Žijeme dvakrát

14. března 2018 v 14:24 | Blechovan |  Na téma

Je to tak, ať se nám to líbí či ne. Prožíváme vše dvakrát. Jednou v reálu, podruhé ve vzpomínkách.

Je ovšem třeba, abychom prožité nenechali jen na přehodnocení až budeme mít na vzpomínání čas! Právě proto, že život s námi i kolem nás běží, ba fofruje tak rychle, že mnohdy ani pořádně nemáme čas zamyslet se nad tím, co a jak děláme, je třeba se k prožitému, k našim rozhodnutím kriticky vracet. Jinak bychom - je-li to třeba - včas nekorigovali případné omyly. Kdo jen žije, aniž by hodnotil, posuzoval a podle potřeby opravoval své postoje a činy, dostane se brzy do stavu, který lidová moudrost vystihuje rčením, že pozdě bycha honit.

To, co se týká každého jednotlivce je nám blízké. Tak třeba když se muž rozhoduje, zda spojit svůj život s bohatou dědičkou, jejíž povaha je rovněž bohatá, ale především na sebevědomí a autoritářství, nebo s partnerkou bez majetku či umělé krásy, ale rozumnou a poctivou. To, co platí pro jednotlivce má tím větší význam pro celou společnost. Opakuje-li stejnou chybu třeba žena, poznamená její život opakovaný rozvod a životní zklamání. Nerespektuje-li historické zkušenosti celá společnost, průšvih na kvadrát.

Však si to lidstvo ve dvacátém století ověřilo hned dvěma světovými válkami. Zdá se, že naše kolektivní schopnost vyvodit z historických chyb správné závěry není zas až tak dobrá, jak život potřebuje. Podobně jako u jednotlivců. Dá-li jednotlivec přednost svému nezaslouženému prospěchu před spravedlivým životem, doplatí na to tu a tam někdo. Jakmile však takový jednotlivec "hovoří" jménem celých států, poučení z dvacátého století letí stranou. Jak pravila jedna známá politička - rodem z ČSR -, ztráta životů statisíc dětí v Iráku byla přiměřenou daní za porážku nepohodlného diktátora. Nu a vypadá to tak, že pokud se světoví politici budou rozhodovat z pozice moci, vlivu, touhy po vládnutí nad světem, čtvrté světové vraždění už nebude. To třetí zajistí, aby alespoň ne sakra dlouhou dobu, než se - a kdoví jestli - lidstvo z ruin jaderné katastrofy vzpamatuje.

Chtěl jsem si pochválit, jak rád a často vzpomínám na prožitý dosti dlouhý život, jak se těším těmi pěknými vzpomínkami a naopak, jak jsem se snažil při výchově další generace varovat před chybami, kterých jsem se dopustil já sám nebo celá společnost, ale nějak se mi to vymklo z klávesnice.

Říkalo se dvakrát měř, jednou řež. Neznám lepšího doporučení pro jednotlivce i celé národy, než tuto zásadu. A tím metrem, kterým poměřujeme, mají být právě také naše zkušenosti. Osobní i kolektivní. Chyby mají varovat, úspěchy motivovat.

Jenže přečasto se řídíme spíše rčením, že košile, momentální prospěch, je bližší než kabát - budoucnost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 14. března 2018 v 15:29 | Reagovat

Bohužel čím dál častěji se setkáme s jedinci, kteří žijí jen jednou, protože si vypili mozek a nemají v čem vzpomínat. To je smutný případ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama