Kdo mne úkoluje?

2. října 2018 v 16:09 | Blechovan |  Na téma


Kým vlastně mám být? Kdo to určuje, když ne já sám? Boha z toho vyviním. Jednak je všemohoucí, takže pokud by chtěl určit, kým mám být, nedalo by se proti tomu dokonce ani na webu protestovat, a byl bych dle boží vůle kýmkoli. Ostatně já sám jsem si z pestré nabídky božstev, která je dokonce ještě dnes v pestré světové nabídce k disposici, nevybral nikoho.

Takže zpátky k otázce. Kdo vlastně, když ne já sám, určuje kým mám být?

Někdy mám dojem, že si podobnou moc přivlastňují někteří umělci a mediální nádeníci. Jenže ti všichni zpravidla byli a jsou - chtějí-li získat bohatství a oficiální uznání - vlastně jen prodlouženou rukou (či jak říkával Stalin převodními pákami) skutečných vládců. Pokud se chtějí alespoň někteří redaktoři a umělci stavět na zadní, tedy mít odlišný názor, než je kýmsi označen za správný, mají smůlu a jsou opatření nálepkou: Pozor, kouše! Pokud ne něčím ještě horším. Každopádně jsou v oficiálních médiích a těch, která vlastní zástupci zmíněné moci, špiněni, haněni, morálně dekapitováni.

Kdo jsou těmi skutečnými vládci? Copak to někdo ví? Nějaká ta světová elita vlivu a moci, sorošovsky či velmocensky podložené pochopitelně majetky a ovládanými armádami. Ne vždy za ni hovoří zvolení státníci. Také proto, že ani ta skutečná světová věrchuška není jednotná, je těžké rozeznat, kdo tedy vlastně chce rozhodovat, kým máme být my, řadoví občané, a jaké názory máme zastávat, abychom nebyli na indexu či v nějakém černém seznamu. Asi jako Zeman.

Pokud by si někdo myslel, že nám napovídají vychovatelé ve školách všech stupňů, kým se máme snažit být, má to háček. Oni sami jsou závislí na výše zmíněných, takže nemohou propagovat, co by nebylo samozvanými, byť někdy volenými elitami za správné uznáváno.

Nakonec: je to především na každém z nás samotném. Na co máme, jak se snažíme - a také trochu, kolik máme štěstí, abychom na to, čím chceme být dosáhli přes možnou nepřízeň okolí, tedy panstva. Jako je nezaměstnanost, války, nepřátelské mediální kampaně a někdy i osočováni chudinkami sloužícími zmíněnému panstvu. Spravedlnosti.

Zkrátka - jsem či jsme tím, kým se snažíme být, pokud k tomu máme nezbytné předpoklady osobní i společenského prostředí.

Záleží především na tom, zda dáme přednost být sebou samými před usnadněním kariéry podřízeností.

Jsem-li tím, kým chci a snažím se být, jsem svobodný bez ohledu na to, zda nějaké myšlence sloužím.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sugr Sugr | E-mail | Web | 2. října 2018 v 18:04 | Reagovat

Kým mám být?
Záleží na tom, jaká cesta nám byla určena, či nám zbyla. Někdo je rád sám sebou navždy, sobecky a jen pro sebe, jiný zůstal být či žít život rodiče, jiný manžela či manželky, říká se, že každý srůjcem svého štěstí. Blbost, nebylo by tolik nešťastných nejen v manželství, ale vůbec.
Článek je pěkný, má jiné poslání, vím, to jsem jen tak odbočila, omlouvám se... ;-)

2 HzB HzB | Web | 2. října 2018 v 18:45 | Reagovat

[1]: Tím asi myslíš role, které lidé hrají. Pak je otázkou, jestli jsou s danou rolí již tak stotožnění, že se stane jejich osobností.

3 Sugr Sugr | E-mail | 2. října 2018 v 18:48 | Reagovat

[2]: Ano, někteří se musí stotožnit, někteří se chtějí stotožnit, jestli je z nich osobnost, to bych řekla, že ne, jen se přizpůsobí, aby byl klid. :-|
Omlouvám se za můj názor, je jen můj.

4 blechov blechov | 2. října 2018 v 19:18 | Reagovat

[1]: Pokud někdo považuje, že ten, kdo chce být sám sebou je sobec, pak si neuvědomuje plně obsah pojmu. Sám sebou je někdy sobec, jindy naopak člověk vnímavý pro potřeby jiných. Sám sebou je rodič, který ne z nějakého tlaku zákona (jako jsou třeba alimenty), ale z podstaty lidství se poctivě stará o rodinu.
Prostě není dobré zaměňovat termín "být sám sebou" s jiným "žít jen pro sebe".
Sám sebou prostě ěznamená, nenechat se manipulovat jinými, pokud s jejich požadavky nesouhlasím.

5 Sugr Sugr | E-mail | 2. října 2018 v 19:21 | Reagovat

[4]: Ano, neuvědomila jsem si plně obsah pojmu.
Myslela jsem tak zvané Single, ať po 30, či 50, či dále věkem, omlouvám se za mou neznalost, vašich myšlenek a podání.

6 HzB HzB | Web | 2. října 2018 v 19:22 | Reagovat

[3]: Názor je vždy osobní, neexistuje "správný názor" to by byl protimluv...

Když se člověk stotožní se svou rolí, pak se již od této role nevnímá odděleně. Např. když někdo pracuje dejmetomu jako číšník, tak hraje roli číšníka. Ale pak přijde domů a již "není" číšníkem. Zatímco když je někdo kupříkladu otcem, tak je otcem "na plný úvazek". ;-)

7 blechov blechov | 2. října 2018 v 21:31 | Reagovat

[3]: Já si právě myslím, že bychom měli respektovat názory s kterými třeba i nesouhlasíme. Prostě každý máme svůj, což je právě podle mého to, co je správné. Jen se někdy dopouštíme chyby v tom, že se nad rozdílnými názory nezamýšlíme, abychom hledali optimální výklad, ale že je předem odmítáme, ba i haníme. Jak v politice mnozí z těch nahoře.

8 blechov blechov | 2. října 2018 v 21:36 | Reagovat

[6]: Já myslím, a snažil jsem se podle toho i žít, že člověk je stejný v práci, při zábavě jako v rodině. Jinak není osobnost, ale herec. Napsal jsem to trochu kategoricky, snad mi rozumíš. Prostě nejsem doma laskavý a jinde hrubý či naopak. Na veřejnosti nemávám třeba žlutou vlajkou, abych se doma  "modlil" možná k fialové.

9 tema-tydne tema-tydne | Web | 7. října 2018 v 19:23 | Reagovat

Zařazuji do výběru nejlepších článků na téma týdne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama