Říjen 2014

Ztráta orientace

28. října 2014 v 17:45 | Blechovan |  Na téma
Mlha života?

Co to vlastně ta mlha je? No je to prý dispersní systém, kdy prostředím je plyn a rozptýlenou fází kapičky. No, o toto asi v dnešním tématu týdne nejde.

Tak jinak. Mlha, to je taková potvora venkovní, která nám zhoršuje rozhled, viditelnost. Způsobuje různé komplikace, včetně těžkých karambolů. Zkusme se na mlhu v životě podívat z tohoto úhlu.

Člověk se potřebuje orientovat nejen při chůzi či jízdě, ale v celém životě v situaci, která jej obklopuje. Jako orientační pomůcka nám slouží jednak informace, jednak schopnost je nějak roztřídit. To druhé je nám dáno narozením, výchovou, zkušenostmi a vzděláním. Horší je to s těmi informacemi. Pokud je jich málo, zdá se nám, že nejsou dostatečným podkladem k rozhodování, "kam šlápnout". Jenže ani pojmy "málo" a "dostatek" nejsou jednoznačné. Vezměme si třeba celý ročník Blesku a studujme. Co nám ten balík informací přinese? Mlhu, hustou mlhu. Protože ve spoustě uváděných faktů se obtížně rozebereme, který z nich je významný a který je jen kapičkou mlhy. Třeba pozorně sledujeme kdo, s kým a jak tento, zatímco nepozorovaně šlapeme do psího sdělení.

Ano, uznávám, že jako orientace v životě je Blesk jen chaboučká svíčíčka, která navíc velice čmoudí, takže k mlze se přidává ještě dým. Pojďme tedy na větší kalibr. Třeba denní tisk, televize, internet. Tam si každý může vyslechnout či přečíst informací, že mu z nich půjde hlava kolem. Jenže, která informace je pravdivá, která jen z poloviny, takže je z poloviny vylhaná (neúplná informace zkresluje často víc než čistá lež, kterou člověk snáze prokoukne). Malý příklad. Noviny sdělily, že za posledních 25 let se zvýšil hrubý domácí produkt o 500 %, tedy šestkrát. Ale jen v další části nevýrazně doplní, že to je v běžných cenách, takže skutečný růst je 50 %. A ani to není čistá informace, protože HDP operuje i s tou částí vytvořených hodnot, kterou získali u nás zahraniční vlastníci, tedy ne naši občané.

Je hrozně složité orientovat se v životní mlze. Je to skoro nemožné pro běžného občana, který má jiné starosti, než luštit, co za tou kterou informací je.

Tak si aspoň každý snažme udělat jasno ve svém nejbližším okolí. V rodině, mezi přáteli… Tam to záleží na nás víc než na těch mlžitelích.

Takových by bylo!

13. října 2014 v 18:33 | Blechovan |  Na téma
Zamyšlení nad tím, který z prožitých dnů bych rád změnil, docela bolí. Vyloučím raději ty z nich, kdy příčina mé neshody s daným dnem leží mimo mne. Třeba když jsem se rozloučil s rodiči, se synem… Také se nezamýšlím nad zásadními změnami podmínek života celé naší společnosti. Tam by kdekdo měnil kdeco a jiní by naopak byli nespokojeni. Prostě by historii přepsal mnohý zcela jinak, ale většinou by se neshodl s přepisem podle názoru ostatních.

Z těch věcí, které jsem zavinil sám, bych ovšem - ke své lítosti - mohl sestavit celý pluk. Tak třeba bych rád změnil své pomaturitní rozhodnutí, jak dál v životě a ve studiu. Jenže, napadne mne hned, byl bych s takovou změnou spokojený dnes? Třeba bych místo chemie šel studovat práva. Asi jsem k tomu měl způsobem myšlení blízko. Nu a dnes bych si říkal: "Sakra, trdlo, tys měl jít raději míchat chemikálie než lidské osudy!"

Napadne mne také, že mé někdejší vystoupení z katolické církve velice zarmoutilo stařenku. Po zralé úvaze dnes si říkám, že jsem to neměl dělat. Alespoň ne tak, jak to proběhlo. Ale hned mne - a ne pro nespravedlnost církevních "restitucí" - napadá: "Copak bych chtěl a mohl celý život lhát a přetvařovat se, jako že věřím na pohádky o stvoření světa, Ježíškovi, svatých a o neomylnosti papežů - jediných volených v obrovské soustavě vlády církve nad lidským myšlením?"

Mohl bych dál spekulovat. Jak říkám v nadpise: "Takových dnů, které bych ve svém životě chtěl změnit, těch by bylo!" Jenže pak si zavzpomínám na naše klasiky a dojde mi, že:

Vším, čím jsem byl, byl jsem rád! Vše, co se stalo, mělo své momentální příčiny, a stát se něco jiného, ani to bych dnes změnit nemohl, byť bych chtěl sebevíc.

Co z toho plyne? Především, že se má člověk nad svými rozhodnutími zamýšlet včas a pořádně, neboť pozdě BYCHA honit!

Společnost bez plánování nepřežije

7. října 2014 v 10:21 | Blechovan |  Na téma
Psík či kočka, srna či veverka sice neplánují, ale lidé musejí.

Ono to není docela jasné ani s těmi zvířátky. Kdyby si veverka nenašetřila na zimu, ježek nevypěstoval dostatečnou tukovou zásobu, sysel nenasyslil… Jenže to je snad přece jen pouze pudové. Ale lidé? Copak už staří Egypťané nezřizovali sklady obilí na horší časy? A to ani zdaleka ne od doby vykladače faraónských snů, židovského otroka Josefa. Už Abraham se svými - alespoň podle bible - putoval v době neúrody z Kanaánu do zásobami zajištěného Egypta (a byl z toho průšvih s jeho ženou Sarai).

Když první zemědělci před mnoha tisícovkami roků sklidili úrodu, museli rozvážit (= naplánovat), co bude třeba odložit jako osivo, co mohou obětovat bohům, aby se i další rok urodilo, co sami spotřebují a čím mohou zaplatit třeba za pazourkové nástroje…

Ale teď trochu vážně. Společnost bez plánování nikdy nebyla a být nemůže. Ponechá-li se plná svobodo neviditelné ruce trhu - což v praxi stejně neplatí - nastanou těžké krize z nadvýroby. Pravdaže zájem o službu či zboží umožňuje manipulovat s jeho cenou. Pokud by však vzniklo třeba víc realitních kanceláří než nabízených realit… Jasné, že?

Moji rodiče měli košikářskou živnost. A jak museli plánovat! Nejen rozdělení výdělku, ale již předem. Kolik budou potřebovat proutí a dalšího materiálu pro celoroční práci. Jaké proutí to má být (podle určení na stloukanou práci z proutí neloupaného či podle toho, jaké zboží během roku mohou uplést a prodat). Kolik proutí sklízet v jarním termínu (protože toto se mízovalo a loupalo, takže splétané pruty byly bílé) nebo v podzimním, kdy se pak proutí muselo vařit, aby se dalo dobře zbavit lýka, což naopak poskytlo do červena zabarvené pruty. Prostě bez plánování by neuspěla ani taková malá živnost s několika pracujícími. Co teprve velké podniky a celá společnost.

Prostě plánovat je nezbytné. Spoléhat na nějaké samoregulační neviditelné ruce je sice propagovaná, ale ve skutečnosti nepoužitelná zásada.

Je ovšem rozdíl - a to jak v plánování jednotlivce, rodiny, skupiny či celého státu - jak podrobně či reálně se plánuje.

Začal jsem přírodou a tou také končím.

Vždyť i ten sysel, jako kdyby plánoval, prý shromažďuje zásoby na zimu podle předtuchy, zda bude zima dlouhá a tuhá, nebo ne.