Prosinec 2017

Ani vesmír není jednotný

26. prosince 2017 v 16:09 | Blechovan |  Na téma

Téma: Moje hvězda? Vesmír je převelmi pestrý. Je to v něm skoro jako mezi lidmi. Jsou tam celé světadíly - galaxie, které se navzájem ohrožují, ba i požírají. Připomeneme-li ještě nenažranost černých děr, o jejichž existenci se jednak zpracovávají vědecké studie, jednak publikují zpochybňující články, je zřejmé, že platí i rčení 'není hvězda jako hvězda'.

Přidejme k tomu skutečnost, že to všechno se všemožně hýbá, vrtí, točí, rotuje a vůbec je nepokojné. Lze pochybovat, zda máme každý během svého života jednu a tutéž hvězdu. Pravděpodobněji si jen myslíme, že "tato je naše", ale ve skutečnosti čas od času za svou star označujeme docela jiné kosmické těleso.

Je to jako se světovým názorem či ideologií. Co človíček, to - třeba jen mrňavá - odlišnost. Ba dokonce co situace, to pozměněný hvězdný symbol.

Tak si některý mladík/ice vybral svou hvězdu, když mu bylo sotva plnoletí, aby zanedlouho zjistil, že to není hvězda jeho, ale že se o kousek spletl. Hned si proto vybírá stellu náhradní, kterou za svou vyhlásí s plným přesvědčením, že navždy. Houby, navždy! Změní se rozložení sil - třeba jen v důsledku nějakých voleb, a už se hledá hvězda další, správnější, perspektivnější.

A co ti, kteří své v mládí vybrané hvězdě zůstanou věrní? Coby, je-li dotyčný astro-objekt ve společenském kurzu, je vše v pořádku. Pokud ovšem jas dotyčné hvězdičky zeslábl, je naopak politicky korektní se k své původní nehlásit, ba - v mnoha případech je nutno ji i zapřít.

Má hvězda! Zlaty voči! Znáte starořímské rčení Ubi bene, ibi patria? Platí to i pro uznávanost hvězd. Která přináší větší výhody, ta je "mou" hvězdou.

Kdo se nepodřídí této zavedené pravdě, má smůlu. Je staromilec, ba - cítí-li se příliš potomkem předchozích českých generací - je to xenofob, rasista, fašista, prostě člověk fuj!

Nejlepším řešením je naučit se anglicky (v americké notaci), abychom si včas přečetli, kterou hvězdnou barvičku právě svět doporučuje, nu a té se klanět až do příští změny.

Dobře naslouchejme

18. prosince 2017 v 15:47 | Blechovan |  Na téma
Srdce není jediným zdrojem hudby mezilidských vztahů. Někdy mi připadne jako kdyby v nás jásal či lkal celý orchestr. Jindy si srdce vezme sólo, což sice zní krásnými melodiemi, ale občas se zdá, že dirigent zaspal. Z líbezné písně se pak stane falešná melodie a nic nepomůže, když se ozve diregentovo zaklepání taktovkou: "Znovu, ten motiv!" Kdepak, dvakrát nevstoupíte nejen do stejné řeky, ale ani do stejné melodie, kterou jednou srdce opustilo.

Také je ověřené, že druhým sólistou bývá náš rozum. Chtělo by se napsat s velkým R, ale - budu upřímný - ne vždy je ten rozum skutečně rozumný. Hlavně tehdy, kdy hraje jen a jen na takovou notečku, která nejvíc vynáší. Pak srdíčko může trpět sebevíc, zisková tónina přehluší všechny city.

Zkrátka chtělo by to dobře sehrané oba tyto sólisty. Jen tak bude melodie člověka a vůbec lidství mít naději znít, těšit i povzbuzovat trvale.

A snad ještě tisíciletí známé upozornění: Inter arma, silent musae. Nechť múzy nemlčí!

Co je to politická korektnost?

12. prosince 2017 v 17:56 | Blechovan |  Různé
Často používaný termín politická korektnost si zaslouží upřesnění.

Podle akademického Slovníku spisovné češtiny korektní znamená dbající zásad poctivosti, slušnosti a správnosti. Korektností tedy rozumíme korektně se chovat.


V praxi. Chci-li prohlašovat o sousedovi či představiteli některé politické strany, že s jeho názory nesouhlasím, nebudu vykřikovat, že mu z huby vypadávají hovna, či že je to hajzl. Prostě stručně a věcně vyjmenuji vlastnost, která se mi líbí či nelíbí. Jeho prohlášení, které lze fakty zpochybnit. Například. Tvrdí-li, že některá strana či politik je extremista, uvedu konkrétně v čem se jeho extremismus projevuje. Chlubím-li se tím, že jsem demokrat a současně prohlásím jako prezidentský kandidát, že bych zástupce té či oné politické strany nikdy do vlády nejmenoval, popírám demokratický princip a tím tvrzení o své demokratičnosti, což je nekorektní.

Šířím-li tvrzení, že třeba tramtariánští vědci lžou, pokud tvrdí, že změna režimu v Teutonómsku stála některý stát miliardy, musím současně uvést argumenty, které domnělou lež přesvědčivě vyvracejí. Naopak zmínění vědátoři z Tramtárie svou tezi musejí podložit přesvědčivými důkazy (například ověřeným prohlášením či telefonickým odposlechem).

A teď, jak to funguje politická korektnost u nás si uveďme na příkladu imigrace.

Vlivný představitel veřejně prohlásí, že: "My jsme žádné imigranty nezvali, ale když u nás chtějí žít, musí respektovat naše zákony."

Je na tom něco nefér, nekorektní? Jistěže ne. Naopak politická nekorektnost jistých kruhů se projevuje v tom, že dotyčného prohlašují za rasistu, xenofoba, či unijního neposluchu.

Podle našich pravdu a lásku jen hlásajících skupin je prostě politicky korektní tomu prvnímu vmést do tváře pomluvu xenofoba a jako vlastní politickou korektnost předvádět zatajování problémů, které nekontrolovaná imigrace, navíc v rozporu s platnými pravidly, způsobuje.

Zkrátka některými kavárenskými stoupenci hlásaná politická korektnost, uplatňovaná ve veřejném prostoru, je v zásadě nekorektní, jednostranná a nespravedlivá.

Nevěřím, že jsou moudřejší

11. prosince 2017 v 16:55 | Blechovan |  Na téma

Co by se stalo, kdyby zvítězilo staré rčení, že moudřejší ustoupí? Podívejme se na několik příkladů.

Tak třeba ve sporu USA a RF, neboli Trump : Putin. Tak sakra, kdo tady má být moudřejší, když jeden i druhý podléhají vlivu sil, které nevidíme? Copak může Trump udělat gesto přátelství k Rusku? To by jej tajné služby sežraly i bez chleba. A Putin? I kdyby chtěl, copak může podlézat, aby naznačil, že chce jako moudřejší uhnout? Vždyť by se hned ozval "svobodný svět" ústy Allbrigtové, Clintonové, Porošenka a možná i Kalouska, že je to jen trik, že ruští hekři, nástupkyně KGB… No prostě ani Trump ani Putin ustoupit nemůže, i kdyby jeden z nich byl opravdu moudřejší.

Trochu jiný případ. Kim Čong-un a Trump, bojují o to, kdo je moudřejší a ustoupí v nesmyslné při. Tomu Korejci by Trump zasadil vážný úder, pokud by mu nabídl smíření včetně konečně - od uzavření příměří z roku 1953 - podepsání mírové smlouvy. Jenže. Jak by pak mohla americká armáda zdůvodňovat sílu svých vojenských základen nedaleko hranic Číny a východních hranic Ruska? To řešení by sice mohl Trumpovi diktovat rozum moudřejšího, ale copak vojenskoprůmyslový komplex do toho nemá co mluvit? A ten se neumoudří. Ani ten americký, ani ten ruský.

Pokusme se trochu jinde. Co kdyby se konečně domluvili Palestinci s Izraelem? Přece někdo musí mít dost rozumu, aby ustoupil od sporu, kterým trpí již dvě generace. Problém je ovšem v tom, že by asi Palestinci chtěli, aby židé respektovali usnesení Rady bezpečnosti z roku 1947, kterým byla bývalá Palestina rozdělena na židovskou a palestinskou část. Jak by ovšem sebemoudřejší představitel Izraele mohl zdůvodnit splnění tohoto usnesení RB, když by to znamenalo vrátit Palestincům nezákonně uloupenou většinu jejich půdy? Copak tady jde o moudrost? Ani náhodou. I zde se jedná o moc, postavení a také plnění úkolů zámořských kmotrů. Nepleťme se, těmi kmotry není Trump a americká vláda, ale židovská lobby v USA i jinde. Tak, sakra, kdo má být moudřejší, když z nemoudrosti plyne kšeft kšeftů?

Snad ještě trochu o Evropě. Má být Brusel, eventuálně nad nim Berlín moudřejší než třeba Maďaři, Poláci, Češi a podobně? Tedy ustoupit v otázce kvót uprchlíků? No, uprchlíků. Ono se jedná obecně o migranty především ze zemí, kde jsme spolu s NATO zavedli demokracii a pořádek. Přece Irák, Afghánistán, Kosovo, Sýrie, Libye, Súdán. Asi také další státy Afriky, kde nejen zhoršení životních podmínek hrozícím suchem, ale rozvrácení států přispívá k masové migraci.

Nakonec bychom mohli požadovat od USA a EU tu moudrost, kterou neprokazují již čtyřicet roků, co se o podobném masovém exodu lidí uvažuje. Místo promyšlené politiky, která s předstihem řeší očekávané následky, vtrhneme do zemí relativně stabilních a vyvoláme nekontrolovatelný zmatek. Po agresi do Iráku z roku 2003 uprchlo kolem čtyř milionů Iráčanů, podobně je tomu s Sýrii. Jenže rozum říká, že nafta a strategická poloha dané oblasti je víc než postačující důvod proti tomu, aby moudřejší ustupoval. To by se nenapakoval.

Zkrátka co by bylo kdyby? Když jsem byl malý kluk a zeptal jsem se táty, co by na to řekl, kdybych… Odpověděl obyčejně: "Kdyby, chyby."

Je zoufalý nedostatek moudřejších, ústupu není.

Nekorektní?

5. prosince 2017 v 18:23 | Blechcovan |  Na téma
Stanoví-li si nějaká společnost jistá pravidla, měla by se dodržovat. Jenže kdy někdo překročil přípustný rámec, je často obtížné rozeznat.

Tak třeba hned slušnost čili korektnost ve vyjadřování. Asi není sporu, že prohlásit o někom, že mu z huby padají hovna - jak jsem nedávno četl vyjádření o prezidentském kandidátovi - asi nemá se slušností nic společného. Je to zkrátka za hranou. Média se však jen usmívají, protože to bylo řečeno o jimi nemilovaném kritikovi. Takže bylo korektní tvářit se, že sprostá urážka je O.K., neboť by mohla přispět k tomu, aby nemilovaný politik byl K.O?

Naproti tomu když si nějaká "umělecká" skupina zvolí název z jednoznačně vulgárním obsahem, avšak uvádí jej třeba v angličtině, jako pověstné Pussy riot, je to za hranou, nebo přípustné? Je to prostě neslušné, jenže neznalý angličtiny si to neuvědomuje. Je pak "za hranou", přeloží-li někdo ve veřejném vystoupení tento název, aby zdůraznil jeho vnitřní a skutečně nevhodný obsah? Nebo ten překlad už nebyl korektní?

A tady jsme právě na té hraně. Takový veřejný překladatel je podle hlavní přes-stoky sprosťák. Je proto možné se do něho pustit a bít nadávkami, až virtuálně zcepení. A přitom měl pravdu, název si nevymyslel, jen přeložil, což většina mladých ví a jen se bojům o takovou politickou korektnost směje.

Co je korektního na lživé informaci, byť ji vysloví třeba zámořský přítel? Co je nekorektního na věcně pravdivém tvrzení, které se někomu příčí už jeho nositelem?

Abych byl konkrétní. Poslanec prohlásí, že přepadení Jugoslávie v roce 1999 bylo z hlediska mezinárodního práva agresí, tudíž je agresorem NATO, což jsme od toho roku i m. Načež mnozí v médiích si nenechají líbit takové osočení, takovou nekorektnost od jakéhosi opozičníka, byť jeho tvrzení je pravdivé. Takže kdo je nekorektní. Ten, kdo v souladu s mezinárodním právem jednoznačně má pravdu, nebo ten, kdo jej v zájmu obrany našich parťáků odsuzuje za nekorektnost?

Na hraně, za hranou, vše je subjektivně vnímáno. Je nejen škoda, ale neštěstí, že ani média, která by měla tu hranu zákonného jednání hájit, ji někdy sama překračují.

Korektní, hranu nepřekračující je a vždy má být PRAVDA. Právě na tom vidíme, že tzv. politická korektnost snadno nabývá charakter nekorektní nepravdy.

Me too! Meeé, tu su!

3. prosince 2017 v 10:44 | Blechovan |  Různé
"Mně taky", upozorňuje na sebe dnes kdekterá americká (ba i leckterá česká) herečka, co si kdysi dávno - možná neochotně - získávala herecké zásluhy a slávu podvolením se "potřebnému" režiséru či scenáristovi. No nedivme se. Stát se slavnou za cenu smíření se s nevytouženým jednáním, pardonovat nějaké to poplácání kde-tam a tím si zachovat přízeň vlivného, nebo místo toho na místě protestovat a zabrzdit svou kariéru?

Vcelku to chápu. Jenže když nějaká fešanda po deseti patnácti letech vykřikuje "meé tu su", je to poněkud trapné. Pokud je třeba podobné chování opravdu řešit, pak prakticky ihned, dokud je možné čin prokázat.

Prostě se dostalo do kurzu vydírat chlapy tím, že se na ně po letech prozradí, případně vymyslí nedokazatelné harašení, což je nechutné (stejně jako to harašení).

Jiné je to s pozdním přiznáním třeba bývalého ministranta, že jej kněz zneužíval. Tam se promítá řada vlivů, pro které by nedospělý kluk asi obtížně prosazoval pravdu, pokud by ji s ohledem na náboženské přesvědčení před dospělostí vůbec dokázal prozradit.

U žen je to jiná. Poplácá tě někdo, holka, po prcince? Buď se na něj usměješ a on si dodá odvahu k stupňování, nebo zamračíš. Pak by asi dal pokoj. A když ani pak nepřestane? Plešti jej po tlamě! To už pozná, že odpor myslíš vážně a pokoj dá.

Rozdíl je, když ženu napadne a pokusí se znásilnit muž, nemusí to být ani migrant. Dopustil se trestného činu. Ale prozradit něco takového po pěti deseti letech? Co když nějaká hezká potvora takto vlastně vydírá nebo se mstí za nezájem?

Me too je módní hnutí, které ukazuje, že lidstvo, nebo jeho mečící část, už přezrává do věku nemoudrosti.

Je to jako zrušení pánských WC v zájmu rovnoprávnosti pohlaví.


Bohatý chudému nevěří II

2. prosince 2017 v 16:53 | Blůechovan |  Různé
Pokračujeme v mudrcování o penězích.

Pojďme raději ke státu. Jeden obyčejný člověk má být finančně gramotný. S vládami je to ovšem složitější. Dejme tomu pozdější ministr financí v době, kdy mával penězi armády, vyplázl - samozřejmě ne ze svého - pár stovek milionů za padáky, dokonce u firmy, která v den podpisu smlouvy ještě neexistovala. Padáky padaly, bohužel však neřízeně, takže následoval nějaký smrťák. Co se stalo? No, "náš stát" vyplázl pár stovek milionů na chybu jednotlivce. Protože vydělat je obtížnější než splatit, připsal se tento špinavý kšeft do státního dluhu.

Jindy zase stát údajně nezabezpečil Američanovi investici do televize, musel proto čmajznout občanům další tři miliardy, aby odškodnil neúspěšného investora.

Ministr podepsal nedomyšleně smlouvu o hospodaření s krví, takže ČR v arbitráži ztratila pár krvavých miliard.

Šetříme životní prostředí podporou obnovitelných zdrojů. Stát ročně doplácí spekulantům v oboru desítky miliard, protože s nimi kdysi podepsal nespravedlivou a nevýhodnou smlouvu.

Že by naši představitelé byli finančně negramotní? Mohli bychom pokračovat nejen v aférách s nevýhodným nákupem zbraní pro zbytkovou armádu a o jejím nelevném vysílání do cizích válek.

Zřejmě by bylo možné vyprávět pohádku, jak ministr či vláda měl hroudu zlata (státní majetek v roce 1990) - třeba v nerostném bohatství či v produktivní továrně, dolech (aktuálně v ložisku lithia), vodě - a měnil a měnil, až ji vyměnil za sumu zhruba tisíce a šesti stovek miliard korunek státního dluhu.[1]

1 600 000 000 000 Kč

Vzpomeneme si, jak v předvolební kampani pan Kalousek rozeslal občanům poštovní poukázky, že každý dlužíme 120 000 Kč? Já takovou obdržel a měl jsem vztek. Jenže po dvou volebních obdobích vlády za financministra Kalouska se státní dluh zvýšil, dnes by nám mohli poslat složenku na 150 000 Kč ke splacení jen státního dluhu. Měli a máme se - často na dluh!

Znovu. Říkají, že se máme dobře jako nikdy v historii. Tohle nemohu věcně ohodnotit. Žiji z důchodu, a pokud bych neměl potřebnou částku, odhlásil bych - i když moc nerad - i tento internet. Ale naši představitelé? Neodhlásí, naopak. Souběžně s úsilím o ještě nižší daně prachatých hledají peníze, jak zvýšit státní výdaje na armádu, případně na migranty. Peníze pro "mise" údajně našich vojáků třeba v Afghánistánu, Africe či Pobaltí, ba i na Islandu se najít musí. Peníze na nové obrňáky jakbysmet. Prostředky na přiměřené platy ve zdravotnictví a školství? To je už složitější, státní kasa není gumová, zato státní elita je potřebná. Vždyť se o nás stará zhruba 150 000 úředníků na všemožných státních funkcích. Jejich práce i solidarita (když ne přímo oddanost) není levná.

Mám dojem, že zejména naši představitelé, údajně elita, by někdy - někteří docela určitě - měli absolvovat speciální vzdělání v oboru finanční gramotnosti.

Oni však většinou umí počítat až moc dobře. Ve své kasičce, samozřejmě.