Bohatý chudému neuvěří

30. listopadu 2017 v 22:40 | Blechcovan |  Různé
Máme se - zvláště někteří - jako nikdy dříve. Den dva bez peněz? O nic nejde. Horší je třeba jen měsíc s jejich nedostatkem. A co teprve dluhy! Občané republiky (firmy a stát mají zadlužení vlastní) mají dluh v celkové výši přes dva tisíce miliard korun!


Dnes je den bez peněz - je to téměř den nejen bezdomovců.

Ve světě vládnoucích bank sílí tendence, aby papírové a kovové peníze byly vytlačeny z oběhu a "platilo se" bezhotovostně. Úvěrové karty jsou již běžné, ne však k lítosti Big brášků povinné. Velké platby mají být povinně bezhotovostní, což prý sníží nebezpečí podplácení, korupce. Zlaty voči!

Jenže. Pokud budou všechny peněžní operace probíhat elektronickou cestou přes banky, myslí si snad někdo, že to vyřadí korupci? Zabrání to nanejvýš tomu, aby někdo na ulici poskytl třeba dvacku bezdomovci, a naopak dané opatření usnadní šmejdům šmejdění. U dětí, u starých, u důvěřivých.

Život bez peněz? Vzpomínám si na žertovný (spíše směšný) "pokus" kteréhosi poslance, žít měsíc z minimální mzdy, která tehdy představovala asi osm tisícovek hrubého. Raději se to nevyhodnocovalo. Dotyčný naivní "odvážlivec" se ne a ne vystěhovat na daný měsíc ze svého bytu, za nějž by ovšem musel zaplatit mnohem víc než onu minimální mzdu. Dokonce prý si ani nemohl dovolit stravování v levné poslanecké kantýně. Nejvíce jej tížil fakt, že se do denního rozpočtu nevešla ani lžičička vizoura! No, skoro ani tuzemáku. Snad jen - místo oběda - krabičák.

Bez peněz? Nedávno si mi postěžovala jedna známá pečovatelka. Pracuje téměř za minimální mzdu a šetrně vychází, jenže onemocněla. Jestliže má na celý měsíc k disposici zhruba 10 tisícovek, připadnou na každý den cca tři stovečky. Zaplatí-li ovšem nájem, z čistého příjmu jí zůstane jen asi polovina. První tři dny bez podpory, vlastně bez peněz? Tam ty zmíněné tři stokorunky chybí! Zmíněný poslanec ovšem může marodit celý měsíc, aniž by to na výplatě poznal.

Internet nás informuje, že v průměru každý český zaměstnanec vynakládá na splátky půjček 40 % své mzdy. To znamená, že již dopředu utratili příjmy za příštích pět měsíců práce. Někdo dluhy nemá, jiní o to víc. Exekutorů naděje, spekulantů štěstí.

Říkají, že se máme dobře jako nikdy v historii. Tohle nemohu věcně ohodnotit. Dříve jsem byl dítě, školák, student, zaměstnaný otec rodiny, ale dnes jsem důchodce. Vždy jsem se měl nějak podle konkrétní situace, ale dnes nejsem ani dítě, školák atd., leč jen a jen starodědek. Proto vím, jak se mám já, ale za ostatní těžko mluvit. Asi to bude tak, že různí lidé se mají různě. Nejde jen o to, zda s penězi či bez nich.

Ostatně by bylo velice smutné, kdyby za téměř tři desetiletí od listopadového převratu ekonomika neposkytla významně víc prostředků pro zajištění života lidí, než dříve. Vždyť proti dřívějšku podstatně vzrostla nejen díky digitalizaci produktivitu práce. Já takový časový úsek prožil více než dvakrát. Pokud bych srovnal, co si pracující mohli dovolit v roce 1946 a za osmadvacet let poté, mám o čem přemýšlet. Problém asi byl a je spíše v tom, jakým způsobem se ty vytvořené nové hodnot rozdělí mezi občany. Zda podle zásluhy či jinak. A také, zda se do zásluh řadí především vlastnictví akcií či skutečný přínos ve výrobě a službách. Proto jsou dnes i mnozí lidé, kteří nemají ani na základní životní potřeby, zatímco jiní - někdy opravdu i za nezodpovědně vypůjčené prostředky - jezdí třeba za sexem do Thajska.

Já si pamatuji, že rodiče skoro celý svůj aktivní život pracovali (dnes bychom o nich řekli přesněji, že dřeli), aby udrželi živnost i v době krize, aby postavili dům, ve kterém vychovávali své dvě děti (a posléze pomáhali vychovávat vnuky). Nikdy, opravdu nikdy si však nevzali půjčku, aby si přilepšili třeba týdenní dovolenou kde tam. Stačil na celý život dluh za stavbu domu. I rádio si v pětatřicátém roce pořídili, až si na ně našetřili.[1] Tehdy ovšem rozhlasový přijímač byl v rodině spíše výjimkou než běžnou výbavou.

Ani my s manželkou jsme si nepůjčovali, na co jsme si nevydělali, takže jsme v zásadě nepoznali den bez peněz. I když dny s málo penězi, ty nemohu zapírat.

Jenže dnes je jiná doba. Chceš si koupit byt, vezmi si půjčku. To chápu a schvaluji, mám-li stálý a přiměřený zdroj peněz, tedy zaměstnání. Ovšem dvoumilionová půjčka na byt při průměrné mzdě? Nevím, nevím…

Když však čtu takové reklamní svody, jako třeba: "50 000 Kč na ruku a bez ručitele!", kroutím hlavou se zbytkem šedin. Brát si půjčku bez záruky, že ji mohu splatit? No to je jasně nějaký podtrh. Jinak by půjčující přece neriskoval, že vydá hrst tisícovek s nebezpečím jejich nenávratnosti.

Podle oficiálních zdrojů mají občané u finančních institucí dluh zhruba dva tisíce miliard korun, většinou pravděpodobně ve spojení s hypotékami na nemovitosti. Ale exekutoři prý také chtějí být živi. Samozřejmě blahobytně. Táta mi kdysi vyprávěl, že v třicátých letech jeden právník ze Zdounek (to byl náš soudní okres) v rámci exekucí koupil svým třem synům tři domy v Morkovicích. Stavby koupil hluboko pod cenou, protože nebylo dost kupců, zato mnoho domů propadlých exekuci.

Snad i proto se mluví o finanční gramotnosti. Aby si lidé věděli rady s penězi a neriskovali, že i pro malý dluh přijdou o všechno.

A hned se zase vtiská obava: Nejsou řeči o finanční gramotnosti spíš jen reklamou někoho, kdo chce vydělávat na tom, že proškolí lidi, jak s penězi vyjít? Člověk přece nemusí projít jakýmkoli nalejváním, aby - je-li schopen myšlení - věděl, že nemůže utratit víc, než vydělá či získá. Aby věděl, že jsou stálé nezbytné platby, jako je na byt, za stravu, případně jízdné do práce a podobně. Kdo sám nedokáže tuto "složitou" finanční úvahu měsíčně absolvovat, tomu by ani finanční univerzita nepomohla. Ještě by se jejím absolvováním zadlužil, čímž by se vydal do rukou šmejdů. Pardon, exekutorů.


Takže připomínáme-li dnes Den bez peněz, měli bychom upřesnit, že bez těch peněz jsou někteří mnoho dnů; a co jiní? Jak se kdysi zpívalo (hodnotu bankovky upřesňuji na dnešní dobu): "Tisícikoruna není tak veliká, aby rozházela moderního chlapíka."

Tak den peněz občana jsme nakousli. Ale co bezpeněžní dny celých států?



[1] Tehdy ovšem rozhlasový přijímač - uvádím konkrétně ten náš - stál skoro celý tátův měsíční příjem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama