Říjen 2016

Ani náhodou!

31. října 2016 v 21:07 | Blechovan |  Na téma
Moudří dávných dob podobné úvahy zamítali. Lidová moudrost takové snahy ohodnotila rčením Kdyby - chyby. Zkrátka. Na průběh historických událostí působí tolik vlivů, že není nejen v silách člověka posoudit, co by se stalo, kdyby k něčemu nedošlo. Je to trochu jako hra v šachy, když by na šachovnici táhlo několik různých šachistů tu bílými, tu černými.

Trochu z historie.

Co by bylo, kdyby Kain nezabil Ábela, ale naopak… Co by bylo, kdyby Lotova žena nebyla zvědavá. Nedošlo by ke krvesmilnému vývoji v rodině spravedlivých… Kdyby Krista neukřižovali… Kdyby Indiáni bělochy nevítali, ale… Kdyby Féničané nevynalezli hláskové písmo… Kdyby Kolumbus v Atlantiku ztroskotal…

Prostě světový vývoj (a vlastně i život jednotlivce) není ovlivněn jedním faktorem, ale celou spoustou na vzájem provázaných. Jeden jediný zpravidla může sice mnohé ovlivnit, ale ty ostatní nevyšachuje.

Kdybych chtěl být aktuálnější, tak třeba. Jak by se vyvíjely vztahy mezi Východem a Západem po druhé světové válce, kdyby americký prezident Roosevelt nezemřel v dubnu 1944, ale až po skončení funkčního období? Je jasné, že ani zde nemůžeme s alespoň minimální dávkou jistoty tvrdit, co by bylo, kdyby…

Pokud ovšem máme-li na mysli třeba sci-fi či pohádku, pak si můžeme zafantazírovat. Ale výsledek podobného snažení bude opět jen pohádkou, když už ne jen zbožným přáním, "jak bychom to my chtěli".

Abych to trochu nadlehčil. Vždyť ani manželé, kteří se po několikaletém manželství dohadují třeba takto: "Kdybych si byla vzala Mirka místo tebe," to vlastně nemyslí vážně. Neboť - jak zpíval básník - "Co už se stalo, stalo se, můžeme klidně zívat…"

Divné představy

25. října 2016 v 9:59 | Blechovan |  Na téma
Co je to představa? No něco, co vlastně není ve skutečnosti, jen jsme si to vymysleli, jen si představujeme, že to je.

Naší představou je mnohem spíše několik tisíc různých bohů a božstev, duchů dobrých, zlých i neutrálních, džinů (tady nemyslím v podobě nápoje), tartar či peklo, nebe či elysium. Zkrátka to vše si možná lidé opravdu jen představují, i když bojům proti jiným představám podlehly statisíce lidí a dodnes umírají nejen ve jménu Alláha.

Mně vždy připadlo toto filozofické dilema - skutečnost či jen zdání - trochu podivně. Třeba takto: oběti se celý svět jen zdá, je to představa. Vrahovi se oběť také jen zdá, jakož i on jí. Ovšem jen do okamžiku, kdy jeden druhého zapíchne. Pak už se zamordovanému vrah ani cokoli jiného nezdá. Takže vlastně když se vrah jen zdál, když byl jako celý svět snem, žiji ještě? Nebo se zavražděný zdál jen sám sobě? Kde se ten vrahoun zatracená vzal?

Vesmír, svět, živí tvorové, rostliny, prostě všechno existuje a my se jen snažíme to poznat a pochopit.

Pokud by svět a projevy v našem životě byly jen snem, byl by to pořádně opilý a nemorální svět. Copak by se nám mohlo zdát, mohlo by nás vůbec napadnout, že se vraždí lidé po stovkách, tisících? Že pro rozdílné sny různých lidí vznikaly a vznikají války?

Mně tato filozofická konstrukce o světě, jako našich pouhých představách (a o bez ohledu na slavná jména některých hlasatelů) připadá jako příliš umělá. Zkoumat i snít může jen ten, kdo je. Naopak část toho, co zkoumáme, může být opravdu jen snovou představou. Právě třeba zmíněná božstva.

Dnes nejsme ani zdaleka schopní celý vesmír, stejně jako otázky života, pochopit. To ovšem neznamená, že jsou jen snovou představou - snících. Snažme se proto poznat vše kolem sebe, pronikat do tajů vesmíru a neodbíhat k filozofickému čumění na vlastní pupek v naději na spasení.


Pokud bychom se však zamýšleli nad dnešním tématem v podobě Svět je naše představa, vypadala by situace zcela jinak. Vše ve svém okolí a vůbec v celém vesmíru poznáváme svými smysly a proto si v mysli také vše zobrazujeme tak, jak to mohou smysly popsat. To ovšem neznamená, že by svět byl neskutečný, tedy "jen" naší představou. Pouze bychom tím potvrdili, že poznáváme-li všechno svými smysly, mohou být také jevy, které smysly nepoznané přímo, vyvozujeme na podkladě úvah (třeba laických, raději odborných). Také proto jsou některé skutečnosti - mezi nimiž jsou rozmanité fobie - obtížně uchopitelné. Jako kdyby byly mimo možnost našeho vnímání. Pokud však do výbavy poznávání přiřadíme také abstrakci, rozšiřujeme okruh poznatelnosti i do oné smysly nepostižené.

Chce to rovnováhu

11. října 2016 v 19:26 | Blechovan |  Na téma
Dost neurčitý termín: Být svůj. Lze jej vnímat z hlediska jednotlivce, a pak může být vykládán jako Dělej si, co chceš, co se tobě líbí a hodí. Nehleď na názory a potřeby jiných. Buď svůj, bez ohledu na ostatní. Tož tak svým bych být nechtěl.

Také lze to Být svůj vnímat jako hledání a nalézání svého místa ve společnosti, obhajování i prosazování svých názorů, k nimž jsi přišel díky poznání i vlastním citem.

Ten druhý případ se mi zamlouvá. Totiž neustupovat v názorech i požadavcích jen proto, že nějaký "hlavní mediální proud" - byť by i ze zahraničí diktoval - požaduje něco jiného, než ty považuješ za správné. Lze to rovněž vyjádřit, že když už se snažím o jistou kariéru, pak ji nedělám podlézáním, zradou svých názorů, ale důsledností v práci, kdyby to pro mne znamenalo jistou životní brzdu. Jen tak pro přiblížení. Celá řada někdejších komunistů hned po listopadovém převratu byla najednou "svá" obráceně než do té doby. Někteří ze strachu, jiní jen z prospěchářství a ještě jiní proto, že se jen vezli, ale jejich hodnota nespočívala v takové či makové politické příslušnosti, ale v jejich schopnostech a práci.

Takové Být svůj ovšem vyžaduje jednak hluboké znalosti, umožňující domýšlet své představy pro skutečnost, ne jen vzdušné zámky.

Být svůj samozřejmě nežádá jít hlavou proti zdi. Stěnu, která ti překáží, sám nezbouráš. Obejít ji samozřejmě můžeš, takže - jako kdyby nebyla. Kdo chce opravdu být svůj, musí být trpělivý a vytrvalý

Být svůj znamená též nenechat si diktovat od kdejakého chytrého blbce, kdyby i miliardy a zahraniční kmotry k disposici měl. Být svůj není výdělečný stav, zato přináší vnitřní uspokojení.

Takže - každý je takový, jakým se dělá. Buď se třeba i uskromní, ale nejedná v rozporu se svým svědomím, nebo na milé svědomí zadupe, aby nezlobilo, dělá, co se po něm chce, a "počítá co mu to vynese".

Nevzdělanost

4. října 2016 v 19:27 | Blechovan |  Na téma
Vzdělání je bezpochyby pro orientaci v životě stejně důležité jako světlo pro orientaci na zemi. Bez vzdělání žijeme ve tmě a podle toho to s naší (des)orientací dopadne.

Stejně tak jak není každé světlo dostatečně silné, aby nám osvětlilo cestu a umožnilo vyhnout se překážkám a nástrahám terénu, tak je vzdělání potřebné, abychom se dokázali orientovat, zvláště v době přemíry neověřitelných informací, v životě.

Nejjednodušší příklad jsou reklamy. Možná si ještě vzpomenete, že se uváděly argumenty proti pití kávy, protože zvyšuje tlak krve a může způsobit rakovinu. Já na to pamatuji. Pak se objevily "nejnovější" výzkumy, podle kterých tři šálky kávy denně snižují riziko vzniku rakoviny tlustého střeva. Třeba ta reklama (po protestech stažená), kdy dítko bylo nabádáno, aby "když musíš, tak musíš" ukradlo tatranku ženě, sedící v autě (o zubním kazu ani muk). Mohl bych pokračovat. Ještě výraznější je to u šmejdů a všelijakých půjček bez záruk a z ručky do ručky. Kdo nemá trochu přehled (a právě vzdělání takový přehled poskytuje), naletí, a pak "lituje, když už pozdě je, bycha honiti".

Nebo taková Evropská unie. Bylo u nás o vstupu do ní referendum. Vzpomínáte, jaké argumenty se tehdy v televizi objevovaly? Mne rozesmálo, když nějaká zpěvačka zdůrazňovala, jak to bude pro nás všechny krásné, když už nebudou muset na letišti a na hranicích předkládat pas. V zásadě měla pravdu, ale pokud její přehled (znalosti, vzdělání) končilo tady a nedosáhlo třeba na omezení výroby tradičních českých výrobků, byl její postoj - jak říkával V. Klaus - úsměvný. Občané měli být soustavně, kvalitně a spolehlivě informováni o tom, jak to v EU chodí a jaké změny po vstupu nastanou. Zřejmě bychom vstup stejně schválili, ale ne jako když vytáhneme "kočku v měchu" (dnes spíš česky kindrvejce), ale s vědomím prospěšnosti i povinností a rizik.

Nebo taková historie., Kdo se ve škole o dějiny nezajímal, snadno jej přesvědčí nějaký klamavec o historickém nesmyslu. Třeba že Beneš vyhnal české Němce. Ostatně já patřím ke generaci, která ve škole dějepis několik roků neměla, protože se vládnoucím Němcům za války nehodilo, aby lidé věděli. No, dnes se na školách dějepis také moc nemusí. Lépe se pak s mladými manipuluje. Třeba jaký byl Hus kacíř, Beneš zločinec (viz Schwarzenbergovo vyjádření, že by dnes šel k mezinárodnímu soudu) atd.

Zkrátka. Kdo nechce jen konzumovat, co mu média apod. předkládají, musí znát, aby si mohl vlastní názor vytvořit.

Aby nemusel žít ve tmě, případně ve světě osvětleném klamným světlem polopravd až nepravd.

Musí se vzdělávat.