Červenec 2016

Spěchejme pomalu!

21. července 2016 v 13:28 | Blechovan |  Na téma
Nikdy se nezastavit? Nikdy? Opravdu lautr nikdy? Tak to asi nebude nejlepším řešením života.

Pokud mám vytyčenu jasnou životní cestu, jdu po ni soustředěně, vytrvale, ba i tvrdohlavě. Jenže v životě není jen jedna cesta. Existují tucty, ba kopy odboček, které sice většinou mineme, ale měli bychom alespoň zauvažovat, nevedou-li k cíli zkratkou. Prostě žít nejen jedním cílem, ale naplno. Rodina i práce, zábava i obětavost. Vytrvalost i nezbytná odpočinutí, aby ten vytoužený či vytčený cíl mohl být dosažen, abychom nezůstali v polovině cesty vyčerpáni…

Takový život v poklusu, bez odpočinku, bez rozhlédnutí se kolem čeho právě probíháme, to je jedna obrovská CHYBA! Je nutné sledovat nejen nač našlapujeme, ale i co se kolem nás odehrává. Kdo spěchá příliš, uštve se. A to musel mít štěstí, že z únavy nenaboural, neupadl, nezakopl o neštěstí.

Zkrátka dávno moudří vyzývali: "Spěchej pomalu, s rozumem!"

My, kteří pocházíme z venkova, dobře víme, že splašené spřežení cíl nedosáhne. Ba, co dím, dva volci v zápřahu volným krokem dojdou tam, kam je třeba. Splašený kůň spíš převrátí připřažený vůz, a kočí aby pak koníčka uklidňoval, místo toho, aby už seděl doma u holby (za těch starších časů sedět u kafička pro kočího nebylo až tak přitažlivé, jako to pivečko).

V srdci i v mysli

13. července 2016 v 19:51 | Blechovan |  Na téma
Nejsilnější naše city bývají ukryty hluboko v… V čem? Kde sídlí láska, lidská solidarita, poctivost? Jistě to není v parlamentech, soudních budovách či na policejních stanicích. A už vůbec ne v armádních ubytovnách a skladech. Tam všude snad sídlí snaha po více méně udržování jakéhosi domluveného pořádku.

Jenže to, co jeden hodlá vlastním životem jako "pořádné a správné" prosazovat (třeba v Daeši), to je pro jiné smrtelně nebezpečné. (Nezapomínejme na naši historii, na katolický středověk, příliš se od fanatismu Daeše nelišící.)

Armádní ubytovny či sklady na jedné straně umožňují nasadit všechny síly k obraně dobra, jenže opět jeden za dobro považuje vládu oligarchů, jiný společnost, která je schopná zajistit slušný život (včetně vzdělání, práce, péče v případě nemoci…). Takže co vlastně ty nákladné složky mají zajišťovat? Podle některých čísi národní zájmy, což v době kolonialismu - doba, kterou stará generace ještě pamatuje - znamenalo zotročení, porobení jiných.

Z toho plyne, že výše vyjmenované, od vlád po armády, jsou služebníky jistých zájmů, třeba i nesprávných. Jinak by nebyly války a podobná alotria.

Takže kde ty city, jako láska, solidarita, zodpovědnost… opravdu mají u jednotlivců útulek?

Jedni řeknou, že v srdci. Symbol rudého srdce pak má znamenat jen a jen dobro. Ve jménu dosažení dobra - třeba demokracie a svobody - ovšem dokázalo letectvo - jistěže lidsky dobrých zemí - vraždit, rozvracet.

Taktéž láska. Pokud je jen a jen v srdci, a nějak pozapomeneme angažovat do svého rozhodování i rozum, může být malér. Jinak by zklamaný milenec nevraždil zrádnou milenku, matka nepohodlné dítě, když se stalo překážkou "nového manželského štěstí". Dál asi není třeba slov.

Zkrátka hluboko v srdci sídlí ty naše nejdůležitější a často rozhodující city. Pokud se však "neporadí" i s rozumem, může být malér.

Proto nezapomínejme. Srdce mi ukazuje cestu, mozek ověří její správnost.

A co teprve falešné sliby?

5. července 2016 v 17:29 | Blechovan |  Na téma
Nemám na mysli falešné sliby sňatkových podvodníků. Trápí mne spíše falešné úsměvy, s nimiž před volbami kdekterý politik slibuje kdeco, aby po volbách -"Sorry, to víte, koaliční partneři…"

Když kdysi moc dávno tehdejší předseda odborů a čelný představitel Komunistické strany Československa Antonín Zápotocký ujišťoval živnostníky, že strana podporuje a bude podporovat řemesla, docela možná ještě netušil, že zanedlouho se situace změní. On byl původem a smýšlením dělník, kameník, který byl možná někdy vývojem překvapený stejně jako mnozí z oněch živnostníků. Nicméně porušený slib mu málo kdo odpustil

Když v roce 1990 v novoročním projevu ujišťoval Václav Havel, že nikdy žádná nezaměstnanost, nikdy on nebude žádat vracení majetku… Možná, že to i myslel vážně. Nicméně nezaměstnanost 400 000 lidí se dnes vydává za normální stav, protože stát nedokáže zajistit rekvalifikaci na potřebné profese, vyhazuje obrovské peníze i na soukromé a církevní vysoké školy, aniž by mohl vytvořit podmínky pro potřebná místa odpovídající kvalifikačnímu stupni. Proto jsou mezi "flákači a povaleči žijícími ze sociálních dávek" i mnozí vysokoškoláci. Majetek, který světový politik restituoval mu jistě nezávidíme, ale nesplněné sliby opět nazapomínáme.

Kardinál Tomášek při první církevně restituční vlně na počátku devadesátých let prohlašoval, že víc už církev požadovat nebude, jistě to říkal upřímně. Jenže za jeho zády již číhali chtiví vlci, aby chňapli i po tom, co jim nikdy nepatřilo. S úsměvem pak křtí nové stříkačky hasičům - a bez úsměvu natahují ruce po dalším a dalším. Teď například by rádi, aby obce - bez ohledu na "zákon o navrácení majetku" udržovaly kostely a další církevní stavby z veřejných peněz.

A co teprve když jsme vystupovali - a bylo to tehdy správné - z Varšavské smlouvy! "Již nikdy do žádného vojenského bloku!" sliboval tehdejší idol a prezident. Nu a zanedlouho se nechal slyšet, že nemůže být referendum o vstupu do NATO, protože by občané mohli rozhodnout špatně.

Jak to stojí v písmu? "Ne podle slov, podle skutků poznáte je."

Ne falešné úsměvy s falešnými sliby, ale čestné úsilí o prosazení toho, co nejen politici, ale každý z nás slíbil a slibuje!