Květen 2018

Hlavně to, co je mezi tím

24. května 2018 v 18:52 | Blechovan |  Na téma

Začátek a konec - čeho? Koho?

Čehokoli. Bez začátku by ani konce nebylo. Jenže rozhodující není jen začít, narodit se, založit, zahájit. Rozhodující je právě zejména to, co je mezi oběma krajnostmi. Tři fáze existence (života, rozvoje) jsou iniciace (start), propagace (rozvoj, vlastní život) a terminace (ukončení, zánik či smrt). Přičemž tou propagací nemyslím planou reklamu či nějaké ideologizování, ale tvrdou práci, směřující k naplnění potřeb i možností daného děje. Zkrátka vlastní život, jeho vlastní náplň.

V dávných společnostech platilo, že když se dítě narodilo "urozené", jeho další život byl také "urozený", kdyby o blbečka šlo. To naštěstí snad v minulém století ve většině světa již přestalo platit. Kdo se narodí s dobrými předpoklady a vynaloží potřebné úsilí, ten se prosadí. No je fakt, že v poslední době opět vystrkují růžky majetkové poměry, ale nic to nezmění na skutečnosti, že v té fázi "propagace", tedy v průběhu života, možnosti prosadit se, uplatnit své schopnosti, přestaly být výsadou tak zvané urozenosti. Z největší částí naše postavení ve společnosti závisí na vynaložené snaze, vytrvalosti a do jisté míry i poctivosti. Ta "jistá míra" je dána přece jen výhodností vstupních podmínek a nebezpečím korupce.

Pravda, ne každý se může stát prezidentem (třeba velké firmy) nebo poslancem. Ale každý se má a musí snažit prosadit se ve svém oboru jako dobrý a prospěšný pracovník a občan.

Takže zrození je podmínka, která poskytuje možnost se vlastní prací a úsilím prosadit. Odchod ze života je nedílnou součástí bytí všeho živého. Život je rozhodující etapa mezi nimi.

Fanatismus

19. května 2018 v 15:08 | Blechovan |  Na téma

Mezi lidmi je jakási rovnováha mezi dobrem a zlem. Často bývá porušena, většinou spíše k tomu horšímu. Důvodů, které vedou k dočasné nerovnováze je mnoho, ale v toku historie vždy alespoň na čas se rovnovážný stav obnoví.

Přes všechny tisícileté snahy bránit se zlu, prostě jednota jin a jang nenastane automaticky, protože sklony k špatnosti s úsilím po dobru soupeří nemilosrdně. Prostě vývoj se děje soupeřením protikladných možností.

Stačí připomenout vpravdě věkovité úsilí různých náboženství dosáhnout zlatý věk dobra. Dokonce někdy právě zaťatost jedné víry, jednoho vyznání v boji s jinými, dláždívá cestu pohromám, utrpení - prostě zlu.

Tady je, myslím, pověstný kámen úrazu. Neboť právě fanatická snaha dosáhnout to, co jedni považují za správné, vedla a vede k problémům včetně válek a utrpení, které přinášejí.

Fanatismus náboženský, politický či jen fanatická snaha prosadit se mezi jinými bez ohledu na jiné názory a zájmy, to je hnací síla mnohých potíží a občasného vítězství zla.

Fanatická touha po moci a bohatství vedla již v starověku k válkám, jež vyhubily celé národy. Fanatická víra v dobro, představované tím kterým bohem či jeho kultem, nenapáchala hory utrpení jen třeba v křížových výpravách a bojích s heretiky, ale i dnes, kdy se stává záminkou pro bezohlednost vyznavačů DAEŠE - jak vidíme po celém světě.

Věřím, že míra zla, která v každém z nás číhá, se neprojeví u každého. Právě na tom, zda své skutky poměřujeme s využitím myšlení, závisí, jestli podlehneme té míře zla v nás nebo ne.

Vezměme si takové slavné Deutschland űber alles, které bylo zneužito nacistickým Německem, kdy Němec byl vnímán jako něco lepšího než ostatní, zkrátka jako űbermensch, nadčlověk, určený k vládě nad světem. Ani známé Nic než národ, ba ani America the first nemusí vést k rozumnému, nebude-li pod kontrolou rozumu.

Znovu se vracím k tomu, že porušení rovnováhy mezilidských vztahů v neprospěch myšlení a jednostranně podléhající citu, může nadělat nedozírné škody. Ať se jedná třeba i o vztah člověka k přírodě.

Závěrem alespoň stručně. Nepoměřujme naše představy a z nich vyplývající skutky jen tím, co se nám jeví (citově) jako to lepší, ale vyvažováním různých možností.

Porušení této zásady vedlo vždy, vede dnes a bude vést i v budoucnosti k převaze ZLA.

Zkrátka: mějme rozum!

Bílý kůň? Kdepak, raketa!

3. května 2018 v 18:30 | Blechovan |  Na téma

To bývalo v pohádkách. Zlé draky poráželi Jiří a Honzové, princezny zachraňovali rytíři na bílých koních nebo třeba Bajajové.

Dnes je situace jiná. Bombarďák, raketa, nastražená bomba, pomluva - to jsou dnešní úspěšní bojovníci.

Kdeže ty časy pohádkových rytířů zmizely? Dnes je krutá realaita. Svatopluk Čech kdysi napsal:

"Nevěřte nikomu ve světě širém, nenajdeš přítele jednoho tam."

Naopak. Mnozí od nás požadují, abychom my pomohli jim, byť jsme slabší, chudší a nemáme světovládné zájmy. "Pojďte mezi nás, pošlete na naše boje své vojáky, však kdyby bylo třeba, jako v Mnichově - na nás je spolehnutí!"