Prosinec 2016

Prý není šprochu, aby…

19. prosince 2016 v 14:51 | Blechovan |  Na téma
Na pochybné otázce, jakou je "A co když je to pravda?" je založena většina lživých, vědomě lživých dezinformací. Místo věcného ověření, zda nějaké tvrzení odpovídá skutečnosti (což by měli dělat ti, kteří různé fámy šíří, tedy především všichni "mediátoři"), někteří rozšiřují neověřená a často zpochybnitelná tvrzení. To je nástroj těch, kteří vědí, že nemají pravdu.

Nejde jen o politická, ideologická témata, včetně těch náboženských. Uveďme si dva příklady. Jeden z dávnější doby, který prožili moji praprastařečci. Narodil se kluk. Šikovný, neposedný. Stalo se, že si zranil oko. Zašli proto za místním lékařem (v Morkovicích). Ten pečlivě prohlédl zranění a opatrně upozornil, že zraněné oko je zachváceno nějakou infekcí, či co. Doporučil proto navštívit nemocnici, kde specialista zraněné a ztracené oko odoperuje a tím to druhé zachrání.

Nepřekvapí, že rodiče tehdy nedůvěřovali praktickému lékaři. Překvapí však následující. Odjeli do Vídně k očnímu specialistovi (mohli si to dovolit, šlo o celkem bohaté statkáře). Co čert nechtěl, odborný oční lékař navrhoval stejné řešení, jako ten místní praktik. Praprastařeček už už si chystal peněženku k úhradě navrhované operace, ne tak jeho žena. Zbožná panimáma se rozhodla, že synkovi oko zachrání panenka Marie lurdská. Jelo se do Lurd. Modlitby, návštěvy chrámu a mší svatých, omývání zázračnou vodou… Panenka Maria měla právě jiné starosti, plánovala zřejmě jiné zázraky; chlapec přišel i o to druhé oko.

Dožil svůj život jako slepý hospodář. Nechci pomlouvat Lurdy a jejich zázračnou pověst, nicméně na ní možná bylo pravdy jen trochu, ale ta chlapci oko nezachránila. A to jsou v tomto poutním místě, plném prý zázraků, hned dvě komise, které posuzují, zda zázračné uzdravení bylo skutečně zázrakem. Jedna z nich je komise lékařů. Tu druhou tvoří církevní představitelé. Zřejmě medicíně rozumí víc než odborníci, proto je rozhodující komise zbožných profesionálů. V popisovaném příkladu ovšem nemusela zasedat komise žádná. Zázrak se nekonal, pravdy na šprochu o zázracích v tomto případě nebylo ani trochu.

Druhý příklad je ze světa politiky. Vzpomínáte ještě, jak v Radě bezpečnosti ujišťovali vysocí státní činitelé USA a Velké Británie, že Sadám Husajn má k disposici zbraně hromadného ničení, kterými je schopen do 45 minut zasáhnout kdekoli na světě? Byl to šproch, na němž se pravdy posléze nenašlo ani špetky. Mezitím však, pod dojmem věrohodného přednesu dané lži, byl sekulární Irák vojensky rozbit, ze země uprchly miliony lidí před hrůzami války a jejích následků (někteří z nich jsou součástí aktuální imigrantské vlny), prezident Iráku byl spektakulárně oběšen a - Irák dokonale rozvrácen. Tento nepravdivý šproch byl v základech současných problémů s Islámským státem.

Co doporučit? Nevěřit šprochům, nejsou-li podloženy věrohodným důkazem. Takový "šproch" může vypustit kdokoli. Třeba nějaký "nemyšlenkový tank", byť se nazývá Evropské hodnoty za podezřelé peníze.

Zvláště v otázkách, které mají významný vliv na celou společnost, jsou jakékoli šprochy nebezpečné, jak ta důvěra v zázraky.

Vždyť i církev nás učila Člověče, přičiň se, a Bůh tě odmění. Nikoli: Člověče, nestarej se, ale spoléhej na zázraky.

Šproch či pomluva, to je bomba, která vybuchne. Náprava vzniklé škody někdy ani možná není.

Mnoho věcí mi změnilo život

9. prosince 2016 v 18:22 | Blechovan |  Na téma
Pokud bych se chtěl zamyslet nad tím, co všechno mi změnilo život, asi bych byl zamyšlený až do Vánoc. Jen tak namátkou. To, že bylo Německo poraženo v druhé světové válce, vlastně zachránilo náš český národ, tedy i mne. Pamatuji, že nás v obecné škole přišli fotografovat (hlavu pěkně anfas a profil) pro potřeby rasového posouzení (fotky mám ještě schované jak ten Čochtan opasek utopeného). Chlapi při nedělní besedě Na ponku to komentovali (v zámečnické dílně našeho souseda, kde muži posedali, kam to šlo, aby mohli "odborně" posoudit běh událostí) šel jeden hlas: "Hitler to nestihne, dostane nakládačku."

Podobně se změnil směr mého dalšího života, když jsem opustil úmysl stát se knězem. To mimo jiné proto, že jak při kázání v kostele, tak při besedě v dominikánském klášteře vystupovali představitelé církve velice nesmlouvavě, bojovně a nenávistně vůči tehdejší republice, a proto jsem se s takovým učením rozešel.

Že mi život změnil sňatek s následnými radostnými událostmi - narozením tří dětí, asi uznají všichni, kteří měli to štěstí, že jim manželství vydrželo (přes padesát roků) a děti i vnuci najdou vždy dost času, abychom se necítili osaměle.

Život nám všem výrazně změnil i převrat z listopadu 1989, nazývaný sametovou revolucí. V mnohém k dobrému, ne však každému a ve všem.

Prostě - podle mého názoru: každý človíček kterékoli generace zažije ve svém životě mnoho velkých i malých změn. Jeho život je tedy výsledkem celé řady, někdy i protichůdných, změn ve společnosti či rodině.

Mezi ty nejhorší příčiny zle nás ovlivňující patří ztráta zdraví vlastního i blízkých, nemluvě o odchodu ze života příbuzných a přátel.

Podle mé zkušenosti není až tak významná změna majetkových poměrů (pokud má člověk možnost živit se vlastní prací). Bohatství život může usnadnit, ale k životu jsou potřebnější právě otázky týkající se vztahů mezi lidmi, citů každého z nás. Radost nad výhrou v nějaké loterii může být obrovská, ale - zase podle mého názoru i zkušenosti - nedá se srovnávat třeba s radostí při narození dítěte a jeho jednotlivých úspěšných krůčcích a krocích do života.