Pánbůh ví, co bude, jenže on není

Středa v 17:52 | Blechovan |  Na téma

Znáte to žertovné rčení: "Mezi tím, co bys chtěl a co dostaneš, je velký rozdíl Dugu Badmane!" Zkrátka je možné si něco představovat, ale spoléhat se na to, že takové přání se splní, je problematické.

Tak hned já. Představoval jsem si, co všechno budu dělat, sotva odejdu do důchodu, ale podle pravdy přiznám, že jsem musel dělat a dělám většinou ne to, co chci a nač jsem se těšil, ale něco docela jiného.

Rozhodně jsem si nepředstavoval, že si budu vařit, zvláště když toho o vaření příliš nevím. Naproti tomu jsem se těšil, že "zvládnu" dočíst dosud nepřečtené knihy naší rodinné knihovničky. Zlatý voči! Tedy špatný voči, chybějící trpělivost, prostě mezi tím, co jsem chtěl… Naproti tomu, bez ohledu na zrak, myji denně nádobí, dělám v bytě nepořádek, který se pak musí, spíše nerado než rádo, nějak uklidit.

Nadávám na poměry, to tedy ano. To je však jen pokračování předdůchodových zvyků. Říkávalo se, jaká vláda, takové počasí. Nemohu se pochlubit, že za dvě důchodová desetiletí jsem zažil počasí, k němuž bychom neměli oprávněné výhrady. No, ani v mládí tomu nebylo o moc jinak.

A to nejhorší spočívá právě v představě o - nejen tvé či mé - budoucnosti. Války malé intenzity, které provlávají celou Zemí, způsobují statisícové ztráty na životech a ničí klid milionům rodin. Na vzdělání a zdraví se peněz nedostává, protože vojenské rozpočty spolykají to, co pak lidem chybí. Vždy jsme měli ve světě nepřátele. Jednou to byli Turci - tedy v historii -, jindy třeba ti sakra protikatoličtí protestanti, později nacisti v rychlém sledu zastoupení na jedné straně imperialisty a na druhé komunisty. Nu a dnes? Našimi nepřáteli nejsou ti, kdož ohrožují naši tradiční civilizační hladinu, tedy islamističtí běženci, vyhnaní ze svých domovin demokratickými spojenci naší země, ale ty potvory ruské. Je sice pravda, že při srovnání nejen počtu obyvatel, počtu vojáků, peněz investovatelných do zbrojení a válek, Rusové daleko, daleko klopýtají za svobodným a demokratickým světem, tedy USA a jejich evropskými služebníky, nicméně někým se strašit musí. Nu a právě Rusi ne a ne se vrátit k hlubosklonu pěred zapadom (jak se říkalo již za carů či za Jelcinovců), ale chtěli by být bohatou a suverénní zemí.

Copak můžeme vědět, co bude pozítří, když se nedokážeme srovnat ani o tom, co bude už zítra, ba neshodneme se na tom, co je dnes?

Prostě mi to připomíná dávné dětství, když jsme v náboženství - tehdy povinném - slýchávali, že "vše je v rukou Božích a bez jeho vůle ani vlas z hlavy nespadne". Snad jen tu a tam nějaká ta raketa, ale nebuďme troškaři. Nějak bylo, nějak bude.

Pokud vůbec bude…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sugr sugr | E-mail | Web | Středa v 18:36 | Reagovat

Přesně tak. Jeden můj známý má stále plány jak a co bude dělat až bude v důchodu. No, v důchodu už je, ale ještě pracuje. Nyní přichází na to, že na to už nejen neuvidí, ale nebude na to mít ani trpělivost ba ani zručné ruce (jde o bastlení). Ony ty plány, když je člověku 60 se pak v důchodu zcela neslučují se skutečností. ???
Ale..., takový je život,
nikdo si nedokáže představit jak bude až bude, nikdo, ale možná je to tak lepší. ;-)

2 blechov blechov | Středa v 21:33 | Reagovat

[1]: Ono je to zase podle dávného (církevního) nalajnování: člověče, přičiň se, a pánbůh se ti odmění. Jenže v praxi to bylo ukončeno spíše  ... a ono to nějak dopadne. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama