Co já vím?

17. července 2018 v 17:06 | Blechovan |  Na téma

Je člověk svobodný, takže může, co si zamane? Nebo je karmou či z vůle boží jednou provždy stanoveno, co smí-nesmí a co může-musí?

Když jsme ještě i krátce po válce chodili do povinného náboženství (jeho známka se započítávala do celkového hodnocení; pak je nahradila občanská nauka a na vyšším stupni studia marxismus) meditoval jsem s kamarádem, zda člověk vůbec něco může, nebo opravdu jen musí, to co už bylo kdesi kdysi jaksi určeno. Tehdy nám říkali třeba to, že bez vůle boží ani vlas z hlavy nespadne. Pak spadlo několik bomb na Uhřice a dvě malé holčičky, které ještě ani hřešit nemohly, jsme oplakávali. Tak ty bomby na ně spadly také z boží vůle? Nám se to nezdálo.

Když jsme o tom vedli vcelku naivní řeči, že totiž ty děti byly zabity, aniž by se jakéhokoli hříchu mohly dopustit (opět náboženská teze, že nevědomost hříchu nečiní), uklidňovali nás starší a ve věcech náboženství sběhlejší, že koho pán Bůh miluje, křížkem jej navštěvuje.

No jo, jenže pak partyzáni v přestřelce zabili několik německých vojáků, načež jsme se dověděli, že Bůh zvolil spravedlivý trest pro ty, kdo vyvolali a krvavě vedli válku. Jenže padli i ti, kteří se oprávněně bránili před nacistickými vrahy.

Před několika roky jsem se vracel domů a malá holka na cestě před domem kopala do cizího auta. Povídám jí: "Děvčátko, to se nesmí, někomu poškozovat jeho auto." Ona se ušklíbla a odfrkla: "Já možu, já mám svobodu."

No, měl jsem co dělat, abych nevyužil fyzické převahy k objasnění co kdo může. Skoro klidně jsem zavrčel: "Tak když ty možeš kopat do auta, protože máš svobodu, já ti možu nasekat na zadek, protože i já tu svobodu dělat co chci mám."

A ono dítko v tu chvíli snad začalo chápat, že vztah chci, můžu a mám svobodu je složitější. Vyplázlo na mne jazyk a vybřésklo: "Já to řeknu tatínkovi a ten vám nabije."

Tak dodnes nevím, co můžu a co musím. Nebo že by měl pravdu kterýsi filosof, který o svobodě řekl, že to je poznaná nutnost? Tedy nezáleží jen na jednotlivci zda může všechno, co chce, či zda musí i to, co nechce. Prostě máme-li mít na světě nějaký pořádek, musí být mnohé stanoveno, aby hranice mezi chci, můžu a musím byla zřejmá.

Ani božstva, ani karma, ale ani "svobodná vůle" neopravňuje dělat to, co jiným bezdůvodně škodí. Ani v rodině, ani třeba v obci či státě a už vůbec nemůže žádný stát prosazovat "v cizích zemích co n chce a snad i potřebuje, pokud to je proti jejich zájmům a potřebám. Proti smluveným zákonům.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 crusades crusades | E-mail | Web | 23. července 2018 v 18:03 | Reagovat

Docela mě mrzí, že se často používají takové krátké rychlé odpovědi, ani jedna z těch náboženských vět není tak, jak byla skutečně napsána. Ať už s tím člověk souhlasí nebo ne, tak takhle je to opravdu jen takový veršíček.

první je z matouše 10-28-29 a je tam napsáno: "Bez Božího vědomí ani vlas na hlavě nespadne."

Ta druhá věta je z židům 12,6 a je napsáno: Koho Bůh miluje, toho vychovává.

Ať už tedy člověk věří nebo ne, význam věty je úplně jiný, a to je věta, která je z nějakého kontextu, sama o sobě bez předchozích a nadcházejících vět je jen jako pohled klíčovou dírkou. Jako kdybych otevřel knihu na náhodné stránce a vzal jednu větu, aniž bych hledal příběh, který je za ním.

Když už o tom píšete, zkusím napsat jen takový příběh.

Když Bůh vytvořil Adama a Evu, chtěl jim být nejbližším, chtěl s nimi mít vztah a dal jim svobodnou vůli - možnost volby. A dal jim úkol starat se o tuto zemi - autoritu nad touto zemí.
A Adam s Evou se rozhodli neposlouchat Boha a rozhodovat se o svém životě sami. Pojedli z ovoce poznání dobrého a zlého, tím si vzali rozhodování do svých rukou, omezených lidských bytostí.
A tak je rozhodnutí na lidech, kteří navíc přestali a odnaučili se slyšet Boží hlas. A mnozí lidé chtěli činit zlo.
Kdyby Bůh zastavil každou tu raketu, kdyby každého, kdo dělá zlo zabil, nezmizela by pak právě ta svobodná vůle, kterou se rozhodl nám dát?
A tak poslal svého syna Ježíše, aby řekl, co máme dělat, aby autoritu nad zemí znovu navrátil lidem - a aby přerušil propast mezi námi a Bohem, která vznikla naším rozhodnutím a neposlušností.

Co když tedy jsou lidé ti, co mohou za to, jaký svět je, ne nutně Bůh?

Je to jen takové hodně zkratkovité, je to taková otázka na zamyšlení. Co kdyby? Co když Bůh je a jen nerozumíme. Co když je a naše chyba je, že se nesnažíme zaslechnout jeho hlas a nesnažíme se dělat to, do čeho nás povolává, abychom změnili svět. Co když?

Co když za to nemůže Bůh, ale my?

Je to jen taková myšlenka. Ale myslím, že kde je položena otázka, musí být hledána i odpověď. Přemýšlet nad odpovědí, zvlášť jestli je to ta nejdůležitější otázka života. Nezůstat u krátkého: Někdo mi řekl, že Bůh je takový, takže Bůh nemůže být.

Kdo hledá, najde, je napsáno, a já myslím, že ta nejdůležitější otázka je: Má život smysl? A jestli ano, tak jaký? Končí vše smrtí? Máme rychlé odpovědi, všichni lidé. Nemějme :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama