech na světě je toulavých psíků jak exekutorů. A jsou stejně protivní, protože se z donucení okolnostmi musejí o sebe postarat, jak to jde.

Ale psík v domácnosti, to je něco docela jiného. Jasně si uvědomuje, že se z šelmy samostatně lovně činné stává plně závislým členem rodiny. Trpně snese obojek, skoro trpělivě čeká, než si páníček zaváže boty, aby byl způsobilý doprovázet šelmičku na čmuchanou. Doprovázet a chránit, avšak na rozdíl od policie neinkasovat, jen doprovázet a chránit. Chránit před četnými nebezpečími, která na ulici ohrožují psíka jako jeho doprovod. Auta, jiní psíci, opilci, žebrající živlové, kapesní zloději a další samostatně výdělečně podnikající, kteří jsou potřební kusu chleba nebo celého krabičáku. Takže psík chrání, kdyby měl někomu nohavici roztrhat nebo alespoň smáčet psí značkovací tekutinou. Po návratu domů pak psík (ne)trpělivě sleduje obsluhu, která mu připravuje denní menu.

Jenže se na problém můžeme podívat z jiné strany. Cožpak mnohý páníček není plně závislý na svém psíkovi? Samozřejmě že ano. Na příklad výlety. Může si psa milující lidský závislák dovolit celodenní výlet, aniž by se postaral o psíka? Nemůže. On by to psík vydržel. Stačí mu trocha vody a pelíšek. Jenže páníček by z krásného výletu zajímavým krajem neměl vůbec nic. Místo toho, aby se obdivoval bizardním tvarům skal a dívenek, straší jej problém: "Nepotřebuje můj Alík (Sultán, Hasan)[1] přidat čerstvou vodu? Není mu smutno, když je sám? Nerozkouše v bytě - samozřejmě z hladu - všechny dostupné kabely? Nepotřebuje honem honem?

A co teprve, když se páníček vrátí domů a u dveří jej s vířícím ocáskovou vrtulkou neočekává jeho mazlíček? "Snad se na mne nezlobí, že jsem mu odešel?"

No prostě. Člověk a pes, to je dvojzávislácká dvojice.

P.S. Slyšel jsem od vnuka, když se vrátil ze Seulu, že jsou někteří tamní gurmáni závislí na psících docela jiným, jaksi konzumním způsobem. No fuj! Když pes roztrhá člověka, protože - to je jedno proč -, měl si člověk dávat větší pozor. Ale copak si psík mohl dávat lepší pozor, aby jej nějaký nenažranec nesnědl?



Bejvávalo!

16. dubna 2014 v 13:45 | Blechovan |  Na téma
Podle akademického slovníku je "knihomolem" milovník krásných a vzácných knih.

Je ovšem otázka, co je možné považovat za krásnou či vzácnou knihu. Tak na příklad původní vydání Hitlerova Mého boje je možná vzácné, ale s krásou to asi nemá nic společného. I ta vzácnost je v tomto případě hodnota spíše pochybná. Krásně byla vypravena na příklad i kniha nějakého pana Uzunogla o skoro svatém Václavu Klausovi. Byla to spíše vzácná korupčenka než kniha. Vzácné na ní bylo snad jen to, že ukázala, jak to v některých kruzích "tam nahoře" chodí. Mám také vzácný protektorátní dokument V hodině dvanácté, kde se čeští kolaboranti předháněli v projevu lítosti nad ztrátou Heydricha, prý pro říši a český národ nenahraditelnou. Tak to v ní alespoň formuloval pan státní prezident Hácha. Je to vzácné? No, krásné rozhodně ne.

Ostatně v současnosti je z celé obrovské škály nabízených knížek nejvzácnější a pro mnoho i nejkrásnější knížka šeková či vkladní. Ovšem něco to má s literaturou společného. Také totiž nezáleží jen na tom, že knížka existuje, ale co obsahuje.

Kde jsou ty časy, kdy se o literaturu zajímali téměř všichni. Naši stařečci, kteří hmotným bohatstvím nikdy neoplývali, měli vlastní knihovničku, byť většinou s náboženskými tituly. Knihovna mých rodičů ba dnes asi pod tu knihomolskou rubriku patřila. Kolik tam bylo prvních vydání našich českých knih z počátku dvacátého století!

Naše rodina, naše děti i jejich děti si dokáží vážit dobré knihy, aniž bychom se zařazovali mezi jakékoli moly, natož knihomoly. Prostě je kniha součástí našeho života. A že se její vzácnost neurčuje v korunách, ale kvalitou obsahu, je pochopitelné.

Neodpustím si, abych nereprodukovat vtípek, který jsem nedávno slyšel jako charakteristiku zájmu mnoha současníků.

"Tak ti nevím, co mám dát tátovi k svátku."

"Kup mu nějakou knihu."

"To nemá cenu. On už jednu má".


Až tam, kde plují mraky

8. dubna 2014 v 14:10 | Blechovan |  Na téma
Když se v roce 1947 uskutečnil v Praze první světový festival mládeže, nad Prahou se klenula jasná obloha. Všichni žili v poválečné naději mírové mezinárodní spolupráce, klidné práci zajišťující rodinám výchovu nových generací…

Mezitím uplynulo mnoho vody, mnohé mraky přešly Evropou a světem, a s těmi oblaky i víra ve splnění někdejších nadějí. Obloha se často zatáhla mraky a taková oblaka nevěstila pro mládež i ty starší ani zdaleka jen dobré. Svět po jistém období války studené zažil nejednu válku horkou. Prý válku nízké intenzity. Prošel mnoha změnami, z nichž nejedna nebyla příznivá pro obyčejné lidi, pro nastupující generaci.

V loňském roce proběhl, zatím v pořadí poslední, světový festival mládeže. Uskutečnil se - ve srovnání s tím prvním - v nadoblačné výšce. Probíhal v Ekvádoru, v jeho hlavním městě Quito, které se rozkládá ve větších výškách než zmíněná oblaka. Takže na prostranství zhruba 2 850 metrů nad mořem (hodný kus nad vrcholem naší nejvyšší hory Sněžky) se mladá generace, generace vnuků a pravnuků těch prvních pražských mládežníků, přátelila s vrstevníky z celého světa. Jejich přání a tužby jistě nebyly menší než těch prvních.

Ačkoli město festivalu leží ve výšce - ve srovnání s Prahou - krásných letních mráčků, tedy město v oblacích, účastníci festivalu stáli svými názory i představami pevně na zemi.

Nezdá se nám, že je již konečně načase potřebné, aby se lidé a celé státy domluvili? Že by se místo přivlastňování cizího bohatství měli začít starat o příznivé podmínky života pro všechny, nejen pro vyvolené? Vyvolené bohatce, vyvolené bohaté země, které si dodnes vylepšují život kořistěním chudých? Chudých lidí a celých národů?

Kolik festivalů musí ještě proběhnout, ať pěkně při zemi nebo v oblačných městech, než se prospěch všech stane příkazem dne, než zvýhodňování vlivných a mocných - dobře zajištěných zbraněmi a dolary - ustoupí rozumu a lidským potřebám?