Duben 2015

I nemožné může být možným

28. dubna 2015 v 15:22 | Blechovan |  Na téma
Kdysi jsem zaslechl takovýto kategorický odsudek: "Ta Jiřina je nemožná! Přece takový kostýmek se už aspoň tři roky nenosí."

Takže bylo možné, aby Jiřina nemožná byla. Mne to zaujalo právě tím, že někdo je nemožný, protože nerespektuje módní trendy. No bylo to už dávno, takže můj názor na Jiřinku měl svou váhu. Ona mladá žena se mi velice líbila. Byla veselá, upřímná, měla pochopení pro odlišné názory jiných. A především byla velice bystrá a ve své kantorské práci se vyznala.

Ovšem, Jako dívka byla - podle jiné ženy - nemožná, neboť nešla s módou.

Nechci odmítat módu. Často přináší nejen krásu, půvab, ale i praktičnost, tedy užitek. Jakmile se však "módní trendy" stanou tím, co určuje jak žít, jak se oblékat, jaké mít koníčky a především jaké mít názory, stává se z módy účinná brzda rozumu.

A rozum by se měl jen a jen moudře (s rozmyslem) usměrňovat, ne potlačovat.

Tak třeba bylo či je módou (jak se ten směr, ksakru, jmenoval?) popustit kalhoty co nejníže, aby se divák mohl pokochat mladou svěží pokožkou dívky v místech, kam je vidět nejlépe až při převlékání či na koupališti. Když se nachladí ledviny, však si lékaři nějak poradí. Já naopak nedávno viděl - při výdeji obědů - jednu, no dívku. Ta měla kalhoty tak super, že když se k obsluhovaným otočila zády, bylo vidět… No kam je vidět, když někomu spadnou (skoro) kalhoty. Přiznám se, že jak ve svém věku v ženách vidím spíše mámy a babičky (to přeháním) ten zjev mne zahnal z jídelny mezi normální lidi.

Zkrátka dívka byla fakt nemožná. A přece jenom byla!

Světlo v ledničce?

21. dubna 2015 v 14:46 | Blechovan |  Na téma
Kdykoli otevřu ledničku, rozsvítí se světlo, které mi prozradí, zda vyhledávaná dobrota je k disposici. Na konci ledničky je však tma! Ta znamená, že v ledničce je nikde nic, čím bych - třeba ještě narychlo před spaním - přispěl k nezdravé životosprávě.

Ale slyšel jsem vyprávět příběh o "potřebném" tlouštíkovi a nemilosrdné nepřístupnosti chladničky.

Tak to byl - a dosud je - jeden žravý nenasyta, který přes svůj pracovní den (to znamená asi tak do půlnoci) neměl na jídlo a tím ani na otevření chladničky vůbec pomyšlení. Býval už tak utahaný tou prací (třeba v hospodě či u televize), že mu snad nezbylo ani tolik síly, aby tu tajemnou sluj poživatin, pochutin a zdravotně škodlivých dobrot vůbec otevřel.

Zalehl obvykle hladový (žízeň si třeba z té hospůdky nepřinesl). Jenže sotva jej první sen přivítal do druhého života, hlad zaburácel jeho zažívadlem, hladovec se probudil, a pak běda chladničce a jejímu obsahu, pokud byl shltnutelný.

Důsledky byly očekávané. Nepravidelná životospráva a půlnoční polospavé hodování zajistily trvalý růst hmotnosti, odrážející se samozřejmě na objemu i vzhledu. No, však si dovedete představit.

Ačkoli žráčovi blízcí měli všemožné návrhy, jak jej převychovat, vše bylo marné. Až jednou.

To se rodina rozhodla trávit společnou dovolenou na krásné chalupě, domovu nenapapánkovy sestry. Takže sestra prohlásila: "To by v tom byl sám Satan, abych toho nočního hodovníka nepřevychovala!" A její převýchova se ukázala být účinnou.

Každý večer, sotva její bráška vlezl do postele, vzala karimatku a deku, zalehla před ledničkou a klidně usnula.

