Červenec 2014

Stvořitel nám to zavařil

29. července 2014 v 14:51 | Blechovan |  Na téma
Jak nám bible dokumentuje, když Stvořitel vyrobil první lidský pár, zavedl jej do ráje. Co je to ráj? Kde se na něj hrabě i ten nejsuperovatější hypermarket s celým tržním světem! Tam bylo k disposici - zdůrazňuji zadarmo - vše, na co si člověk vzpomněl. Ba ještě víc, než si vzpomněl, protože de fakto si ještě - jako světová novinka - neměl nač vzpomínat.

Jak známo, ke štěstí lidem bylo vždy třeba nějakých zákazů. Teprve opatrné překročení třeba povolení rychlosti či hluku v nočních hodinách dodává jedinci, případně celým houfům nadšených jedinců nějaké té párty, důvod ke spokojenosti. Protože Stvořitel znal až moc dobře, co jsou lidé za papenheimské, stanovil po pečlivém zvážení alespoň jeden zákaz. Tedy dalo by se říct vymyslel provždy termín Zapovězené ovoce. Byl prý tehdy v ráji jeden strom, domněnka, že se jednalo o jablůňku není dosud svědecky ani vědecky potvrzena, jehož ovoce dokázalo z příslušného spotřebitele udělat osobnost rozpoznávající, co je dobro a co zlo. Tak právě toto ovoce lidstvu Stvořitel zakázal pod trestem smrti a věčného dědičného zhřešení.

Bylo již řečeno, že zakázané ovoce nejlépe chutná. Tím se stalo, co se stát muselo. Adam s Evou zhřešili, zřejmě nejednou. Byť máme zkušenost, že na většinu lidských prohřešků se záhy přijde, aniž by byli obvykle odhalení hříšníci, Stvořitel to měl jednodušší. Sotva zjistil, že strom ovoce zapovězeného je oholen jak úroda po nájezdu kobylek, věděl, zač je toho loket. Adama nechytil za límec jen proto, že tehdejší stylisti takovou součástku lidské výbavy ještě nevymysleli, ale postavil jej do pozoru a učinil mu kázání. Žena, poťouchlice, se uchechtávala skrytá za stromem, jak dostává její partner céres, ale smála se předčasně. "Ty, ženská, "houkl na ni Stvořitel, kterému nic neunikne, byť by se to ukrývalo za stromem či v křoví, nebo bylo důmyslně zakódováno, "se moc neuculuj. Toho hada jsem také viděl, ale mně nejde o plazy, ale o věrolomnost lidstva reprezentovaného vámi dvěma. Zakázal jsem vám cosi, neposlechli jste, tak teď vás čeká trest."

A po zralé úvaze pokračoval: "Jedli jste ze stromu poznání dobra a zla. Proto vás a všechny vaše potomky až do Apokalypsy budou trápit problémy, vyplývajícího ze složitosti v rozlišování toho, co je dobré a co zlé. A toto dilema bude pronásledovat nejen vás dva hříšníky, ale veškeré lidstvo, které se po vás a potopě světa na Zemi objeví. A ty, ženská, si už raději s žádným hadem nezačínej, nebo poznáš, co umím. Zatím mne neznáš, ale až mne poznáš - no přečti si, jak to říkával lajtnant Dub." A také od těch dob nejedna žena nejednou usedavě pláče.

Stvořitel skončil. Načež nastoupila rajská bezpečnostní služba a tuto dvojici vyrájila.

Nic naplat. Od té doby potomci Adama a jeho ženy, kterou po tom vyhnání z ráje pojmenoval Evou, málo úspěšně zápasí v rozlišování dobra a zla, a podle toho to na Zemi vypadá. Co jedni zakazují, druzí nařizují. Co se jedněm líbí, druhým je zdrojem opovržení. Stvořitel se sice snažil zavést jakýsi pořádek, stanovil závazná pravidla jednání a nechal založit organizace hlídající tu schopnost rozlišení dobrého od zlého, ale jak dnes vidíme, s nevelkým úspěchem. Zavařil si. Ještě nikdy se lidé neshodli o tom, co je co. A z toho plynou četné komplikace včetně trestů božích.

Že tenkrát Adamova partnerka Adamovi místo jablka nenabídla třeba políbení! Nemuseli bychom se dnes trápit s tím, co máme zakázáno (církvemi, Evropskou unií, zákony, rodiči…), a mohli jsme klidně hřešit, aniž bychom věděli, že se něco nesmí.

Hlavně pro ženy

22. července 2014 v 17:00 | Blechovan |  Na téma
Když se člověk cítí nesvůj, protože mu pánbíček či evoluce přidělili jen jednu jedinou kůži, je to malér.

"Miláčku," zavrní taková nespokojenkyně, "copak mám pořád chodit ve stejném kožíšku?"

"Ale, zlato," ustrašeně kontruje manžel, vědom si omezených možností své ekonomie, "kožichy přece už vyšly z módy, ne?"

"Žena dále atakuje rodinný rozpočet: "Nejde přece o kožich, ale o přiměřený oblek na zimu. A stejně pořád vyvaluješ oči na kdejakou filmovou stellu, a těm nevyčítáš, že nosí superdrahé kožíšky!" Tímto komentářem mužovy reakce se ženuška teprve rozehřála.

Jenže muž měl tentokrát navrch a ženiny prosby uťal jak dýni mačetou: "A to sis, poklade, nevšimla, že se na ty stelly, star či zvězdočky koukám především, když jsou jen a jen oděny vlastní kůží?"

Následující rozvodové řízení sice přišlo muže na majlant, ale za kožichy ušetřil, to ano.

A žena se loveckým zrakem rozhlíží, kde je nějaká ochota, aby si tu jinou kůži, ve které se bude cítit dobře, pořídila.

Ženy, žádám pokorně o amnestii. Muži, prosím o podporu. Za všechno se platí. Nejen za novou kůži, ale i pokus o žert na cizí účet.

Krásná škaredka

14. července 2014 v 20:37 | Blechovan |  Na téma
Když mne po třiapadesáti letech společného života opustila manželka, zbyly mi doma v bytě jen vzpomínky a psík, s kterým jsme s ženou nejednu hodinu trávili v okolí i v blízkém lese. Pak odešel i ten zrzavý kamarád a já tady zůstal docela sám. Děti ve světě, prázdno v bytě.

Jednou už to se mnou při občasné návštěvě vnuci nemohli vydržet. Prostě mne sebrali (ne jako gestapo!), a že jdeme do místního útulku vybrat si kamaráda. A tam jsem to ošklivé káčátko uviděl. Zatímco se ostatní psíci ve svých kotcích hlasitě dožadovali pozornosti, hned v tom krajním smutně koukala malá čubička s rozježenými chlupy, výrazným předkusem a smutnýma očima. Nic na ní nebylo psovsky hezké, jako na těch veselých a důrazně se dožadujících pozornosti, ale mně zaujala právě ona. Kluci se začali domlouvat, kterého krasavce si mám vzít (a že jich tam bylo, a opravdu fešných!), ale já už byl rozhodnutý. Tu smutnou psí dámu, aby se necítila stejně opuštěná, jako já.


Přivedli jsme ji domů, vykoupali, nakrmili, vyvenčili, splnili její asi dávné přání, chovat se jako správný klínový psík a být opečovávána. Jako bývalá tulačka, zapuzená a odháněná, si tu pozornost očividně považovala.

Když jsem s ní pak vyšel sám na procházku, byla velice nesmělá a nedůvěřivá. Takové - jak už jsem uváděl - ošklivé nesebevědomé káčátko.

Měli byste ji vidět teď, po necelém roce! Sebevědomí nechybí rozhodně jí, spíš někdy mně. Mně proto, že ve svých letech sotva dechu popadám a spíš se trckám, než běžím, abych stačil její touze po pročmuchávacím poznání. Trochu přibrala, zaobalila se, ale pořád je to šelmička jak má být, byť jí někdy - pro její nenasytnou chuť kdykoli zblajznout cokoli - kárám, že je tlustá babka.


Zkrátka. Zdomácněla, zabydlela se nejen v bytě, ale v celém pravidelně kontrolovaném obvodu, a je občas středem zájmu mých známých. "Ta je krásná," říkají, aby mi udělali radost. Zkrátka z ošklivého káčátka je krásná pejsčí dáma.

Nechci být vymeten, tedy „komínem ven“

7. července 2014 v 20:05 | Blechovan |  Na téma
Coming out? Proč? Pokud bych měl nějaké literární ambice, jsa Čech, chtěl bych, aby se mé práce dostaly k naším občanům. Zkrátka, "abych vyšel" a to pokud možno v dobrém nakladatelství a za přístupnou cenu.

Jenže se pomaloučku přesouváme z oblasti tvorby do oblasti análnění, takže coming out.

Jistě jsou mezi námi takoví, o jejichž tvorbu by byl zájem i v anglofonním světě. Ale nevím, nevím, kolik podobných je na tomto blogu.

Líbivými hesly a tématy se kvalita nikdy nedosáhla.

Tímto ovšem nenaznačuji, jako bych ve svých malých příspěvcích tu kvalitu viděl. Tak pošetilý nejsem. Jen se mi zdá, že bychom měli být raději realisté než populisté. Že čeština slouží ke komunikaci tady u nás, a teprve ti, kteří svým formátem přerostli náš jazyk - klobouk dolů před nimi - budou opravdu uvažovat, jak vyjít, a to nejen u nás, tedy out.

Jo, a aby to opravdu nebylo komínem ven, vymeten.

Největší vliv mají nepravdy

2. července 2014 v 17:43 | Blechovan |  Na téma
Vliv je slovo významné, avšak naprosto neurčité. Skutečný obsah mu dodá teprve uvedení čeho na co. Tedy co má mít na dané řešení (situaci) vliv.

Podle mých zkušeností, hovoříme-li spíše o názorech a veřejném mínění než o konkrétním problému, má největší vliv na názory a postoje občanů dezinformace, tedy lež. Pokusím se objasnit. Ve značné části světa se státy pyšní přídomkem "demokratický". To tedy znamená, že o věcech veřejných rozhoduje lid, občan, většinovým vyjádřením podpory.

Potud je to jasné a v zásadě i správné. Jenže… Jenže nebohý občan k tomu, aby si vytvořil vlastní názor a mohl jej pak volebně vyjádřit, musí získat spoustu informací. Jejich vyhodnocením, srovnáním a závěrečným posouzením pak dochází "k vlastnímu názoru" a může jít rozhodovat. Avšak jaké informace se mu donesou? Vymezení okruhu informací není tak docela v rukou řadového občana. Musí se spolehnout na to, že osobnost, které důvěřuje, mu podává věcné správné podklady k rozhodování a nabízí závěry, které jsou v zájmu celé společnosti. A kdo má na občany v tomto směru největší vliv? Reklama a její marionety. Takový špičkový fotbalista stojí bohaté firmě za nějakých pár set tisícovek, aby podporoval její výrobky. Většina fanoušků pak naletí i na klamavou reklamu a zapojí se třeba do finančního harakiri typu letadlo. Samozřejmě podobný a snad i větší vliv mají někteří zpěváci či herci. Pokud se zeptáme sami sebe, zda dotyčný sebevědomec, který nám radil volit ODS či koho, je opravdovým znalcem oboru, v němž nám dává rady, odpověď nebude většinou kladná. Ale my se podle ní rozhodujeme. Vzpomeňme si na volby prezidenta. Číro, to byl volební argument.

Když v reklamní kampani - třeba na kupónovou privatizaci - vystupovali umělecké celebrity typu pana Kocába, nejeden jejich fanda naletěl, aby pozdě bycha honil. Tedy zklamání může vyvrcholit ztrátou důvěry, ne však třeba dodatečnou opravou chybné volby. Vzpomínáte?

Tedy, má-li na naše rozhodování největší vliv důvěra v osobnost, která něco doporučuje, znamená to, že rozhoduje gloriola, kterou kolem jeho hlavy vykreslila reklama, ne my.

A nejmenší vliv na naše rozhodování mají protismyslně naše vlastní zájmy. Copak si dělník, prodavačka či nezaměstnaný opravdu myslí, že hvězda filmového plátna či módní zpěvák má stejné zájmy jako on? A přece každoročně vystupují v barvách všemožných stran, uskupení a hnutí lidé v oblasti veřejného života a obhajoby zájmů většiny občanů ti, kteří mají zájmy jiné než oni, ale volení jsou. Ba i tehdy, když je zřejmé, že vlastně prosazovanému problému sami nerozumí, jen fandí.

Svatá prostoto! Na tom stojí takový typ demokracie, který mává vládou lidu, aby vládl prostřednictvím bank a vlivových uskupení, vesměs se zájmy a cíli, které nám, občanům upřímně nesdělí.