Leden 2015

Někdy se těžko vybírá

27. ledna 2015 v 19:53 | Blechovan |  Na téma
Tak na příklad. O Ukrajině kdekdo tvrdí něco jiného. Občane, vyber si. Prý se tam vměšuje Rusko. A kdo byl na Majdanu? Šéf CIC. Dosud jsem nevěděl, že CIC je ruská zpravodajská služba. Také tam byl pan Schwarzeneberg. No ten už tedy má do Rusa opravdu daleko.

Nebo. Pan Porošenko střídavě uvádí, kolik tisíc ruských vojáků, kolik stovek tanků, samozřejmě Putinových, tam působí v bojích Ukrajiny s dvěma částmi země, které se nechtěly podřídit majdanskému puči. Jen opomenul doložit z jakých věrohodných pramenů má tuto informaci.

A mezitím Rusko využilo vzoru Kosovo, aby na podkladě referenda krymských občanů, ve vší skromnosti tuto dávnou ruskou oblast začlenilo do federace.

Putin od počátku tvrdil, že se má Ukrajina dohodnout na vhodné decentralizaci. Jenže to by Jaceňuk a pravý sektor pochodovaly na Kyjev. A "opolčenci", jak se rusky nazývají bojovníci proti Kyjevu, nejeví zájem o jednání, když je ukrajinská vláda nahrazuje válkou. Takže se raději válčí. Nicméně je Putin hlavním viníkem a ukrajinští Rusové jsou teroristy.

Je to tak? Nebo jak to vůbec je?

Těžké rozhodování, létají-li vzduchem a médii vzájemná obvinění ničím konkrétním nedoložená. Jen si vzpomeňme na sestřelené malajsi

Malajské letadlo. Kolik obvinění všech možných účastných stran už padlo. Ale věcné vyšetření ani po několika měsících neproběhlo. Putin sice neobviňoval nikoho, kladl však Ukrajině otázky. Ukrajina nekladla otázky, neodpovídala, ale obvinila málem osobně Putina. To americký prezident měl jasno: Hlavní odpovědnost za sestřelení nese Putin. Teprve když mu jeho vlastní zpravodajská služba vpadla do zad sdělením, že nemá žádné důkazy pro takové tvrzení, zmlkl na čas.

Zkrátka. Občan nemá šanci udělat si vlastní názor na podkladě věrohodných informací.

A tomu se říká svoboda slova, svoboda informací a demokratická společnost.

Já se přiznám. Nefandím nikomu, ale hrozím se toho, že ať je vinen kdokoli, někdo mate veřejné mínění a chce na celé krizi vydělat.

Násilí, válka? Přece známe, že hovoří-li zbraně Múzy mlčí. A pravda, případně i s láskou, se krčí někde v koutku z obavy, že nějaký dron či třeba dokonce Bulava mu nejistotu ukončí.

Zakázané ovoce …

20. ledna 2015 v 18:52 | Blechovan |  Na téma
Co je zakazováno, do je doporučováno. No jen si vzpomeňte na mytologii. Tak hned když Stvořitel zakázal Adamovi a Evě mlsat jablíčka z jeho oblíbené jablůňky. No, neochutnejte je! Ochutnali, ochutnali. A od té doby všechno zakázané voní lákavě, ba lákavěji než doporučované. Hned mi napadá. Nemíval jsem bůček rád. Jenže sotva jsem dospěl do stadia, kdy jej začali dietáři zakazovat, zavoněl mi neodolatelně.

Ale i z jiného soudku. Neměli jsme možnost volně podle svého uvážení cestovat. Byť se jednalo také o nedostatek devíz, toužili jsme po světě. Ne že by dnes mnozí necestovali. Ale za sebe mohu prohlásit, že mne cestování do dálek neláká ani zdaleka tak, jako poznávání kdejaké domácí zvláštnosti. Naštěstí mi to nikdo nikdy nezakazoval, takže - se mi nechce cestovat ani tam, ani onde.

Pak jsem si položil historicky dávno prošlý dotaz. Kdyby kdysi dávno ten Stvořitel Adamovi a Evě jablka přikázal, množili by se vůbec lidé?

Jinými slovy, zákaz může být lepším popudem k činnosti než doporučení.

No, nebude to na sto procent, ale krade se u nás? Ó jé! Lže se u nás? Jakby ne. Podvádí se manželé? No jestli!

Ještě že aspoň ti politici nám nelžou. (Omlouvám se, že vám teď tady lžu.)

Byli jsme před internetem…

12. ledna 2015 v 20:17 | Blechovan |  Na téma
Chtělo by se říct: "Byli jsme před internetem a mohli bychom žít i bez něho. To je ovšem příliš zjednodušené. Internet přinesl mnohé nové možnosti v oblasti informací, vzdělávání i mezilidských vztahů. Rychlost, s níž pronikne libovolná informace třeba i do poslední vesničky na světě, je ohromující.

Na druhé straně lze prohlásit, že jakkoli dovede být internet dobrým sluhou, je setsakra špatným pánem. Prostě je třeba k němu přistupovat rozumně, tak nějak 'všeho s mírou'. Omezí-li se styk mezi - především mladými - lidmi téměř jen na sociální sítě, a hledá-li člověk informace jen na internetu, má to svá vážná úskalí.

Tak hned - spolehlivost informací. Nezkušený internetovač (což je většina mladých, ale ani zdaleka ne jen mladých) si zvolí heslo, vloží je do příkazového řádku a zírá. Sto, tisíc i víc nabídek, a z nich si má člověk zvolit tu správnou. Jenže která je opravdu správná? Řeknete si třeba Wikipedie. No, v podstatě je spolehlivá, jenže vkládající se neubrání, aby výklad pojmu (hesla, události) neovlivnilo jeho názorové zaměření. Spolehnete-li se na serióznost příslušného webu, musíte o něm něco víc vědět. Ale co běžný uživatel internetu ví o spolehlivosti a serióznosti toho kterého zdroje?

Prostě to chce jisté znalosti, značnou opatrnost a rozvahu při výběru informací, a zejména náročnost při posuzování jejich spolehlivostí.

Někteří straší, že zanedlouho bude manipulace s informacemi ještě větší, že se "nežádoucí" informace budou odstraňovat, že… že… Tak to by asi nebylo dobré. Omezit zdroje ne podle spolehlivosti, ale podle toho, jak dodavateli signálu vyhovuje, to by byla cesta do pekel. Stát se otrokem internetu (zvláště internetových her a sociální sítě) je však také cestička vedoucí k Satanovi. Využívat internet jako skutečně pohotový zdroj předávání informací, jako možnost zjednodušení a zvýšení dostupnosti pro dohovor mezi lidmi, to vše je a bude mít velký význam, a proto by internet chyběl mnohem víc, než si dnes mnozí připustí.

Ovšem omezit kontakt s okolím na surfování po internetu, trávit u počítače všechen volný čas a nezamýšlet se nad účelností, přínosem a spolehlivostí získávaných poznatků a prožitků, to by vedlo nejen k izolaci od společností a reálného života, ale doslova k degeneraci.

Takže ještě jednou. Byli jsme před internetem a žijme s ním s rozumem, ale nejen s ním. Žijme i bez internetu, vedle něj.

Spíše neznámý

9. ledna 2015 v 20:09 | Blechovan |  Na téma
Nemám příliš v lásce, když z některého človíčka dělají tajemného. To je jako levné maskování na "zajímavo".

Naproti tomu "znám" mnoho lidí, často velice významných, které vlastně neznám. Nebo přesněji. Znám že existují, vím mnohé z toho, co se o nich vypráví, ale neznám, co je na vyprávěnkách pravdy, a co je zcela zatajeno.

Jen si vezměte naše prezidenty (i ty nezvolené). Co všechno o nich víme? Tedy přesně řečeno, co všechno se o nich dočteme a doslechneme, ale pravdivý obraz? To by to dopadlo, kdyby se to provalilo. Tak třeba hned ten lavečkový. V devadesátém roce jsem se zájmem sledoval jeho novoroční vystoupení. Žádná nezaměstnanost, žádné vojenské bloky, láska a pravda na všechny azimuty. A pak nám nějaký pan Duka při bohoslužbě za duši již nežijícího letos práskl, že mu Velký Václav v roce 1990 prozradil, že jeho cílem je vstoupit do NATO. Kdo lhal či lže? První nebo ten druhý (církevní papaláš nejvyššího domácího rangu!).

Případ další - teoretický ekonom. Tak dlouho jsme se odráželi ode dna, až jsme se zabořili do bahnitého podkladu a máme přes půl milionu nezaměstnaných, o bezdomovectví a některých hladovějících dětech ve škole (při celkovém dostatku) ani nemluvě.

Také třeba ten další uchazeč. Prohlašuje, že on by byl lepším prezidentem - jenže není. A v tom je prý ta chyba. Venkovští balíci (neuvedu-li kavárenskou definici "hnědá a rudá prasata") přehlasovali pražskou elitu a nezvolili Bémáka, ale obyčejného Čecha či - jak také označují hlavu státu - moravského kláťu (Z Kolína). A ten současný zvolený? Je tak drzý, že se odvolává na přímé demokratické volby, takže nechce poslechnout příkaz červených karet, použitých dokonce s požehnáním ze zámoří.

Známe tedy své papenheimské? Ani náhodou. Víme, co o nich ten či onen napíše, ale jací jsou opravdu, to se nedovíme. Média jsou přece od toho, aby vytvářela veřejné mínění, ne aby je zprostředkovávala, aby varovala před chybami, objektivně ukazovala obraz skutečnosti i těch osob tak, aby nebyly tajemné.

Vím, že zadání mířilo trochu jinam. Ale, čestné skautské, pro mě jsou tajemní a neznámí nejčastěji ti, kteří nám stojí v čele.