Zanedlouho hlad a žravost přiměly převychovávaného, aby si zašel doplnit energii do chladničky. Jenže sestřino tělo neumožnilo ten potravinový sklad otevřít. Bráška sestru budil, ale se zlou se potázal. Ta se do něho pustila, vyčetla mu bezohlednost s níž ji uprostřed spánku ruší. Nu a ještě kdeco dalšího, takže milý nenasyta úplně zapomněl, proč sestru vyrušil a odkulhal do postele.

Když se to opakovalo i další noci, uznal nakonec, že nechce-li zemřít hladem, musí jíst s ostatními.

Tato léčba tmou ve dveřích chladničky se osvědčila tak, že při návratu z měsíční dovolené vezlo auto o dvacet kilo lehčí náklad. A to i po započtení těch pěti kilogramů, které mladší členové dovolenkové party přibrali.

Jak to pokračovalo po návratu do běžného života, nevím. Mám ovšem obavy, že z důvodu nepřítomnosti obětavé sestry, jakmile zanikla překážka před vstupem do chladu hojnosti, zmíněný hmotnostní úbytek rychlorychle zanikl.

A poučení? Nerozhoduje, zda je světlo v chladničce na konci či na začátku, ale zda je k disposici silná vůle - tety.

Veselá mysl …

15. dubna 2015 v 13:53 | Blechovan |  Na téma
Veselá mysl - půl zdraví. Čistota - půl zdraví.

Zdánlivě tedy nic nestojí v cestě, aby lidstvo bylo zdravé i bez zdravotního pojištění. Jenže to by různé ty farmaceutické a úřednické či dýlerské mafie přišly zkrátka, což nelze připustit. Ony by totiž ztratily půl zdraví, protože přijít o kšeft, na duše by jim padla chmura.

Ale i tak platí výzva: "Jen se smějte! Vždyť toho směšného v našem životě je něurekom, jak říkají na Slovači. Vezměte si na příklad toho moravského kláťu, jak mu přezdívá pražská kavárna! On si naivně myslí, že když je demokraticky zvoleným představitelem svých spoluobčanů, má právo říkat a dělat v souladu s ústavou to, co je podle jeho názoru pro zemi prospěšné. Naiva! Vždyť demokraticky, jak napsal jeden účastník na blogu, lze zvolit i kotě s velkýma očima! Poslouchat musí. Proto byl přece volen. A koho že musí poslouchat? Ty, kteří mají moc, protože mají moc majetků a zejména sponzory v tom správném zahraničí.

Pak se zamyslíš. Hojnost směšného, co by navodilo veselí? Ba ne. Mnohem více je trpkých úsměvů či černého humoru. Takový bezdomovec (a není jich zas až tak málo, a bude víc) důvodů k veselosti opravdu nemá mnoho. Sice někdy najde na kontejneru s odpadky odložené nezkažené zbytky potravin, šetrně zabalené, aby se neušpinily, a zaraduje se: "Ušetřím za nákup a zbude i na krabičák." Zaraduje se, ale do smíchu mu stejně nebude. Pokud se jedná o tu druhou polovinu záruky zdraví, čistotu… Kolik že stojí jeden kubík vody? No, podívejme se raději jinam. Prostě bezdomovec asi nebude mít to zdraví tak stoprocentně úplné.

Jiná skupina, která má blíže k nářkům než ke smíchu, jsou nezaměstnaní. Jejich počet, díkybohu, poklesl a jen o pár desítek tisíc překračuje půl milionu. Dostávají podporu od státu a výsměch (veselý?) od těch, co jsou za vodou a v žitě. A nemají-li schopnost správně se společenským podmínkám přizpůsobit jednak proto, že jejich schopnosti na to nestačí, jednak proto, že prostě práce pro ně není, stanou se nepřizpůsobivými a mohou propadnout drogám, gamblérství a jiným formám beznaděje.

Nebo takový chudák miliardář. Všechno šlo tak krásně jak po másle, volební sponzorství se vyplatilo a přineslo výnosy. A najednou nějaký český závistivec se hrabe v miliardářských špinavých kšeftech, jako kdyby nýmandům nemajetným bylo vůbec něco do toho, jak se elita napakovala!

