Žít!

8. července 2018 v 18:51 | blechovan |  Na téma

Člověk je tvorem přírodním a jako takový dostal do vínku smysl svého života podobně jako ostatní tvorové. Tím smyslem je žít a předávat geny, tedy žít tak, aby přispěl k zachování či ještě rozvoji druhu.

Samozřejmě že všemožná náboženství smysl života vykládají rozdílně. Jednak proto, že člověk je stvořen nějakým božstvem, které jej také úkoluje tím, co smí, co nesmí, co musí… Tak židé a křesťané by měli za smysl života považovat plnění božích přikázání - a smyčec! Vše ostatní je jen nadstavba, kterou si Adamovo potomci vymýšlejí v závislosti na podmínkách, do nichž se zrodili. Bible uvádí, že Stvořitel když prvodvojici vyháněl z ráje, je pro všechny generace zaúkoloval. Muži mají v potu tváře dobývat chléb svůj (očividně i pro potomstvo a partnerky), zatímco Eviny následovnice mají v bolestech rodit - a muže poslouchat. Po smrti pak, za předpokladu, že žili poctivě v souladu s desítkou božích přikázáních, tu a tam dovedně upřesněných církevními otci, odputovat do nebe, aby tam spolu s chóry andělskými pěli chválu na Hospodina. Gloria in excelsis Deo! Myslím, že s tímto posláním není značná část dnešní údajně křesťanské Evropy srozuměna.

Snad proto si stále důrazněji mnozí kladou otázku, k čemu má jejich život směřovat, jaký si má ten který človíček stanovit životní cíl. Tady se to trochu zadrhuje. Když život je jen prožíváním roků v tomto slzavém údolí (tak ještě nás to v náboženství - tehdy povinném - učívali), tak jaký další cíl či smysl? Tím je modlit se a pracovat od doby, kdy "jsme rozum brali", až do té neodvratné smrti.

Kdo se ovšem nepodřizuje těmto dnes již nezdůrazňovaným středověkým náboženským příkazům, hledá si pro svůj život nějaký vlastní, snad vyšší cíl.

V tomto smyslu je samozřejmě cíl snad každého jednotlivce individuální. Liší se podle podmínek, do nichž se narodil (společenských i rodinných), podle předpokladů, které mu rodiče poskytli svým genetickým věnem, ale také podle povahy, kterou mu konkrétní životní podmínky zformovaly.

Zkrátka. Smyslem ani cílem obecně není zbohatnout ani vystudovat "vejšku"; to je jen a jen cesta k naplnění života, ne skutečný cíl.

Kdo vlastní vinou nezachová po sobě potomky, nesplnil to, k čemu byl přírodou stvořen (ba ani boží přikázání). Kdo nehledí vpravo vlevo, a bezohledně i na úkor jiných si svůj život obohacuje, je z hlediska přírodního druhu škůdcem. Kdo smysl svého života vidí jen a jen v požitcích, ochuzuje sám sebe, ale jemu to nevadí, protože na víc asi nemá.

Po tom veškerém tápaní nad zadanou otázkou, co je cílem života, vracíme se k úvodu, že nejpřesnější odpovědí je: "Žít!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Asterius Asterius | E-mail | Web | 8. července 2018 v 21:17 | Reagovat

Asi závěr moc nechápu, ale vyplývá mi z toho, že i ten sobec, co se obohacuje sám, plní cíl života – žije. Asi tím bylo míněno rozmnožování.
Takže předávání genů má být univerzální smysl každého člověka? Ale někteří lidé jsou neplodní a nemohou za to. Co s tím? Nebo rozmnožování možná nebude obecně smyslem lidského života, že ano.

2 Janina Janina | Web | Úterý v 19:07 | Reagovat

[1]: Přesně tak ;-) .

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama