Únor 2015

To jsou mi nápady!

26. února 2015 v 19:32 | Blechovan |  Na téma
Je velikým štěstím lidstva, že naprostá většina nápadů zůstane neuskutečněna.

Je velkou škodou lidstva, že mezi neuskutečněnými jsou častěji ty rozumné - když se na nich nedá vydělat - než ty tak trochu fuj, ale výnosné.

Připomeňme se dávného českého krále Jiřího z Poděbrad a jeho snahu dosáhnout v rámci tehdejší známé křesťanské Evropy takovou dohodu, která by vyloučila války mezi státy. Jak to skončilo? Asi jako úmysl s meziválečným Společenstvím národů či poválečnou Organizací spojených národů. Občas byly využívány k podpoře válek těch nejsilnějších a nejvlivnějších, ale žádné válce nikdy nezabránily. A že těch válek, váleček i veleválek bylo! Stoletá, sedmiletá, třicetiletá, kdejaká koloniální, světová, náboženské, dobyvačné…

Prostě marná míru snaha. Spíše se daří vymýšlet finty, jak vlastní válečné zavinění svést na nevinného, prostě na konkurenta. A tak se zbrojí ne jako o závod, ale jako o život. A ono o život jde. Tomu, kdo ve zbrojení zaostává.

Nedá se nic dělat. Zbrojení, konflikty malé, střední i vysoké intenzity spotřebují mnohem víc, než společnost dokáže vytvořit. Proto se státy zadlužují, proto se na světě šíří chudoba i v bohatých zemích a nepředstavitelná bída v těch chudých. Nekoupíš drahé letadlo, aby se najedli všichni občané? On tě někdo přepadne, všechno co máš ukradne a občané budou mít dále hlad. Větší pro nutnost vydržování armády vítěze.

Kruh začarovaný zájmy zbrojařů, před jejichž vojenskoprůmyslovým komplexem kdysi dávno a marně varoval americký prezident D. Eisenhower.

A ještě mě napadlo. Co kdyby lidé dostali rozum a místo válek, embarg, blokád, bombardování - včetně humanitárního i těch ostatních - se domluvili, že se dá žít na světě v míru, bez loupeží území, suverenity, domovů a životů, ale v poctivé pracovní spolupráci?

No já vím, blbý nápad. Vždyť právě na tom by nevydělali ti, kteří rozhodují.

Nejistá hranice

18. února 2015 v 10:17 | Blecchovan |  Na téma
Co to vlastně je ten strach. A zvláště ten, který má být v nás?

Zcela laicky a nepsychologicky se domnívám, že k pojmu strach by měl být neoddělitelně přifařen pojem rozvaha (moudrost, opatrnost…). Abych to trochu přiblížil. Představte si, že se procházíte po okraji vysokého skaliska. Pod vámi je hluboké nic, do kterého spadnout… Raději nemyslet. Jdete proto tuze opatrně. Proč? Protože se bojíte? Nemyslím. Protože si uvědomujete nebezpečí, a rozum praví: "Opatrně!"

Jsou lidé, kteří tu opatrnost mají posunutu tím či oním směrem. Někdy k hazardu. Uvědomují si, že nechybí mnoho a bude zle. Ale překonají to. Mají tedy strach? Je uvnitř jejich myslí, či kde? Nebo prostě nejsou vybaveni pudem sebezáchovy a hazardují "bez obav"?

Nebo jiný příklad. Nikdo nezpochybní nebezpečí, že války, které v různých stadiích vývoje a v různé síle (hezký americký termín "války nízké intenzity"), číhají a hrozí. Máme prostě strach, takový ten hlasitý, co je nám vidět na očích, nebo jen obavu, která kdesi z hloubí naší osobnosti varuje: "Válka je vůl! Vlastně volové jsou ti, kteří válku třeba pro své úzké zájmy vyvolávají. Nezapomeň, že kolaterální ztráta hrozí právě nevinným, nezúčastněným. Buď opatrný, bojuj proti takové válce i proti jen možnosti, že vypukne!"

Já se domnívám, že v racionálních situacích není slovo strach správným vyjádřením toho, co - jsme-li normální - cítíme. A jsme opět u hlubších pojmů, jako je opatrnost, moudrost, rozvaha.

Ovšem když na mne z nenadání vyskočí nějaký lump, aby mne okradl či zmrzačil, to je něco jiného. Tam reaguje naše podvědomí, bouří se náš biochemismus a my reagujeme pudově. Pak tedy byl ten úlek strachem v nás. Tady moudrost nepomůže.

Jsme lidé, máme o svém živočišném druhu vysoké mínění. Měli bychom ve všech případech, kdy je čas na reakci, jednat rozumně, ne panicky, ne jako stádečko bezradných ovcí. Včas bránit situacím, kdy už nebude čas a příležitost včas předejít nejhoršímu, kdy už propadneme strachu, ať sídlí v takové situaci kde chce. Zabránit situaci, aby mohl dron odstartovat, ne se jen před ním strachovat a skrývat.

Není takového léku!

9. února 2015 v 17:19 | Blechovan |  Na téma
Když jsem byl malý, bylo takovým lékem na všechny bolesti maminčino pohlazení. Pohladit, pofoukat, potěšit.

Jenže pak přišly bolesti jiné než dětské a pohlazení či pofoukání nestačilo. Snažíval jsem se ponořit se do oblíbené činnosti, ať třeba v práci, ať při nějakém koníčku. A bolest sice neodezněla, ale ustoupila. Přestala být všezahrnující a jen tak z povzdálí číhala na mou nepozornost, aby zaútočila znovu.

Čas se nezastavil. Trochu moc jsem dospěl a bolesti tentokrát začaly trápit i naše - tehdy ještě - malé děti. Tak jsme s manželkou hladili, foukali, těšili jak to šlo, ale přece jen kousek té dětské bolesti odezněl tak, že trápil nás. Však mnozí znáte, jak bolí bolest dítěte, kterému nedokážete pomoci.

A co teprve mnohem později, když jsme se museli postupně rozloučit nejen se stařečky a rodiči, ale i s partnerem, ba se synem. Copak taková bolest přebolí? Copak se dá vyléčit nenahraditelná ztráta?

Za univerzální lék se sice často označuje čas, který přináší zapomínání. Jenže bolest tam uvnitř sice trochu ustoupí novým radostem a bolestem, ale nezanikne. Číhá, aby se znovu zvedla při nějaké příležitosti

Ne, není "lék na všechnu bolest". Jsou jen nezbytná životní narkotika, která množstvím nových dojmů, problémů a zážitků zařadí ty nevyléčitelné bolesti do archivu, kde už člověka neničí. Jen připomínají: NEZAPOMEŇ"

Lze snad zapomenout na celý život a na ty, kteří nám jej spoluvytvářeli? Nelze. Když už, tak zapomeneme na život. Ale to už nežijeme, kdybychom živí byli.

Zásadovost nebo předsudek?

2. února 2015 v 18:20 | Blechovan |  Na téma
Někdy je to těžké rozlišit.To máte jako s tím islámem. Naprostá většina lidí, kteří odsuzují islám kvůli radikálním islamistům vlastně o skutečném náboženství mohamedánů vědí jen pomluvy či nesouvislé útržky. Zkuste si pročíst - tak trochu souběžně - korán a bibli. Jistě mi dáte zapravdu, že z hlediska nebezpečí fanatismu si jsou obě náboženství rovna. Prý by žádný křesťan nemohl… Tak si zalistujte v bibli, a to nejen ve sterém zákoně, ale i třeba v tom novém. A ejhle. Hospodin přikáže Abrahamovi, aby obětoval - zabil a upálil - svého údajně prvorozeného syna. A co na to Abrahám? Rád nerad, pánbíček nařídil, už se chystal svázaného syna zapíchnout. A teď si představte, že nějaký islámský fanatik, který viděl, co Evropané a Američané udělali v Iráku, Libyi a dalších islámských zemích, hrkne mu v kuli, uslyší boží výzvu, a jede se. Ale copak se nedávno i v Evropě nevraždilo z náboženských důvodů. I když poněkud dříve, ale upalování nepohodlných, tedy kacířů a čarodějnic, bylo zdůvodňováno tím, že sice zahubí jejich tělo, ale zachraňují jejich duši. Ostatně terorismus s náboženským pozadím ve Velké Británii (nejen Severním Irsku) vládl a řádil donedávna. V Novém zákoně se například dovíme,e že Bůh zahubil nového křesťana a jeho ženu (rukou bratrů křesťanské obce) jen proto, že když prodali svůj majetek, aby se stali členy křesťanské komunity, část peněz si manželé ponechali "pro každý případ". Není to tak trochu varování pro naši republiku, aby se nezdráhala s církevními restitucemi?

Nebo Brejvik. Jakmile někdo propadne čemukoli fanaticky, ortodoxně, je malér na spadnutí. Křesťan, judaista, mohamedán nebo revolucionář, buď přemýšlí a jedná lidsky, nebo jeden jako druhý mají blízko k předsudečnému činu - ničení odpůrců, nevěřících.

Zkrátka. Zásadovost v jednání vyžaduje přemýšlení a schopnost uvažovat., Ortodoxnost, fanatismus (ať je to ta, která dodnes dokáže páchat škody některými skupinami v Izraeli nebo ona třeba ze Saudské Arábie) nemá v civilizovaném světě místo. Jenže kdo je civilizovaný. Ty státy USA, ve kterých se školy dosud setkávají s problémy při snaze vyučovat ne podle bible, ale včetně třeba Darwina, copak ty nejsou názorově blízko k té "pseudozásadovosti", končící předsudečným násilím?

Jen a jen snaha po vzájemném pochopení, může pomoci obhájit "naše správné zásady" (na obou stranách. Ne bezohlednost a fanatismus. Ostatně to, co jsme jako tzv. kulturní svět předvedli v Iráku, Libyi, Sýrii a na jiných místech Země, vždy pod zásadovými hesly o občanských právech a demokracii udělalo těmto právům i demokratickým zásadám medvědí službu - poškodilo je.

Zásadovost - ano. Předsudky - ne.