Prostě vesele, prosím, ale do smíchu přemnoha z nás není ani náhodou.

Dávný filozof vyslovil moudrost: "Dokud dýchám, doufám." Dnes bychom mohli parafrázovat: "Dokud dýchám, snažím se být veselý."

Jen se smějte! I tomuto napsanému, i všelijakým anekdotám o blondýnkách, policajtech, oficírech, miliardářích. Smějte se a třeba zapomenete na chvíli na to, že život mnohým přináší spíše starosti a vrásky než úsměv. Smějte se, dbejte na čistotu bez ohledu na její cenovou náročnost, DPH a plýtvání těch, co jsme jim dali důvěru, aby "nás řídili". Smějte se a nemyslete na hladovějící z celého světa i z domova, nemocné bez pomoci, protože na ni nemají peníze.

Smějte se, vždyť se pak ušetří na zdravotnictví a snad bude možné zrušit i zdravotní pojištění.

Nač pojištění, když veselá mysl a ta čistota…

Není tortura jako tortura

6. dubna 2015 v 19:16 | Blechovan |  Na téma
O velikonočním pondělku je mučení dívek a žen povoleno! No, mučení ani tak ne, ale troška jim naklepat zadečky, to by většině dívek chybělo. Vždyť hojná výplata dívek je svým způsobem průzkumem veřejného mínění o oblíbenosti té které.

Může být skutečné mučení povoleno?
Horší je to už s opravdovým mučením. Sám jsem nikdy nic podobného neprožil, ale znal jsem několik vězňů německých věznic z protektorátní doby okupace. Neradi o tom mluvili. Jen profesor a ThDr. Černý, který nás učil na gymnáziu náboženství, nám vyprávěl, jak to chodilo v Buchenwaldu. Protrpěl tam od března 1939 až do osvobození. Také znám fotografie, které na Eisenhowerův příkaz pořídili američtí dokumentaristé po osvobození tohoto koncentračního tábora.

Rovněž jsem v posledních letech četl a slyšel mnoho o mučitelích ze Státní bezpečnosti v padesátých letech minulého století. Nezpochybňuji je, byť dva dobře známí, kteří vězením v padesátých letech prošli, o mučení nehovořili. Snad se "přiznali" bez mučení. Zvláště ten, který v gehlenovské protistátní skupině měl za úkol "jakmile začne třetí světová válka" (to jsou jeho slova) zbraní zabránit dělníkům, aby se dostali ke zbraním v továrně. Ono již samostatné vězení je svým způsobem mučení pro člověka, který je přesvědčen, že vše, co dělal, vykonával pro dobro spoluobčanů.

Při odsuzování nepěkného zacházení s vězni ve zmíněných padesátých letech mi vždy připadne na mysl, jak je možné i dobrou myšlenku - sociálně spravedlivé společnosti - poškodit, ba i zničit porušením zásad, které jsou oficiálně vyhlašovány.

A pak z čista jasna do našeho života vpadly informace o americkém zacházení s vězni v Abú Ghrajb. Můžete si to najít na internetu ve Wikipedii na adrese


Jak je možné, že někteří lidé mohou tak morálně zdegenerovat? A to v demokraticky vedené společnosti a v rámci akce, která měla zlepšit situaci iráckého lidu válečným odstraněním diktátora Husajna!

Výjimka sice potvrzuje pravidlo, ale když v letošním roce pronikly na veřejnost informace o "schválených formách mučení", používaných americkými orgány při výsleších lidí podezřelých z terorismu, bylo zřejmé, že některé výjimky byly běžnou metodou.

Proboha, lidé, vyhánět čerta ďáblem se nikdy nepodařilo. Vždy, když čert uprchl, ďábel nastoupil na jeho místo. Exorcismus dnes až na výjimky neprovádí ani katolická církev. Proč usilovat o spravedlivou, čestnou, demokratickou a humánní společnost nehumánními metodami? Schváleným mučením, humanitárním bombardováním, vyvoláním náboženského a dalšího chaosu v dříve stabilizované sekulární zemi opravdu můžeme jen jednoho čerta nahradit jiným ďáblem, mnohdy ještě horším, než byl ten vyhnaný.