Slib i přísaha

3. ledna 2018 v 10:24 | Blechovan |  Na téma
Znal jsem důstojníka, který po válce prohlašoval: "Třikrát jsem přísahal a třikrát jsem zradil, ale přísahám, když teď budu opět přísahat, teď nezradím."

Přísahal císaři, Masarykovi, Němcům jako vládní voják a nakonec počtvrté v Československé lidové armádě. Ale on počtvrté nezradil, protože k tomu už neměl příležitost. Ve svých pětašedesáti letech v roce 1960 odešel spokojeně do důchodu.

Trochu o slibech. Tak hned takový slib manželský. Pouhý pšouk pro mnohé, ba i vysoce postavené. Jen si vezměme na příklad zbožné politiky Kalouska či Nečase, kteří sice řekli "ano" s podmínkou, že "co Bůh spojil, člověk nerozlučuj", ale když přišlo na věc, klidně řekli ne a opustili rodinu. Snad to nepovolené rozloučení Bůh laskavě přehlédne díky štědrým restitucím, čili darům církvím. Samozřejmě opět slíbili jiné ženě. Jistě též nafurt. (Že nebyli a nejsou sami netřeba dokazovat příklady.)

Vzpomínám, že v roce 1947 Rada bezpečnosti rozdělila britské svěřenecké území Palestinu na židovský stát Izrael a palestinský stát. Pokud vím, z toho, co z Palestiny slíbila RB místnímu, tedy původnímu palestinskému obyvatelstvu zbyl jen kousíček, navíc neuznaný jako samostatný stát. Ba i město s mezinárodním statutem Jeruzalém, v rozporu s usneseními RB, už není mezinárodním.

Rada bezpečnosti uzavřela agresi NATO z roku 1999 proti tehdejší Jugoslávii závazným usnesením, podle něhož je Kosovo nedílnou součástí Srbska. V rozporu s usnesením RB, které by mělo být jedním z nejzávažnějších slibů, je tomu dnes jinak. Dokonce i nečech Bém, rakouský kníže a někdejší český ministr zahraničí si s usnesením RB vytřel, a jménem naší republiky odtržení a samostatnost Kosova uznal. Přitom Kosovo, to je oblast, kde v dávné historii vznikl srbský stát asi podobně jako u nás pražská kotlina či jižní Morava.

Můžeme-li se odvážit zvednout oči příliš vysoko, připomeňme si, že svého času americký president Regan slíbil sovětskému (tehdy ještě) státníku, že NATO se nepřiblíží k sovětským hranicím, když sověti vysloví souhlas se sjednocením Německa. Pravda, sliby se slibují, blázni se radují. I když… Nevím, zda se Gorbačov radoval a raduje, co z jeho slibů vzešlo speciálně pro něho. Tím myslím jeho politický a vlastně i lidský pád poté, co jeho stranický podřízený Jelcin mistru pěrestrojky podtrhl prezidentskou židli pod zadečkem.

No dobře. Po roce 1948 jsme vyslechli slibů tady u nás nepočítaně. Třeba ten Chruščovův z roku 1960, že "ještě tato generace bude žít v komunismu". No žije, ale že by to bylo v komunismu asi nebude výstižné. Navíc báťuškovo prohlášení, že již v roce 65 bude na světě všude mír. No to vlastně nebyl slib, to byl hloupý kec.

Prosím vás, co je to slib? Asi jako štěstí, prohlašované svou přelétavostí za mušku zlatou. Slib je stejně přelétavý, jenže spíš obyčejný anopheles.

Proč by měli řadoví občané své sliby plnit, když ani ti, co se vyhlašují za elitu národa se lži nevyhýbají?

Proč by měli sliby lidé plnit? Inu, snad proto, že většina obyčejných lidí je slušná.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 havrani-princezna havrani-princezna | E-mail | Web | 3. ledna 2018 v 11:20 | Reagovat

Ten konec, ta poslední věta dala tvému dílu význam a krásnou pointu. :-)

2 stuprum stuprum | Web | 3. ledna 2018 v 19:07 | Reagovat

Slib má hodnotu mravní, proto je základním předpokladem pro bohatost života lidského!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama