Únor 2018

Ani klávesnice není marná

27. února 2018 v 18:24 | Blechovan |  Na téma
Fejky se nejkrásněji vymýšlejí s tužkou v ruce. No, klávesnice počítače také není k odmítnutí, ale rukopis je rukopis.

Co napíšeš tužkou, dokonce i perem, vypadá autenticky. Skoro věrohodně. Naproti tomu, když ti přijde nějaký mail, tvrdící docela věrohodně to či ono, hned tě napadne, že se jedná o novinářskou kachnu čili česky hoax, eventuálně fake news.

Je zde jedno riziko. Tak třeba pravda, kterou vyslovil Zeman, je jasně lží, byˇ%t si ji zaznamenáš tužkou. Podle Orwelova Velkého bratra je prostě - hodí-li se to oprávněnému vykladači pravd, třeba ÚTTH - pravda lží a lež pravdou. Sám Goebbels by se radostí tetelil, pokud by četl, že mír je válka, zatímco řeči o míru jsou dezinformací.

Tak tedy s tužkou v ruce chci napsat pravdu, aby té lži kdokoli věřil, když tu mi zatrne. Copak já jsem oprávněný vůbec něco tvrdit o pravdě a o lži? Já, vesnický nevzdělanec a přes některé své tituly příslušník tupé masy? Na to jsou přece zasvěcenci, tedy elitní prvadolháři. Vezměte si takového pátera vyklouz Hermana. Copak jsme Němcům celou dobu první republiky neubližovali? Nutili jsme je studovat na středních a vysokých školách, kterých zde - přepočteno na německou hlavu - bylo víc než v samotném Německu? Na úřadech v místech, kde bylo alespoň 20 % Němců se úřadovalo i v němčině. Chudáci museli i k volbám, takže jsme v parlamentu jejich zástupce nutili pohybovat se vedle těch nedemokratických českých. Nebo pan exkníže (rakouský fürst) Shwrarzenberg je stále iritován, že někdejší český prezident Beneš nebyl souzen jako válečný zločinec, možná místo Göringa.

Zatímco podobné provokace vytištěné pomocí klávesnice by předem prozradily podezřelý původ, napíši-li to vše tužkou, tedy vlastnoručně, může to být vnímáno jako životní zkušenost a tudíž pravda, za níž si stojí tuha zmíněné tužky. Ovšem jen do doby, než oprávněná vládní instituce na mne neukáže prstem: "Hle, dezinformátor!" Pak jde sranda stranou a nastupuje ona orwelovsky vycizelovaná pravda.

Únor 1948

24. února 2018 v 14:51 | Blechovan |  Různé
Bylo mi tehdy 16 roků. Naše gymnázium právě v únorových dnech odjíždělo na lyžařský výcvik do Krkonoš. Nás, studenty, jako kdyby se probíhající politické změny vůbec netýkaly.

Jednou spolužačce ujela lyže na cvičné louce pod Lejšnerovýmí boudami. Dva kamarádi sjeli zachránit uprchlíka. Za dvě tři hodiny byli v chatě i s lyží a se zprávou, že máme novou vládu. Kupodivu jediné, co nás - asi 60 studentů - zaujalo, bylo sdělení, že ve vládě bude kroměřížský starosta JUDr. Čepička. Pak jsme se věnovali důležitější záležitosti - přípravě na večerní "papučový bál".

Když jsem se vrátil domů, vyslechl jsem - zcela nezaujatě - v naší dílně "hodnocení situace". Táta (sociální demokrat) se svou obvyklou ironií prohlásil, že chleba kvůli změnám levnější nebude. Strýc Jan, národní socialista, horlil: "Ti naši představitelé (zřejmě myslel národní socialisty) byli s tou demisí na hlavu padlí! Měli počkat na červnové volby, ty bychom vyhráli, a mohl být pokoj."

Pan Lechner, náš dělník z Pornic (byl komunista) jen zabručel: "Zlatý voči, vyhrajete. Dostanete na …"

Krátce po změně vlády přijela teta Mařka (z Baťova), že jejího manžela - národního socialistu a funkcionáře - vyvedli dělníci ze závodu, takže shání práci.

Táta hned domluvil, že strýce přijme do práce kamarád a sokol pan Havel v cihelně, ale už k tomu nedošlo. Sotva odezněly první emoce, přišla delegace (možná stejná, která strýce z koželužny vyváděla), že se má vrátit do práce, že tak dobrého dělníka by bylo škoda.

Zanedlouho táta se živností skončil a i s mámou vstoupili do košikářského družstva. Táta jistě litoval skoro pětadvacetiletou snahu o založení a rozvoj živnosti, máma se mi po létech svěřila, že když dostala v družstvu první výplatu v penězích (ne jako dříve v živnosti na bankovní konto), byla nadšená. Já se stále staral víc o to, abych stihl všechny domácí úkoly - v latině, angličtině, matematice, českém jazyce… - a trochu o děvčata. Na politiku jsem ještě pár roků nemyslel.

Pak bylo v červnu faktické referendum. Jednotná kandidátka NF získala 89 %. Náš stařeček František se mi svěřoval, že místo kandidátky on i stařenka vhodili do urny kus novin (jako kdyby to byl bílý lístek). Smutný byl jen pan Lechner. Právě v jeho rodné obci bylo bílých a neplatných lístků 59 %, takže kandidáti NF tam zvoleni nebyli.


Nebylo ani tehdy, není ani dnes snad nikoho, kdo by vyváženě situaci po únoru 1948 zhodnotil. Vyváženě v tom smyslu, že by na váhy historické pravdy položil jak to chybné a zlé, tak naopak to, co bylo ve prospěch lidí a osvědčilo se.

Když došlo k jakémusi narovnání po listopadu 1989, nebyla doba příznivá pro vyváženost. Problémy a nedostatky předchozího vývoje byly příliš živé.

Ovšem teď, když od všeobecně přivítaného zvratu uplynulo málem 30 roků, teď by k té vyváženosti snad mohlo dojít.

Energie, to je široké a pestré téma

13. února 2018 v 20:37 | Blechovan |  Na téma
Tak já hned začnu, že energií je třeba šetřit. Ne z hlediska nákladů na provoz bytu ani proto, že by energie byla nedostatková. Právě naopak. Energie, kterou lidstvo spotřebovává na vytápění, ohřev vody, dopravu a kdeco je pro životní prostředí někdy příliš velkou zátěží. Proto by se s ní nemělo plýtvat.

Zkrátka - heslo dne je energií šetřit.

To je ovšem v rozporu s tržním systémem naší ekonomiky. Menší spotřeba energie = menší zisky. A jak se tyto menší zisky vyrovnávají? Samozřejmě, zvýšenou cenou.

Jen malý příklad z oboru bytového hospodářství.

Bytový dům s ústředním topením, to je problém nad problémy. Někdo má rád teploučku, ba potřebuje je, jiný, když nechce po bytě chodit jen v trenkách, topí výrazně méně. Bytový dům je ovšem vytápěn sice v každé místnosti samostatně, ale stěny se vyhřívají i tehdy, když v některém bytě topení zastavíte.

Jak z toho? Samozřejmě zavedeme takové poplatky, kdy lidé málo vytápějící byt se ve zvýšené míře podílejí na celkové spotřebě tepla v domě než mnozí vydatně topící. No prosím, tomu rozumím. Jenže pak je zaveden systém, no typický systém Na hlavičku. Tedy polovina přiváděného tepla se rozpočítá podle plochy jednotlivých bytů. V pořádku. Jenže když někdo na měřiči spotřeby má skoro nulu, co s ním? Potrestat. Nedává vydělat výrobcům a dodavatelům tepla. Je tedy zavedena spravedlnost a ten, kdo spotřebuje (zdůrazňuji mimo tu společně placenou polovinu) málo, tak se mu přidá 20 % spotřeby připadající mechanickým rozpočtem na byt. Tak se stalo, že lidé, kteří i z nedostatku peněz, i proto, že nemají rádi zbytečné horko v bytě, zaplatí víc než ti, kteří "topí průměrně". Konkrétní případ? Naměřená spotřeba bytu 50 a sousední byt 600. Kdo myslíte, že zaplatí víc? Jasně, ten tak zvaný šetřílek. Hlavně, že se dělají i celosvětová opatření, abychom energií neplýtvali.

No třeba ještě jeden malý příklad. Do domu je dodávána teplá voda. Každý byt má měřič, kterým se zjistí kolik kubíků teplé užitkové vody spotřeboval. Jenže zase jsou tu lidé, kteří šetří, fuj s nimi! Zavedeme opravný koeficient. Poplatky za TUV se rozdělí na podíl za cenu vody a podíl za ohřev vody. Ovšem právě ten umožní, abychom nešetřili. Protože když šetříme, třeba proto, že v bytě bydlí jeden starý člověk, který ani do vany sám nevleze a jednou týdně jej přijdou umýt pečovatelky, zase tržní chyba. Náprava je jednoduchá. Celkovou částku, kterou nám dodavatel účtuje za dodávku teplé vody (za její ohřev) z padesáti procent rozpočteme podle čtverečních metrů bytů. Takže byt, v němž bydlí 4 lidé platí za ohřev vody vlastně tolik jako onen důchodce (a přepočteno platí za spotřebované kubíky méně).

Zkrátka, je třeba věcně a přísně postihnout každého, kdo se vymyká trhu a chtěl by šetřit. Že někdo prostě šetřit musí, protože na víc nemá? Má se snažit. Třeba si půjčit. Firem, které by pak poslaly exekutora a ten by nakonec rád byt odkoupil, aby se dluh uhradil, je dost.

Já si nestýskám. Já jen kroutím hlavou. Nechci-li platit televizní poplatky, protože nemám televizor ani zájem o libovolné teleprogramy, musím si to "vyběhat" na ouřadech. Co kdyby nám ouřady rozpočítaly poplatky za pracovníky bezpečnosti? Ti, co nemají problémy třeba s podvodníky, šmejdy a podobně, by samozřejmě platili víc než oni šmejdící. Nějak se musí z ,lidí ty peníze dostat, i když je třeba nemají.

Jak říkával klasik Švejk: "Pořádek muší bejt!"

Život jednotlivce je součástí života společnosti

7. února 2018 v 21:06 | Blechovan |  Na téma
Ono záleží na tom, co si pod pojmem "chci žít svůj život" představujeme. Pokud máme na mysli, že si chci dělat jen to, co mne baví a láká, tak to je naprostá iluze. Můžeme dělat jen to, k čemu máme podmínky. Osobními schopnostmi, postavením ve společnosti, zákony a do jisté míry veřejným míněním. Samozřejmě i výdělkem.

Zkrátka, nikdo, žijící v současné společnosti, nemůže nerespektovat pravidla a překročit možnosti.

Pokud ovšem tyto meze znám a respektuji, pak je moje vůle tím, co rozhoduje. Prostě mi ani vláda, ani farář, ani třeba nepřející soused nemůže nařizovat - s uvedenou výhradou - co a jak mám dělat, co si mám myslet. Žádné CTHH, žádná vláda, ani kavárna, ani Pithartova hospoda, dokonce ani pověstní ruští hekři, nemluvě o nějakých volebních štábech a stranických kolektivech mi nezabrání, abych myslel to, o čem jsem přesvědčen, že je správně, ani abych papouškoval něčí názory, jen abych nebyl označen za příslušníka tupé masy nebo jiné zavrženíhodně vymyšlené umělé nálepky.

Tak jsem žil celý svůj život. Někdy proto s problémy, jindy naopak radostně. Ale vždy uprostřed zákony apod. vymezeného prostoru. Tam jsem si dělal, co se mi líbilo, tam jsem žil svůj život. Žádná urážka mi nezabránila volit toho, kmu jsem důvěřoval, nekoupit či nesledovat to, co nepotřebuji a nezajímá mne. Móda mi nediktuje, jen navrhuje. Líbí se mi to, co se mi opravdu zamlouvá, ne co nějaký vizážista, stylista či analytik diktují společnosti.

A žiji tak dosud.