Červenec 2017

Kachna nebo hoax?

26. července 2017 v 15:06 | Blechovan |  Různé
Někdy je obohacení češtiny cizími výrazy problematické.


Odedávna platilo tak zvané listovní tajemství. To ovšem nehrozil terorismus a Big brother office nebděl nad našim dezinformačním bezpečím. Ono listovní tajemství se vztahovala i na dříve hojně používaný nástroj - neinternetový telegram.

Právě v souvislosti se založením "ministerstva pravdy" (kód CTHH) při našem ministerstvu vnitra jsem si vzpomněl na dávný příklad jisté dezinformace, kdy také "život tropil hlouposti". Vyprávěl mi jej někdejší spolužák, dnes spolustařík Zdeněk.


Není to dávno, jen něco přes třicet roků. Tehdy, sotva jsem vystoupil z autobusu, a dřív než jsem došel domů, se mne známí několikrát dotazovali, zda je možné získat za dva a půl roku titul inženýra chemie.[1] Protože jsem nechápal příčinu této otázky, odpovídal jsem podle pravdy. V mimořádných případech může vysoká škola povolit nadanému studentovi individuální studijní plán, a pak není trvání studia rozhodující pro složení všech potřebných zkoušek a praktických cvičení. (Nemám na mysli známé plzeňské specialisty.) Je to však opravdu spíše jen výjimka.

Podivil jsem se, proč něco takového zajímá místní sdělovadlo, tedy sousedku Vozničkovou, která mi s opatrností a s ohledem na možnost odposlechu málem šeptem prozradila, že Lubošova maminka dostala telegram od syna, že je už inženýrem. "A to je ten mládenec teprve dva roky na vysoké!" Hned také tato informátorka zaměstnaná na místní poště vyvozovala málem konspirační zápletku, že 'v tom bude jistě nějaký podraz, protekce či jiná kulišárna'.

Zdeňka ta fáma zaujala. Luboše znal a dobře věděl, že s ukončením studia nespěchá, neboť ví, že vzdělání chce svůj čas. O individuální studijní program se proto ani nezajímal.

Přítel tedy navštívil Lubošova tátu, se kterým se dobře znal, aby vysondoval, odkud vítr vane. Ten se mu spokojeně svěřil, že syn úspěšně překonal složením zkoušky z fyzikální chemie další překážku na cestě k promoci. S úsměvem vysvětloval: "Luboš doma stále tvrdil, že je idiot. To prý plyne ze rčení na VŠCHT, že kdo nezdolal fyzikálku je idiot, zatímco po úspěšném zdolání zmíněné překážky se stává prakticky inženýrem. Zbytek překážkové dráhy - zvané inženýrské studium - je prý už jen brnkačka."

Pak se pochlubil telegramem, který rozradostněný Luboš domů poslal. Stálo tam:

"Přestal jsem být idiotem a stal jsem se inženýrem."

Vysvětlení oné překvapivé zprávy bylo zřejmé. Nečekané sdělení v telegramu bylo pro známou drbnu mocnějším popudem k šíření fámy, než povinnost zachovávat listovní tajemství.

Došlo k tomu iniciativní pošetilostí pošťačky, a proto byla ona špatně pochopená zpráva sousedy považována za něco jako novinářskou či pošťáckou kachnu. Jelikož se případ datuje ještě v předinternetové době, získala dotyčná informátorka přezdívku Kachna (ne pro její obliny) a ne třeba jako by asi dopadla dnes Hoax či Fake news

Pardon: hoax; kéž by ty dnešní, internetové kachny, byly stejně nevinné, jako snowdenizace zmíněného telegramu.!



Ale co na to ostatní?

18. července 2017 v 23:28 | Blechovan |  Na téma
Slýchával jsem někdy povzdech: "Kdybych tak mohl(a) změnit svůj život!" Jenže je můj život jen a jen můj?

Tak například. Narodil jsem se rodičům, kteří žili a vychovávali mne ve skromných podmínkách. Proto jsem si v dětství a dospívání ani zdaleka nemohl popřát to, co bylo tehdy k mání pro toho, kdo měl dost peněz. Měl jsem kamarády a spolužáky, jejichž rodiče v rozbité výkladní skříni (klukovským fotbalem) neviděli problém. Jednoduše zaplatili a něčím navíc uklidnili postiženého, aby ani ve škole nežaloval. Měl jsem chtít tyto rodiče místo svého táty a mámy? Aby naši stařečci byli pro mne cizími, hlavně že bych si mohl mnohé dovolit? Ani náhodou! Tak krásné dětství, jaké mi připravila naše rodina bych nevyměnil ani za život na místním zámku.

Ostatně, kdybych já byl na tom zámku, jak by osud naložil se zámeckou drobotinou? Asi by si přála "být na mém místě". Zkrátka změnit něco ve svůj prospěch a podle svého přání by mohlo narazit na přání a prospěch jiného.

Nebo třeba devadesátá léta. Neprivatizoval jsem, neusiloval jsem o zbohatnutí, protože jsem byl spokojený s dobrou prací. Měl jsem si pak stýskat, když známý podle možností doby za půjčené státní peníze koupil firmu ZADREV, aby ji obratem vytuneloval a na banku udělal dlouhý nos. Vybrakovaný podnik jí vhodil pod nohy, ať si jej třeba strčí. Hlavně, že on získal nějaký ten miliónek. Co na tom, že stovky zaměstnanců přišly o práci. Měli se snažit. Kdyby se byli…

Už vůbec nesmysl je, když se třeba někdo nabourá s autem, sebe poláme, auto rozbije a ještě nikoho pomrzačí, lamentovat: "Kdybych byl dal přednost protijedoucímu…" Čas zatím zpátečku nemá.

Časté stesky mívají příčinu ve volbě životního partnera. A zase, jaké "kdybych"; prostě jsem měl při volbě víc hledět na to, co je za hezkou tvářičkou či lákavými tělesnými liniemi, než na atraktivní vzhled.Vrátit se do doby námluv se už nepodaří.

Jako naprostý nesmysl by bylo přát si, aby něco proběhlo jinak, než ve skutečnosti, když jsme neměli na průběh dotyčné události žádný vliv. V takovém případě se musíme ne sice podřídit, ale přizpůsobit situaci, která nastala. Třeba imigrantské apokalypse. Prostě řešit vzniklý problém, ne lamentovat s použitím ošidného "kdyby". Ono "kdybych" nejen že nic nezmění a neřeší. Jen odvádí pozornost od rozhodování, co je třeba, co musím, čemu se mám vyhnout. Prostě obezlička, ne program.

Takže, co s tím?

Nečekejme až nastane situace, kdy si budeme vyčítat: "Kdybych byl tehdy udělal něco jinak". Třeba až dojde k skutečnému popření našeho češství. Buď se snažme, aby se náš život, naše situace vyvíjely tak, jak potřebujeme, nebo se skutečnosti podřiďme pasivně, rotože už prapradávno lidé varovali: "Pozdě bycha honit!"

Je to o demokracii

10. července 2017 v 18:17 | Blechovan |  Na téma
Týdenní téma lze pojmout z různých stran. Já se na ně podívám z pohledu demokracie.

Jedním z principů demokracie je způsob, jakým se jednotliví občané spolupodílejí na rozhodování o celospolečenských otázkách. V případech přímé demokracie se jedná o referenda, kdy občané přímo rozhodují o řešení příslušného problému. Typickou zemí s úspěšnými prvky přímé demokracie je Švýcarsko. To například většinou voličů rozhodlo svého času o volebním zrovnoprávnění žen či zamítlo zavedení tzv. všeobecného (nepodmíněného) příjmu. Švýcarské vedení se nebálo svěřit občanům země rozhodování. To my jsme na tom jinak. Referendum (všeobecné) máme v ústavě, ne však v zákonech. Takže je možné přijat zákon o referendu jen k tomu či onomu bodu. Tak na příklad, když se jednalo o vstup do vojenského paktu NATO, vyjádřil se tehdejší prezident republiky Václav Havel, že "nemůžeme svěřit rozhodování občanům, mohli by rozhodnout chybně". Tolik k referendu a Havlovu pojetí demokracie.

Náš stát má systém zastupitelské demokracie, tedy voliči dají svůj hlas příslušnému kandidátu nebo volební straně. Zvolený pak jménem občanů rozhoduje.

A jsme u toho. Akademik Drahoš se nechal slyšet, že jako prezident by neschválil vládu, ve které by byli komunisté (i jiné podivnůstky). A to bez ohledu na fakt, že by mohli dostat od občanů takovou důvěru, která by jejich účast ve vládě vyžadovala. Ne, v takovém případě by pan Drahoš řekl: "To nebyl můj hlas, který zvolil toho či onoho." A nerespektoval by naši ústavu, protože by pohrdl hlasy příslušného procenta voličů

Nebo současný prezident. Za sebe mohu říct, že to není můj kandidát, byť je mi bližší než známý Böm, milionář a německý šlechtic, co by dnes postavil někdejšího prezidenta Beneše před mezinárodní soud. Za co? No za uskutečnění usnesení vítězných mocností z roku 1945 o vysídlení německého obyvatelstva nebo jejich části z Československa.

Prostě, chci-li se považovat za demokrata, respektují volbu většiny spoluobčanů, byť můj hlas patří k nezvolenému (nebo ke zvolené menšině). Nemusím s postoji většiny souhlasit, ale nemohu upírat právo, aby demokraticky zvolení uskutečňovali to, co ve volební kampani slibovali. Mohu kritizovat názory či rozhodnutí vítězů, musím však - a to zdůrazňuji - respektovat vůli voličů. Jinak nejsem demokrat, jen lžidemokrat.

Je zde ovšem nemalý problém. Z praxe víme, že mnozí politici něco jiného před volbami slibují, něco jiného po volbách schvalují. Je tak zřejmé, že základní princip zastupitelské demokracie porušují a měli by být svého mandátu zbaveni.

Řeknu-li tedy, že "tomuto řešení, tomuto člověku jsem svůj hlas nedal", neznamená to, že jej nebudu respektovat (pokud on plní svůj volební program).

Demokracie buď je, anebo není.

No přece normálka

3. července 2017 v 13:55 | Blechovan |  Na téma
Ptáte se, co se to hergot v té Sýrii děje? No přece normálka. Vyspělý svět tam zanáší západní hodnoty, demokracii a … No to je přece jen přechodné období, ten chaos, zmatky a násilí. Jako kdybychom nevěděli, že se z toho jednou vynoří krásná demokratická a humánní společnost. Asi jako v Afghánistánu, Libyi či Iráku.

Když se vrátíme o nějakých šest sedm roků zpět, byla tam situace pro USA a EU neudržitelně nedemokratická. Představte si tu drzost, že v zemi vedle sebe žily komunity židů, křesťanů a hlavně různých vidů islámu, vyráběly, obchodovaly a žily. Ovšem nerespektovaly naše západní hodnoty, což jistě nebylo udržitelné.

Teď si připomeňme, kolik úsilí, ba i financí, stálo připravit, povzbudit, vyzbrojit - no to zbrojení bylo snadné. Zbraní se v té oblasti pohybuje víc než dost už od té doby, co Izrael usoudil v rozporu s RB OSN, že třeba Golanské výšiny nepatří Sýrii, ale jemu. Pak nějaké ty hrátky s Libanonem, Jordánskem a Egyptem a už to bylo skoro v cajku, jen ta Sýrie drze požaduje, aby jí bylo vráceno to, co jí kdysi ozbrojenou mocí a v rozporu s mezinárodním právem bylo odejmuto.

Tehdy, tedy před nějakými šesti lety, se část Syřanů demokraticky rozhodla nerespektovat výsledek voleb a situaci změnit. Když to nešlo ve volbách, použila s předstihem ukrajinskou metodu. Jenže ne a ne vyhrát.

Hergot, co to sakra je, když vládci světa a jejich odnože řeknou, jak má Sýrie vypadat, investují milované miliony do žádoucí transformace, a ono pořád nic?

To všechno ten agresor Putin. On se domluvil se syrskou vládou a prezidentem, co byli ve volbách zvoleni, a teď legální syrské vedení ne a ne prohrát. Ba ani podpora Daeše nestačila opozici vojensky ovládnout celou zemi.

Ještě že OSN s celou RB mlčí k tomu, že se na území suverénního státu a bez jeho souhlasu vojensky angažují zahraniční armády, všemožně podporující povstalce všech barev.

No, snad se podaří aspoň vymyslet ty chemické útoky vlády proti civilistům, aby konečně mohl civilizovaný svět zasáhnout plnou sílou své převahy. To by tak hrálo, aby humanita nezvítězila!

P.S.: Pozor! CTHH nespí!